Pád domu Usherů

Jako fanoušek Mika Flanagana jsem se na tento seriálový kousek hodně těšil. Nadšené reakce ze zahraničí dávali vědět, že nás čeká další parádní podívaná. Jak seriál dopadl v mých očích? Skvěle. Flanagan je velmi dobře znám pomalejším tempem, delšími dialogy mezi postavami a rozpracovávání samotných témat. Pád domu Usherů není výjimkou. V tomto seriálu se Flanagan zaměřil na téma chamtivost, a co je člověk ochotný udělat pro úspěch. Seriál je rozdělen do osmi epizod, které mají hodinový stopáže. Každá postava je natolik zajímavá, že pokaždé mi nevadilo, že sleduji tuhle postavu oproti té jiné. Divák sleduje velké rodinné impérium, kde moc nenajdete kladné postavy, ale chamtivý lidi, kteří si myslí, že jim všechno projde. No a do toho se nám tady mísí hororové prvky. K samotné hororové stránce musím říct, že ačkoliv to není čistokrevná hororová podívaná, jako to bylo u seriálu Hill House (Dům na kopci), tak pokaždé když se přepne do toho hororu je to vážně skvělé. Když seriál chce, tak vám navodí atmosféru a napětí lusknutím prstu a když vás chce vyděsit lekačkou (pár se jich tady najde), tak je to nepříjemné. Celé to, ale funguje dokonale (tak, jak již zmínila moje kolegyně přede mnou) díky skvělé kameře a hudební stránce. Technicky je seriál perfektní a kamerové záběry působí, že nad nimi někdo přemýšlel. Epizody, které natočil samotný Flanagan (s kameramanem Michaelem Fimognarim si rozdělili sérii na půl a každý si natočil čtyři epizody), jsou po režijní stránce skvělé. Flanagan moc rád pracuje se svými lidmi. Ať už před kamerou nebo za kamerou. Objeví se tady herci se kterými Flanagan pracoval na všech svých seriálech a všichni jako vždy odvádí perfektní práci. Z celého castingu musím především zmínit v hlavní roli Bruce Greenwooda (hlava rodiny Usherů). Vedle něho dominuje pokaždé, když je na scéně herečka Carla Gugino u které se přiznám, že mě nikdy nebavila tolik jako tady. Mezi účastněné potěší nováček u Flanaganovi tvorby Mark Hamill (Luke Skywalker ze Star Wars), který zde hraje taktéž dokonale. Závěrem bych chtěl říct, že seriál Pád domu Usherů není možná tím nejlepším a nejsilnějším zážitkem z tvorby Mika Flanagana, ale je to i přesto skvělá podívaná u které jsem se bavil od první minuty do poslední. Skvěle jsem si užil děj každé postavy, atmosféru to mělo velmi dobrou a celé jak to začne gradovat a následné vyvrcholení opravdu stojí za to. Rozloučení s Netflixem se Flanaganovi dle mého povedlo a já se už nemůžu dočkat na jeho nové projekty, které budou nyní vznikat u Amazonu. 9/10 (24.10.2023)

Jako fanynka povídek Edgara Allana Poa, se kterými jsem strávila snad celou základku a díky faktu, že už jsem se dvakrát vyprdla na poslední seriály od Flanagana kvůli jejich kontroverzním ohlasům, jsem si řekla, že tentokrát se do toho vrhnu. Musím pochválit fakt zajímavý koncept, kdy je opravdu v každé epizodě cítit motiv jednotlivých povídek, tudíž, kdo četl Poa poctivě, bude v obraze. Sice je celé to vyznění takové zase hodně Flanaganovské, navíc zdejší strašení vás nemůže moc překvapit, pokud jste znalí jeho tvorby, protože jede podle své zajeté šablony. Scénáristicky je to ale fajn propracované, herecky super a ty motivy mi tam prostě fakt sedly. Nepopiratelně mě jeden nebo dva díly nebavily tolik jako ostatní, takže výtky k tomu mám. Zkoukla jsem to na své poměry ale opravdu svižně, což samo o sobě vykazuje kvalitu a dobré tempo jednotlivých epizod, takže nuda zde nehrozí. (26.10.2023)

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

Velmi vydařená atmosférická záležitost od prověřeného Mike Flanagana, který nám přináší klasickou povídku od Edgara Allana Poe v aktualizované moderní podobě. První věcí, která Vás na této minisérii zaujme je vtahující kamera společně s hudebním doprovodem, jehož pestrá paleta spolehlivě navnadí před každou vypjatější scénou. Dalším bodem pak zůstává scénář, který je i v této podobě velmi chytlavý a organicky posouvá celý děj vpřed. Jistě, tvůrci by sice mohli poněkud ubrat na všudypřítomné poetičnosti, avšak to byl zřejmě záměr, který zrovna v mém případě bohužel nedopadl na úrodnou půdu. Naleštěnou a působivou vitrínou jsou zde vyjma výše zmíněných atributů ale herecké výkony, z nichž poměrně markantně vyčnívá precizní Bruce Greenwood a především dokonalá Carla Gugino, jejíž jedinečná aura si krade celý projekt pro sebe. Pomyslnou třešničkou na tomto delikátním mrazivém dezertu je pak účast Marka Hamilla, jenž si svou postavu užívá plnými doušky. Co tedy dodat na závěr? The Fall of the House of Usher je skvělou hororovou podívanou, která má především velký potenciál přilákat ke knihám Edgara Allana Poe další generaci čtenářů. Pokud tedy odhlédneme od nesporných kvalit, tak už jen díky tomu si tvůrci dozajista zaslouží náš nehynoucí respekt. Skvělá práce! (Netflix) „The House of Usher. May it rest in peace.“ (25.10.2023)

Kupodivu zajímavě pojatá adaptace děl E. A. Poea. Co epizoda, to originální smrt. A co epizoda, to jeden člen rodiny Usherů. Přímočaré, jednoduché, ale na druhou stranu příliš a příliš natahované. Mike Flanagan je můj oblíbenec. A vše, co na něm mám rád tu naleznu. Ale je to tu dramaturgicky příliš rozvláčné, občas až nezáživné. Řada postav, které vám nepřirostou k srdci a nechcete s nimi trávit čas u TV. To se na mém hodnocení nejvíce podepsalo. Přesto ale nezastírám kvality, které některé díly mají. Za zhlédnutí pro fandy hororu to jednoznačně stojí. Ale můj režisérský oblíbenec si tu vybral slabší chvilku. 75% (04.11.2023)