Oscar Wilde

Do čoho som to stúpil? Človek očakáva životopisný film o známom spisovateľovi a vzniku jeho diel, a dostane romantickú baladu o homosexuálnych chúťkach s pár gay erotickými scénami. Nechutné. Dvaja navzájom hladiaci sa a bozkávajúci muži s odhalenými zadkami - chcelo sa mi zvracať...maximálne nechutné. Nič pre normálnych, zdravých chlapov. A ešte sa to v konzervatívnom 19. storočí bralo pomaly ako normalita, ako keby sa to odohrávalo v dnešných (dekadentných) časoch. O Wildovi, ani o Fryovi som netušil, že majú túto homo-poruchu, stačilo to ale predostrieť slovne, neboli potrebné ukážky z ich spální a založiť film len o tejto stránke spisovateľovho života. Darmo bola snaha vykresliť Wilda idealizovane, so zmyslom pre ženu a rodinu. Len vďaka niektorých filmovým benefitom a dramatickému konci som nešiel v hodnotení nižšie. (06.02.2021)

Podľa tohto úchvatného snímku vlastne Oscar Wilde nič nerobil, len sedel po kávičkách a prášil svojich mladých chlapcov, zatiaľ čo zasnene stále myslel na to, že má aj záväzky v podobe svojej ženy a detí. Takže takýto to bol umelec? Keď dostal dva roky na tvrdo, až som si pomyslel, no konečne začne pracovať. Biografická dráma mala stvárniť život v čo najvernejšej podobe a nie zbytočne tlačiť do popredia výlučne homosexualitu. Hlavný herec je prakticky obrazom skutočného Wildea, ale keď homosexuál hrá homosexuála, to snáď ani nemôžeme považovať za herecký výkon. Jude Law, tak toto už výkon bol. Každému normálnemu chlapovi sa zdvihne žalúdok už len pri pohľade na podobné scény, on vyzeral, že si ich priam vychutnával. Toto ale nie je úrovňou herectva, to bude pravdepodobne v ňom samotnom. (12.03.2016)

Několikrát jsem si říkal, že Fry je reinkarnovaný Wilde, a vida - ono se ukázalo, že Stephen si střihl roli Oscara v biografickém snímku. Sehnal jsem, zhlédl jsem, nelitoval jsem. Dostal jsem všechno, co jsem čekal - solidní řemeslo a hudbu, tunu informací, skvělé herecké výkony (Fry, Wilkinson). Možná by neškodilo zkrátit stopáž o 20-30 minut, ale co... Je jen jedna věc, která je horší než příliš dlouhý biografický film - a to příliš krátký biografický film. Pchá. (19.07.2015)

Miluju Oscara Wildea a jeho knihy popřípadě divadelní hry. Tento jeho biografický snímek mne ohromil. Na druhou stranu mě, ale celkem zamrzelo, že zde dali minimum z jeho spisovatelského života a zaměřili se na jeho milostný vztah "Oscar a Bosie". (a předtím na pár "jeho" chlapců) Stephen Fry exceloval ->podoba Wildea tu byla, dokonce jsem to věřil i Jude Lawovi, který se tak vžil do role homosexuálního Bosieho, až to trochu děsilo. (02.10.2009)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)