Father Ted

Nadšení z prvních dílů po dokoukání celého seriálu značně opadlo. Má to svoje světlé chvilky, kdy kvantita navršených stupidit přeroste v kvalitu – pocit nadreálna –, ale bohužel těch momentů není tolik, kolik by si jeden přál, a až příliš často se tu opakují stále tytéž fóry (ano, součást poetiky, a ne že bych se nad osmistým padesátým „Feck! Drink! Gals!“ otce Jacka vděčně nekřenil, ale mám přec jen radši humor ze sofistikovanějších šuplíků). A mimochodem, satira na církev v tom není prakticky žádná (ne že by na tom záleželo) – ti tři magoři sice pro zvýšení absurdity dělají kněze, ale humor stojí na jejich osobnostních charakteristikách a ne na nějakém tesání do církevních dogmat či zvyků; zrovna tak dobře by to mohla být parta hasičů, zřízenců v zoo nebo univerzitních profesorů. (02.03.2013)

Už prvý britcom Grahama Linehana je päťhviezdičková záležitosť, ktorá si rozhodne nekladie pred ústa žiadne servítky a z kňazov a vlastne aj z celého náboženstva si robí srandu kde sa len dá. Ja, ortodoxný neveriaci, proti takému niečomu nemám nič a ani o jednej epizóde nemôžem povedať, že by ma dobre nepobavila. Navyše sa tu vyskytujú samé sympaticky bizarné postavy - tupý (tým myslím skutočne TUPÝ) kňaz Dougal, vtieravá gazdiná Mrs. Doyle, večne opitý Father Jack (toho sa nedá nemilovať!), plno groteskných vedľajších postáv (väčšinou ďalší kňazi) - jedinou normálnou postavou v celom seriáli je asi len titulný Father Ted, ktorý je však zábavný iným spôsobom. Father Ted mi neprirástol k srdcu až tak ako Black Books, nie je ani taký aktuálny ako The IT Crowd, ale aj tak ide o jeden z najlepších seriálov, aké som mal možnosť vidieť. (28.01.2008)

Něžný, křehký, romantický seriál z prostředí idylického irského venkova, nahlížející do intimního soužití tří generací svatých mužů, kteří jsou si vzájemnou oporou. Seriál, reflektující decentně i problémy dnešní katolické církve je velmi vhodný do kurzů pro budoucí katechety i jako příjemné rozptýlení do dětských skupin charismatické obnovy. Díky citlivému zpracování ožehavých témat kněžské intimity může sloužit jako podpůrný edukační nástroj pro seminaristy. (19.09.2018)

Hlavně to nevzdejte po prvním dílu, protože zpočátku to zase taková sranda není, ale jakmile si člověk na tuhle šílenou partu zvykne, je to srdcovka. S odstupem času je to pro mě jeden z nejlepších sitcomů vůbec. Nezapomenutelné hlášky, krásně zkomolená angličtina a hlavně spousta výborného humoru. I když myslím, že každému tenhle styl sedět nemusí, tak mně se trefil přímo do vkusu. Můžu se na to koukat pětkrát po sobě a stejně si to zase pustím znovu. Mrs Doyle: "Now, what do you say to a cup of tea?" Father Jack: "Feck off, cup!" (22.03.2008)

Dějiště: Craggy Island, zapomenutý ostrov kdesi poblíž Irska a místní fara. Postavy: Tři kněží odsouzení svými nadřízenými - pro ne zcela přesně specifikované incidenty - k zřejmě doživotnímu pobytu zde. Dobře uklizení, nikoho neohrožující, nikoho nezajímající. A tak hlavním nepřítelm je jim (mimo místního biskupa) především nuda. - Tenhle seriál mě vážně baví ... A baví mě o to víc, že sama přesně nerozumím tomu proč. Je to s podivem, ale přestože jsou tři hlavní hrdinové notně přemrštění, dokážu uvěřit v jejich existenci. A tak se ptám, co je to, proboha, vlastně za chlapíky? - Teda vidím jako muže odsouzeného k životu, který si nevybral - v totálním zapadákově, navíc spoutaného pravidly, o nichž není na 100% přesvědčen. Věčně unuděný, deprivoný, občas rebelující - nikdy příliš. Dougal je zas velké naivní dítě, takový čistý bloud, který zásadně říká, co si myslí, i tehdy, kdy je to naprosto nevhodné. Byl by z něj bezvadnej hippie. Pokud jde o můj názor, tak na Craggy Island ho určitě uklidili právě pro jeho nebezpečnou upřimnost. Pak je tu ještě Jack, ale rozebírat jeho osobnost nemá mnoho smyslu, protože ji dávno utopil v lahvích whisky. Každopádně vypadá na chlapíka, kterému žádná pravidla nikdy nezábranila v tom, užívat si život podle svého. Celkem rozjetá partička, která to však ke své smůle většinou nemá kde rozjet :) - Příjde mi příliš jednoduché označit Otce Teda nálepkou "proticírkevní" humor. Je to spíše ten nejprapůvodnější druh legrace, kdy si utahujeme z důstojných věcí. Řekla bych, že Almodovarovy jeptišky z jeho filmu Černá roucha jsou vzdálenými příbuznými tehle irské trojice duchovních. Pravda, i já si teď nechtěně budu představovat, že to v katoliské církvi vypadá jako v tomto seriálu. Ale koneckonců, kdyby to na ostaních farách vypadalo jako na té z Craggy Islandu, byla by to docela legrace. (31.07.2008)