Samuraj

Zatvorte oci a "uvidite" o com je tento film. Hudba (pre mne velmi podobna tej,ktora bola pouzita v PC hre AoE) je krasne jednoducha a je dokonalym odrazom mojho feelingu z tohto snimku. Litre krvi som si vlastne ani raz neuvedomil, na rozdiel od Kill Billa, ktory je postaveny prave na nej, v Samurajovi je to len akasi esencia, ktora ako sa moze zdat, posuva film trosku do inej roviny. Kitano vytvoril krasne divadelne predstavenie... (05.04.2004)

Eklektická žánrová jazda, ktorá majstrovsky spája oslavu tradícií a zároveň ich inteligentne a úsmevne podvracia vo vôbec najzábavnejšej adaptácii legendy o slepom samurajovi. Kitano na vrchole, ktorý sa tu podobne ako Takashi Miike ideologicky a filmársky stavia doprostred línie medzi velikánmi klasického japonského filmu a tých členov jeho postmodernej generácie, ktorí sa voči nej absolútne vymedzujú (Shion Sono). "Ani s naširoko otvorenými očami nič nevidím." (08.02.2022)

Velký Takeshi Kitano dokázal vzkřísit kouzlo starých pecek jako byly například Stíny Nad Soutěskou, ale i poněkud klasičtějších filmů z doby feudálního Japonska, a opět to provedl svým jedinečným způsobem a s humorem sobě vlastním. Jednoznačně film, který byste měli vidět. Kromě jedněch z nejlepších akčních scén jaké kdy byly v samurajských filmech k vidění se dočkáte i nevídaných výstupů v jiných uměleckých odvětvích než je herectví a bojové umění. Navíc, ti z vás kdo neznají Yojimba a spol. konečně uvidí, kdo to sakra byl ten ronin. Plus samozřejmě skvělá hudba made by Hisaishi-san a je z toho 80% jako když mistr meče tasí. (18.06.2005)

Krištáľovo čisté. Kitano si uctieva Kurosawu, kultúrne zvyklosti, rozmer spravodlivosti, vytvára priesečník prístupov starých s tými novými a pridáva sa tak k autorom, ktorým nezáleží len na spätnom oslavovaní vlastnej minulosti, ale aj na súčasnom zosílení už beztak silného fenoménu. Nemá však za potreby okolo toho robiť zbytočný humbuk, ťaží z rytmizujúcej zvukovej stopy (súvzťažnosť s oraním roľníkov), "vyblednutého" filtrovania (asociuje vtedajšie spol. pomery, tj. chudoba vs. krutovláda), neunáhleného tempa (odpovedá plíživému putovaniu maséra Zatôichiho), westernových stretov (založené na choreografickej i obrazovej šťavnatosti) a hédonistickej formy (dovoľuje nasávať a naplno si užívať vyššie uvedené postupy). Takeshiho umelecká mutácia exploatácie je harmonická, mohla (v prospech veci) vyznieť závažnejšie, no i napriek tomu vzniká výberový výtvor o vyrovnanosti, sústredenosti, pomstichtivosti a preto neostáva nič iné ako sa z tejto nádielky iba úprimne tešiť. (20.02.2011)

Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. (20.02.2011)