Hanebný pancharti

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

Hanebný pancharti jsou Tarantinovo nejlepším filmem, dál nemá téměř smysl cokoli dodávat... Jak je u něho zvykem, pečlivě nastudoval daný žánr a natočil dokonalou kopii evropského válečného filmu (navíc spíše francouzsky konverzačního než americky akčního) s řadou přesahů a nejen žánrových vychytávek (westernové představení panchartů s detaily očí a obličejů jednotlivých hrdinů, westernová hudba, akční zastavovačky obrazu atd.), to, jak objeví víceméně lokálního rakouského herce Christopha Waltze a udělá z něj snad nejsližtějšího záporného hrdinu v dějinách válečného filmu je úchvatné, navíc očividně napsal skutečně originální a dobře vypointovaný příběh (z hlediska Američana je úctyhodné jednu z dějových linií založit na rozdílnosti německých akcentů), který sice popírá skutečné reálie a historicitu dané doby, ale zase se opravdu hodně osobitě vypořádává s mnohdy neuchopitelným fenoménem holocaustu - myslím, že Quentina Tarantina musí mít Židé za takovýto druh židovské pomsty (scéna v kině je až infernální) skutečně v oblibě, já ho mám (po těch několika hluchých letech) znovu také - ti němečtí pancharti potřebovali dostat od těch hanebných židovských panchartů pořádně na frak... A v intencích dnešní audiovizuální kultury: - pozor spoiler - Zabili Hitlera, ti pancharti! :-) Při druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že celý film je také Tarantinovou poklonou médiu zvanému film, neboť je celý doslova prošpikovaný odkazy k dobové německé a americké kinematografii, ten člověk toho musel neskutečně moc načíst a nakoukat... PS: Tak mne napadá, že bych hrozně rád viděl druhý díl, ale hlavní hrdina by tentokrát musel být fiktivní Simon Wiesenthal, lovec nacistů, kterého by samozřejmě hrál zase Brad Pitt... :-) (16.09.2009)

Výborně obsazené, krásně natočené a plné skvělých dialogových scén (Christopher Waltz na hrad), přesto zdaleka ne pro každého. Mainstreamový divák si bude asi těžko užívat narážky na Davida O. Selznicka a kinematografii obecně, a především se bude divit, co se mu to snažily prodat trailery, protože Hanebný pancharti rozhodně nejsou našlapanou akční jízdou, jakou slibují (o nějakém "válečném filmu" se nedá mluvit). Jsou ukecaní až na půdu (do sklepa...), občas se desítky vteřin jen opájejí krásou Mélanie Laurent (božský objev!) a Tarantino si v nich (opět) vydatně hraje na svého oblíbeného Leoneho. Určujícím faktorem při sledování tedy je, jestli vám tyhle věci vyhovují, nebo vás zaručeně uspí a naštvou, jelikož to je v jádru ten starý do sebe zahleděný Quentin, který si dělá co chce, protože prostě může. Tentokrát si jen vzal na paškál druhou světovou, zatáhl do ní bandu dobře vykreslených postav v čele s neustále hláškujícím Pittem a přihodil ultimátní hudební směsku, přičemž to mě osobně přišlo zatraceně vtipné a klidně si to dám znova. Jediná škoda totiž je, že zná člověk dopředu většinu děje, a tudíž trochu netrpělivě vyhlíží, za kterým rohem se uhne do neznáma. A takových odboček je sakra málo, teď už ale naštěstí budu moct přejít do vychutnávacího módu. P.S. "Cameo" Samuela L. Jacksona je vážně jen pro ty nejpozornější. (17.08.2009)

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. (17.08.2009)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)