Po krk v extázi

“Ženský jsou pro buzeranty.” Slušná gangsterka. Rozhodne aspoň o dve triedy vyššie, ako väčšina amerických pokusov natočiť v tomto žánri niečo originálne (s ktorými sa v poslednej dobe jak keby roztrhlo vrece), a takisto o dosť lepšie, ako ostatné Ritchieho filmy. Furt tomu ale chýba niečo málo, aby sa z toho stal kult. (28.07.2012)

Chtěl jsem se podívat, jak bude vypadat nový James Bond, tak jsem sáhnul v půjčovně po Extázi. Největší sranda je, že je v ní záběr, který nabízí Craiga v póze promo fotky nového 007. Navíc tomu všemu předchází scéna, která kdyby se vytrhla z kontextu, tak může být parodií na začínajícího Bonda (skříňka se zbraněmi). A onu "běhací" scénu si natrénoval také zřejmě při natáčení Extáze (btw skvěle natočený okamžik). Tohle vše zde nepíšu jen tak náhodně. Extáze je velice pěkně natočená, Craig to všechno pěkně táhne, ale chybí zde příležitosti, kde by se všichni mohli vyblbnout. Upřímně - nemám rád filmy o "hodných" drogových dealerech, docela mě nudil. Ale ten závěr, těch posledních 20 vteřin, tam si tvůrci vytřeli prdel před celým hollywoodem. To byla moc pěkná třešnička na dortu. (05.12.2006)

Jestli jsem se někdy přestal bát toho, že Craig bude novým Bondem, tak právě po shlédnutí tohoto snímku. Ten chlápek má charisma a hrát opravdu umí. Chytrý děj, který výborně doplňují barevné postavičky ze světa drog, ani vteřinu nenudí. Po krk v extázi se může řadit k Podfucku nebo Sbal prachy a vypadni. Moc jsem se bavil (11.11.2008)

Také jste toho názoru, že už byl skutečně nejvyšší čas, aby Matthew od produkce (kámošovi G. Ritchiemu) plynule přešel za režisérskou stoličku?! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo o „znouzecnost“ potom, co mu dotyčný odřekl účast na chystaném projektu. Nikdy bych neřekl, že tato slova vyřknu zrovna já, ale „jsem nakonec nesmírně rád, že se tak stalo. Kdoví, jaká by byla výsledná podoba....“. Za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že kdyby byl (alespoň v polovině případů) výsledek (producent-režisér) takový, jako v případě Layer Cake resp. M. Vaughna, měl by divák (nikoliv sezóní), ale celoroční žně. Příběh (nejen) o tom, že do předčasného důchodu se (zvlášť v některých oborech, ne nutně „na ostrovech“), těžko odchází, přičemž než se jeden naděje, zjistí, že „sjíždí přesčasy“. Stejně jako skutečnost, že ne vždy musí být nutně silná pouze káva. I čaj s váma dokáže (po)řádně zacloumat, tj. mít silnou (černo)humornou příchuť. Že ty nejtradičnější (čti nejsilnější) pochází z Anglie, je věc dávno známá, ovšem tento šálek (možná by postačil i jeden doušek) by vám mohl (nejen) nalačno po ránu, utrhnout (propálit) srdce. Čistokrevná žánrovka, inteligentní scénář (podle výrazně přepisované předlohy J.J. Connollyho, to samotným dotyčným ve spolupráci s Mathewem) s přímým tahem na branku (žádná (od)lehčená verze, stále se jede ve vážné poloze (rovině)-mňam), stylovým soundtrackem a silnými figurami (hráči), jímž vévodí (ne)bondovský D. Craig coby XXXX a více než zdatně mu sekundují i ostatní, v čele s irským kudrnáčem (co má velkou slabost pro whisky a zejména zbraně) Colmem Meaneym. Samotný závěr je už potom „pouze“ pověstnou třešínkou na dortu. „C´est la vie!“ Debut jako hrom! 95% P.s. Danieli, kašli na Bonda, volej S.O.S Matthewovi a oprašte prosím obdobnou spolupráci. Nebo jinak (pánové producenti) zapomeňte na Sama (Mendese) a volejte urgentně Matthewa (Vaughna). Mám takový neodbytný pocit, že (v tom případě) se dočkám(e) velkých věcí. P.p.s. vám všem (filmovým fandům), co fotbal přijde jako nudná a veskrze nepotřebná (neprospěšná) záležitost, jedna perlička na závěr. Spolupráce Connolly-Vaughn se upekla právě během cesty vlakem na zápas Eura 2000, Anglie-Německo. Možná si nevybavíte výsledek zápasu, ale (na) závěr tohoto snímku (si troufám rozhodně tvrdit), nikdy nezapomenete.... (03.12.2012)

Sakra, to jsem si zase jednou pěkně naletěl. Doporučovaný film Po krk v extázi jsem si prostě nemohl nechat uniknout, časopisy se jej nemohli dochválit a zdejší hodnocení také nebylo špatné. Hlavně jsem byl zvědav na Daniela Craiga, nového Jamese Bonda, ale jak že to všechno na konec dopadlo? Neschopnost scénáristy se nám odhalí chvíli po začátku filmu, příběh se prostě jen odehrává a nad vysvětlováním té nudy předestírané před naše oči nikdo neztrácí čas. Koho by ovšem napadlo, že za to může právě ten kdo film napsal. Jeho naprostá neschopnost nám jej jakkoli podat se ukazuje hlavně v dialozích. Film většinou pochopíme ze samotného příběhu, máme totiž přehled o tom co se děje, a hlavně známe důvody toho proč se to děje. V Po krk v extázi je ale vše naprosto jinak. Nepochopení příběhu může plynout ze slabé vnímavosti vzniklou právě díky jeho nudnosti, ta je tak neuvěřitelné veliká, že se vám oči nebudou mhouřit jen proto, že ve správných chvílích se stane něco, na co je třeba se podívat (zmlácení naprosto neznámé postavy - ale to je časem opodstatněno), zabití jiné velice důležitého hrdiny (vysvětleno předem - ale dost neoriginálně). Teď vás nejspíš napadlo, jak tedy to vysvětlení probíhá. Je to naprosto prosté, vlastně tím nejlehčím způsobem, jaký lze vymyslet. Hrdina potká nějakou postavu a ta mu pomocí dlouhého monologu, do kterého ovšem pro jeho zkvalitnění hlavní protagonista několikrát vstoupí, vše vysvětlí. Prostě, avšak naprosto nepůsobivé a laciné.... Na začátku jsem se zmínil, že jsem chtěl pozorovat herecké výkony... Jsou otřesné, herci jsou vlastně docela pasivní, zdají se jako znudění pěšáci, kterými režisér jen tak pohybuje. Dokonce i kamera a samotná režie je podprůměrná, ze začátku se zdá, že ve filmu bude několik zajímavých trikových hříček, ale nakonec se nedočkáme žádné. Jediným překvapením je muž, který X (tedy bezejmenného) kontaktuje mobilním telefonem. Bohužel je tento snímek velikých zklamáním. (28.12.2005)