Samuraj

Film s prvkami poetiky a peknou ukážkou japonských tradícií a samurajského prostredia. V niečom mi to pripomínalo klasický západný western, len omnoho krvavejší. Príbeh s naráciou tiež neboli na zahodenie, páčilo sa mi aj striedanie výjavov spomienok z minulosti s realitou. Najväčší obdiv však patrí zvukovej a hudobnej zložke, tie nemali chybičku, vďaka nim sa celkovú atmosféru podarilo násobne umocniť. Na druhú stranu mi prekážali tak rýchlo odbité súboje a prílišná digitalizácia. Aspoň od hlavného súboja som čakal pekný samurajský boj. Keďže to však bol úmyselný zámer režiséra, nezostáva nič iné iba to rešpektovať. U mňa aj napriek spomenutým subjektívnym výčitkám spokojnosť. 80/100 (29.04.2014)

Takeshi Kitano je pojem aj u nás a v Japonsku musí byť uctievaný ako malý Boh. Film dobre odsýpa, ale miestami som sa čudoval malým zvukovo-tanečným vložkám, ale ok. Chcel asi navodiť pocit, že slepí využívajú uši na 100%, ale tanečné číslo v závere mi už prišlo naozaj zbytočné. Bojových scén s mečmi tu je naozaj požehnane a sú poriadne krvavé, čo mi vyhovovalo. Medzi bojové scény dokázal Kitano vždy šikovne zakomponovať nejaké srandovné momenty a trochu ten krvák odľahčiť. Krv vážne strieka na všetky strany a počas filmu som sa niekoľkokrát musel prezliecť...80%. (23.04.2012)

Můj první Kitano, prý dost netypický, se mi dost líbil. Samotná postava Zatoichiho byla velmi zajímavá, klidný vyrovnaný člověk, slepý a přesto soběstačný a nebezpečný. Hezké byly i vedlejší postavy, sourozenci, kteří chtějí pomstít svoji rodinu, bláznivý kluk od sousedů, ochránce, který se dá najmout, aby zachránil svou ženu...A ještě ke všemu taneční vložka (a tančila tam část herců včetně dětských představitelů) a humor v totální akční řežbě, tak to mě dostalo a bylo to moc příjemné překvapení, 4,5*. (01.09.2006)

Těžký nářez. Můj první Kitano a hned plná palba. Samuraj je zcela svébytným filmem, vymazleným spojením mistrů Kurosawy a Tarantina, k tomu těch nejlepších tradic rytmikálu a komedie až grotesky. Je vidět, že Kitano začínal jako komik, ale asi skončí jako muzikant :D. Napodruhé jsem docenil i řadu komických scén, pro Evropana trochu hůře uchopitelných. Závěr filmu je výtečnou tanečně hudební peckou. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=_3WNmW5X8dI (20.02.2011)

Japonský umělecký režisér veskrze žánrových filmů Takeshi Kitano svůj poslední film koncipoval jako poctu, ale zároveň jako postmoderní variaci na klasickou exploatační sérii japonských džidai-geki o slepém bojovníkovi, který se s mečem ohání spolehlivě než většina vidoucích. Kitano zároveň otevřeně odkazuje i na Akiru Kurosawu a jeho Yojimba (a tak vlastně přináší další film do série jeho různorodých remaků). Hlavní roli si zahrál sám, čímž dostala pocta ještě další význam (chce na sérii nejen navázat, ale stát se i její nedílnou diegetickou součástí). Jeho verze se však stává spíše průnikem mezi japonskou kinematografií sedmdesátých let a současným filmem. Přináší do světa tradiční řady filmů své okouzlení zvukem (který byl ve většině exploatačních snímků dost špatný, důraz se kladl především na efektní vizuální efekty), naopak digitálně vytvořená krev se dá interpretovat jako zdůraznění nespolehlivosti obrazu... Hlavní hrdina je slepý, ale přece vidí. Zvuk hraje ve filmu výraznou roli, především pak rytmizace všednosti (když vesničané pracují na poli, kopou do hlíny v přesně stanoveném rytmu, čímž vytváří dojem muzikálovosti), naopak zrak klame a většina protivníků zemře právě proto, že Zatoichiho podcenila jako slepého. (13.01.2006)