Samuraj

Mal som veľmi zlý pocit z môjho predchádzajúceho trojhviezdičkového ohodnotenia popri týchto chválach. A až po opätovnej projekcii môžem s čistým štítom vyjadriť, že som ešte na kolosálne prevedenie v súvislosti so samurajskou mentalitou a japonskými spôsobmi a všetkým s tým súvisiacim predtým asi nemal vek. S krvavou nádielkou plne súhlasím s 'tronom'. Nebyť tých zbytočne dlhých tanečných výlevov, tak som vo vytržení. Toto je Kitanova parketa, ktorá hravo, úplne s prehľadom strčí do vrecka obe časti Tarantinovho 'Kill Bill'. Kitano valcuje. 85%. (13.11.2007)

Velmi poučný snímek, přivedl mne k těmto následujícím zjištěním: 1) Už vím, proč se opravdu cool typům říká "masér". 2) Také mi byl koněčně objasněn původ výhrůžky "já s tebou zato(i)čím". 3) Gejši nejsou tím, čím se zdají být. 4) Líčení a tanečky sličných společnic jsou s přihlédnutím k bodu tři ještě větší luxus než obvykle. 5) Souboje, souboje, SOUBOJE! Dobře natočené seky katanou nejen utnou, co se dá, ale také pohladí po duši. 6) Když se to umí, je luxusní i obrázek a nazvučení zemědělců, an okopávají pole. 7) Řekl tu někdo zvuk? Jeho propojení s visuálem lze dotáhnout opravdu hodně daleko. 8) Chcete-li dát do filmu stepovací scénu, protáhněte ji co nejvíc to jde. Prvních pár minut budu nechápavě zírat, ke konci jsem takřka nadšena. 9) Zatoiči je zkrátka, jak by řekl upír Cassidy, kurevsky boží. (09.05.2008)

Srovnávat Zatoichiho s Kill Billem a vyvozovat z toho podobné závěr, jako že je to film horší, to je s prominutím hloupost. Zatoichi je natočen s úplně jiným smyslem než KB. Podle mě Zatoichi už neoplývá Kitanovým humorem tak výrazně jako jeho předešlé filmy, ale stále je to on. Hudbu si tentokrát nevzal na starosti Hisaishi, ale Keiichi Suzuki a povedla se mu více než skvěle. Rytmické zvuky zesynchronizované s pohyby dělníků na stavbě nebo s pracanty na poli, to je nádhera. A nakonec skvělé číslo stepujících japončíků, plno bubnů, prostě luxus. Přestože příběh o pomstách je v tísících filmech tak omílaný, Zatoichi přinesl opět něco nového a přidal nádherné samurajské souboje, patřičnou dávku krve a jednoho obdivuhodného "slepého" hrdinu. Takeshi snad nikdy nezklame... (11.07.2004)

Krvavý balet, tanec na poli, výuka blbců neohrabaným nešikou a slepý hrdina, který slepý není, vlastně nakonec je. Bojové scény jsou naturalistické, krev stříká proudem, a přesto máte pocit, jako byste sledovali mistrovská plátna velkého malíře. Jednotlivé střípky skládají pestrou mozaiku, kde zubatá s kosou je hojnou návštěvnicí. Stavba domu je minimalistickým videoklipem a za tanec na slavnosti by se nemusel stydět ani M.Jackson. Úderná hudba připomíná ve vypjatých pasážích Creatures (Siouxsie+Severin), jindy volně plyne či sklouzne do folklóru. Výživné, šťavnaté! (13.08.2012)

Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. (20.02.2011)