Russkij Kovčeg
Russian Ark
Ruská archa
Režie:
Alexandr SokurovScénář:
Světlana ProskurinaKamera:
Tilman BüttnerHudba:
Sergej JevtušenkoHrají:
Sergej Drejden, Maria Kuzněcova, Leonid Mozgovoj, David Giorgobiani, Jelena Rufanova, Alexandr Razbaš, Viktor Michajlov, Helga Filippova (více)Obsahy(1)
Neznámy francúzsky aristokrat z 19. storočia sa prechádza po majestátnych chodbách Ermitáže a stáva sa našim sprievodcom po slávnej histórii veľkého Ruska. Stretáva rôzne postavy ruských a európskych dejín, zoznamuje nás s ich osudmi a predstavuje mnohé majstrovské diela svetového umenia . Spolu s ním sa môžeme kochať krásnymi obrazmi, farbami a hudbou. Po chodbách slávnej galérie pláva archa , pomocou ktorej sa dostaneme až k tajomstvám ruskej duše. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Osvobozující obrazová plavba prostorem i časem. ()
Nemám slov. Magické, uchvacující, poetické, omračující. ()
Ze sta procent umělecké dílo určené pro velmi kulturně založené obecentsvo. Malebnou poutí po sálech petrohradské Ermitáže diváka provede neznámý cizinec ve vysokých botách, s rukama složenýma v záď, který konverzuje s druhou postavou, která však zůstane skryta. Nejúžasnější je práce kamery, protože celý film je natočený na jeden jediný záběr a kamera po celou dobu filmu jakoby tančila mezi divákem, dobovými obyvateli Zimního paláce a nekonečným kulturním bohatstvím matičky Rusi nashromážděným ve sbírkách mnoha generací carských vladařů. Přestože by se mohlo zdát, že takto pojatý snímek musí začít po chvíli nudit, protože i krásna je někdy příliš, není to případ tohoto filmu. Hlavním důvodem je velmi flexibilní tok času, kdy v každém dalším sále můžeme očekávat nějakého dalšího ruského velikána z libovolné doby v libovolné fázi jeho života, a proto film zůstává poutavý skoro až do konce. Píšu skoro, protože v posledních dvaceti minutách zůstane divák uvězněn na královském bále, kde sice pěkně hrajou a tančí, ale obsahově je tam mrtvo. Jinak je film takřka bez kazu. ()
Po formální stránce jde o film téměř nadpozemsky dokonalý, protože natočit celovečerní snímek v jednom záběru s tolika postavami není jen tak. Za to si Sokurov zaslouží nejhlubší poklonu. Dokonce se filmu daří držet i koncept a myšlenku, což se u podobných experimentů nepovede vždy. Ale je to trochu málo, jelikož i přes tu spoustu umění a zajímavé historické skutečnosti a myšlenky není divák do filmu vtažen, takže se mi stávalo, že jsem myslel na úplně jiné věci, než ty ve filmu. Nejvíce se to projevilo u závěrečné plesové scény, jež je sice impozantní, ale lartpoulartovsky vyprázdněná. Škoda. ()
Jednoducho 96 minútová návšteva galéria, akurát, že sedíte priamo v kresle a občas sa objavia aj nejakí tí komparzisti. ()
V galeriích dokáži trávit dlouhé hodiny, ale tato virtuální jednozáběrová procházka Ermitáží nepřináší ani okouzlení uměním ani avizovaný portrét ruské duše...A Kateřina Veliká nutně potřebující čůrat mi historické podvědomí také extra nerozšíří...Prázdná bublina s rokokovými kudrnlinkami a svatým vytržením hardcore intelektuálů, kteří ve své póze museli nepřiznaně trpět... ()
Vyprázdněnost... film natočen bez jediného střihu v petrohradské ermitáži v Zimním paláci, to sice evokuje hodně umění, já jsem se však ztrácel... 65 % ()
Občas zajímavá, občas trochu (místy i hodně) nudná a někdy naprosto úžasná plavba nádvořími, chodbami, sály, salonky a schodišti petrohradské Ermitáže a zároveň staletími ruských dějin. Při níž se můžeme kochat nesčetnými uměleckými díly a krásnými interiéry, obdivovat tisíce nádherných kostýmů – od šatů dam přes dvorní a vojenské uniformy až po livreje lokajů – či se nechat unášet tóny klasické hudby... nebo trpět příšerně monotónním a uspávajícím hlasem celou dobu nás a Markýze doprovázejícího Vypravěče – samotného režiséra. Ten dokáže spolu s technickým (před kameramanem však stejně hluboce smekám, odvedl skvělou práci) a vypravěčským pojetím filmu připravit pár velmi ubíjejících a nezáživných míst, kde je i vizuální stránka málo – to ale naštěstí není případ závěru snímku. Tam dojde (mimo velmi působivé audience perských vyslanců u Mikuláše I.) na tak velkolepou, okouzlující, oslňující a strhující plesovou scénu, která jen těžko bude hledat sobě rovnou. Ale kdo ví, třeba ji najde. Ovšem pokud jde o odchody z plesů... tam si tím vážně jistý nejsem. (x) ()
Nostalgie, to miluju a ten bál je prostě úchvatný ()
Unikátny film natočený na jediný záber, bez strihu, čo má symbolizovať plynutie času a úzke prepojenie jednotlivých udalosti histórie. Hoci je film vizuálne, aj hudobne krásny, nemohol som si pomôcť, ale za tým všetkým som cítil akúsi prázdnotu. Je to do veľkej miery spôsobené tým, že monumentálne luxusná architektúra a kostýmy éry kráľov a cisárov vo mne nevyvolávajú obdiv, či úžas, ale skôr nevôľu a smútok nad nehoráznym mrhaním prostriedkov len preto, aby si daní vládcovia dokazovali svoju veľkosť a nesmrteľnosť. V každom prípade podstatne lepší film ako Moloch, myšlienka akejsi večnej Ruskej archy, vyjavenej v poslednom zábere, je veľmi vzrušujúca. ()
podpisujem sa pod Radiqove hodnotenie ()
Sokurovovi by občas měli pustit nějaký film... ()
Smysl mi unikl. Co zbylo? Nic. Jsem asi příliš obyčejný člověk, který není s to prohlédnou filmovou symboliku. Závidím těm druhým, přesto si nemohu nestát za hodnocením ze své pozice. ()
Musím říct, že jsem od prvního setkání s tvorbou Sokurova čekal o dost víc. A možná jsem měl pro tento účel vybrat jiný film. Archa je bezpochyby silná svou originalitou a po umělecké stránce se jedná o působivé a snad i obdivuhodné dílo. Na mě to ale příliš nezabralo. Procházka po Ermitáži byla místy poměrně zajímavá, ale po většinu času jsem se při ní bohužel nudil. Určitě jsem rád, že jsem film viděl, k druhé projekci se ale jen tak neodhodlám. ()
Úctivá poklona před Tilmanem Buttnerem jakožto kameramanem a Alexandrem Sokurovem jakožto režisérem... ()
Ruská archa je ako obraz majstra maliara, ktorý bez žmurknutia oka sledujete v múzeu. Je prekvapivý, udivujúci, možno šokujúci, proste nemôžte z neho istú dobu strhnúť oči. Tá doba však prejde a pokiaľ nie ste vyslovene zažratý kunshistorik, nevydržíte obraz skúmať viac ako hodinu a pol bez toho, aby ste sa začali nudiť. Ruská archa je technologický i myšlienkový skvost v jednom monumentálnom zábere. Je to filozofia o ruskej histórii, politike, umení a slobode s hypnotickým účinkom tancujúcej kamery a hlavného hrdinu v jednej osobe. Takmer transcendentálny zážitok umocňuje pocit, že osobou pohybujúcou sa po Ermitáži je samotný divák. Prelínajúce sa historické obdobia, postavy a výjavy prirodzene plynú bez strihu ako myšlienkový tok a potom... došli mi slová. Je obtiažne opisovať, čo archa ponúka a nepopieram, že keď pominie prvotné nadšenie, môže prísť z nemennej formálnej stránky nuda. Preto som váhal, či udelím absolutórium, no uvedomil som si, že pocit únavy z tohto diela je spôsobený jeho dokonalým prevedením, ktoré primárne neslúži pre zábavu, ale ako umelecké podobenstvo a zároveň provokácia s podtitulom: kam až môže zájsť technické vybavenie, aby obsiahlo komplexnú, zložitú výpoveď. Potom som si bol hodnotením istý. ()
Originalita sa nemôže odoprieť, avšak to je asi jedine pozitívum z tejto prechádzky ruským múzeom. Ak by som chcel sprievodcu v múzeu, tak do neho zájdem, ale nezapnem si ho na TV.... ()
Zvláštní a přitom úchvatná podívaná napříč střípky dějin Velkého Ruska. Nádherná Ermitáž, krásné kostýmy, slavná umělecká díla provázená nádhernou hudbou a děsnými dialogy, nebo otřesným dabingem (kombinace obého možná). Krása. Za mne 90%. ()
Za nápad a jeho úspěšné provedení, za silný závěr a za to, že jsem u toho neusnul. ()
něco jako vybroušený diamant, který v sobě odráží mnoho obrazů, otáčející se bez přestání kupředu... Pohlcující film, který diváka posadí do děje a nechce ho ani na moment pustit, dokud nedojde k cíli.. dokonalost... ()