Jedeme na teambuilding
We're Going to Team Building
Režie:
Zuzana MariankováKamera:
Peter BencsíkHrají:
Jakub Prachař, Vojtěch Kotek, Anna Polívková, Bořivoj Čermák, Petra Polnišová, Robin Ferro, Alexander Bárta, Erika Stárková, Tomáš Mischura, Roman Blumaier (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Když si myslíte, že máte ve všech směrech skvěle našlápnuto a nic vás nezastaví, tak se většinou hodně pletete. Ambiciózní korporátní zaměstnanec Aleš (Jakub Prachař) je svým narcistickým šéfem (Alexander Bárta) místo povýšení přeložen do nejhoršího firemního oddělení - do call centra. Tam velice rychle musí přijít na to, jak spolu s potrhlou konspirátorkou Marcelou (Petra Polnišová), neurotickým nihilistou Michalem (Vojta Kotek), vzorňačkou Jitkou (Anna Polívková) a dalšími bizarními kolegy vytvořit sehranou partu. Jen tak může během teambuildingového víkendu porazit bývalé kolegy, zachránit své nové oddělení před zrušením a hlavně najít ztracenou sebeúctu. (CinemArt)
(více)Recenze (329)
S komediemi se v poslední době roztrhl pytel. Producentům to asi dává smysl, i když prázdné sály značí opak. Marianková si po povedené prvotině mohla vybírat a její příspěvek do žánru určitě nezklame. Navíc znovu stačilo vykrást jiný scénář. Strefování se do korporátní demence je však snadné a film má několik povedených momentů. Hlavně Kotek si svého huliče užívá a jeho postava utáhne i slabší pasáže. ()
Natočit veskrze vymaštěný holofilm, a poté se od něj hned v úvodu distancovat nápissem „Názory postav v tomto filmu neodpovídají názorům tvůrců. Odmítáme drogy, násilí a šíření rasové nesnášenlivosti.“, mohou jen zcela bezpáteřní a bezcharakterní libtardí pamrdi! Takže u včel zase svědí prostředky, co, soudruzi? Čili, jestli do správně chápu, dostat se jako „velký filmovač“ na vskutku nezáviděníhodné výsluní Planety opic za jakoukoliv cenu, i proti vlastnímu přesvědčení, je jakože děsně kůl, ovšem je také nezbytné okamžitě se podrobit due diliní „konstruktivní sebekritice“ a nasrat si předem na hlavu, aby někdo z klubíku Pirátských potratů, PSjugend a bolševických kokotporátních investorů náhodou nedejsatan nenabyl dojmu, že nejste až takoví přitroublí šosáčtí pičusové, jak na sjezdech deklarujete, nýbrž odporní zhulení agresivní rasisté, že? Je to přesně něco, jako například natočit naprosto debilní až těžce mentálně subnormální kokotmédii, v níž se krátce mihne Hitler, načež radši demonstrativně prohlašovat, že jste nikdy ani trochu nechtěli vyhlazovat židy, ani jste nebyli v NSDAP a ten haknkrojc, co měl Áda na uniformě je totálně fuj. V tomto případě se však opravdu nemusíte bát, že roztajete, milé sněhové vločky! Jedná se totiž o nadstandardně úžasnou vizitku současné lobotomizované fekálfilmografie našich lůzrů a hnojů s prachařsprostým nejodpornějším nehereckým slizákem, nehasnoucí hvězdou TV Loppatov a Prímy Hnooj a miláčkem všech otylých proletářských domácností v hlavní roli, ve které se opravdu nevyskytují vůbec žádné třeskuté rasistické, násilné či drogopropagační tumory, od nichž byste měli alibisticky a hystericky dávat ruce pryč, byť si tím házíte hovna do větráků, ale jen ubohá neurovegetativní trapnost, „scénáristická“ retardace a bezradně klišovité ponižování bezcharakterních neherců a chudáka Kokotka. Naprosté dno žumpy Ústavu pro plošnou audiovizuální degradaci zbytkového intelektu a elementární kultury v Komerčních Oligofrenicích, způsobující rakovinu očí a vkusu. Naposledy jsem se tolik styděl, že jsem součástí národa, co produkuje takové IQcidní mrdky, snad ještě v dobách, kdy Kradli Dagmaru. ()
Už jsem si zvykl na to, že česká komedie tu na ČSFD dostává docela solidní nálož od diváctva. Pořád mě to ale baví zkoušet doufajíc, že někdy se zadaří a já se u filmu upřímně pobavím. Občas se to totiž zadaří a zrovna zde se to i stalo. První minuty jsem byl sice takový nejistý, ale pak se to rozjelo a mě bylo jasné, že tady to ztráta času nebude. Pravda, mnohdy u podobných komedií stačí málo a půjde to do kytek. A tady se váhy osudu pořád nakláněly na jednu, i druhou stranu. Jenže ve výsledku se to prostě povedlo. Upřímně jsem se zasmál. ()
Strašné 😡😡😡😡😡 ()
Na české poměry vlastně v pohodě komedie na zasmání bez vyšších ambicí. I měsíc po premiéře narvané kino jak na premiéře Avengers, to jsem byl hodně překvapen, ale atmosféra celého sálu, který se směje zkrátka filmu přidá plusové bodíky. Celkem to táhnou postavy ( nejlepší roli má Vojtěch Kotek) a jsou tu opravdu pěkný kočky. Některé scény jsou velmi vtipné, některé cringe, je to tak půl na půl, nemá to takové koule jak Vyšehrad, ale řadil bych to k těm lepším českým komediím. 6/10. ()
Takovahle komedie se v cesky kinematografii vidi malokdy. Nejen, ze to je ciste komedie a neresi se tu nejaky dramata a vztahy, ale dokonce tu ani neni Langmajer nebo Hrebickova. Na tohle jsem se fakt tesil a nejsem zklamanej, dvouhodinova vymastena jizda s partou dementu, kde neustale padaj nejaky hlasky nebo fory a film snad nema hluchy misto. Kvalita foru je samozrejme promenliva, ale ty povedeny prevladaj. Herecky obsazeni je taky super, i kdyz vsichni tak nejak prehravaj, tak je to vlastne uplne jedno. Ja se bavil perfektne od zacatku do konce, vic takovejhle filmu. ()
Říkal jsem si že dnešní česky humor nechápu, ale on to je částečně rumunský import! Podivné karikatury snažící se o satiru bloudí odnikud nikam a chrlí ze sebe nesmysly. Kotek jediný má zajímavou postavu a v poloze sebevražedného věřícího se vyžívá. Chaotický závěr o výplatách a nalezeném štěstí v igelitu šokuje. Nejzábavnější v tom hnoji byli Brňáci. ()
Velmi nenáročná komedie s prověřenými komediálními herci, u které jsem se zasmál jako už dlouho ne. Bylo jasné, že film zde bude lízat modré hodnocení, ale dle mého nezaslouženě, podobných komedií (bez citelné romantické linky) je stále jak šafránu a nemám problém alespoň ze 70%. Vojta Kotek v totálně nesnesitelné roli perfektní, toho musím vyzdvihnout extra. Nyní na Netflixu, takže jasná volba na páteční večer. ()
Solidní sešup Zuzany Mariankové… Tehdy (Známí neznámí) sáhla po italské, tentokrát po rumunské předloze. Kvalitou je ale úplně někde jinde. Přitom nápad jet se opít za firemní peníze (a třeba si u toho i zasouložit) nemusel být v rámci daného žánru vůbec špatný. Dorazí totiž božští kolegové ze Slovenska, prsaté teplické krasavice či divocí ožralové z Brna. Klidně mohli dojet i třeba ajťáci z Ostravy nebo účetní z Budějovic, ovšem pokud na firemní teambuilding nedorazil humor a smysl jednotlivých scén, je to jedno. Cílem je získat podnikový pohár a zachránit sebe i své oddělení před výpovědí. Z toho pramení všechny ty neobyčejně vtipné a nápadité…. ne, jen přehlídka trapnosti, zoufalosti a nicotnosti. Postavy jsou hloupé a otravné (čest výjimce v podání Vojty Kotka), divák může dumat, zda je mezi těmi podivnými karikaturami otravnější přehrávající Erika Stárková nebo přehrávající Anna Polívková, Robina Ferra raději ani nekomentuju. 53 procent? Vážně? Tupé, urážející a navrch dlouhé. ()
Ja sa musím úprimne priznať, že som sa pár krát schuti zasmial. A taktiež musím úprimne povedať, že pár pasáží bolo pekne trápnych. No z celkového hľadiska, to nie je až taký prúser, ako som sa pôvodne domnieval. ()
Jsem s tím úplně v pohodě. Bylo to sice hrozně blbé a přepálené, ale zábava se dostavila. Co více si od podobného přát už opravdu nevím. Ano, zarytí intelektuálové budou kroutit hlavou, ošívat se v křesle a nesměle koukat po tlačítku power na ovladači. Kotek si to hrozně užívá a Ferro se pro mě stává tuzemským Zachem Galifianakisem. 60% ()
První půlka je absolutně bez zábran a náramně retardovaná, v důsledku čehož mě až nečekaně bavila. Druhá půlka vyšumí do další české řadovky, která je retardovaná už jen otravně a navíc se do té omelety z kreténů snaží přimíchat "příběh" made in "je mi šest a opisoval jsem". Konec si po týdnu nepamatuju a je mi to jedno. ()
Supr píčovina.. ()
Najhoršia rola v akej som videl Peťu Polnišovú. Zopár scén sa podarilo, pobavilo, ale ako celok, čo ja viem ako to hodnotiť. V polke som zaspal od nudy a zobudil sa pred koncom, tak si to už preberte ako chcete. 50% - 2* ()
Tahle „ostrá“ československá komedie vlastně moc ostrá není. K největší formě drzosti má daleko, zároveň je její největší problém v tom, že není dvakrát vtipná. Zdánlivý náznak v podobě satirického rýpání do fungování korporátních společností možná může na první pohled zaujmout, na to je tahle podívaná ovšem příliš absurdní a nejlepší je na ní pořád pořád nihilista jménem Michal David. A to je prostě na pováženou! Zuzana Marianková je pořád slušná realizátorka, na rozdíl od Známí neznámí nejspíš chybí silnější předloha i schopnější scenárista. Minimálně takový, který by dokázal sympaticky dojít na hranu vkusu a přitom by se postaral i o to, aby měl výsledek nějaký tvar. Není to úplně to nejhorší, co jde nadělit, moc vtipné a především dobré to ovšem vlastně není.... ()
Komedie mají největší šanci u diváků zaskórovat, když jsou ze života. Když vidíme příběhy lidí stejných jako jsme my, ideálně v nějaké vyhrocené situaci nebo v situacích, které ironizují notoricky nám známé jevy a činnosti kolem nás. Kdo pracuje v korporátu, nebo něčem tomu částečně podobném, jistě si u této komedie najde své. Už ani nás Čechy neudivují v našem jazyce anglikanismy jako brejnstorming, kofíbrejk, fídbek, asap, oupnspejs, fokus, meeting ani nové firemní hodnosti které z drívějšího obyčejného prodavače umí udělat třeba senior sales managera a to na vizitce působí sakra hustě co říkáte? Ano. Většina nás normálních se tomu nejprve smála, ale člověk se prostě musí přizpůsobit prostředí ve kterém funguje a které ho i mnohdy živí. A tak se otevírá velká škála vtípků a možností jak si z tohohle někdy přiblblého prostředí udělat legraci aby člověk nezblbnul. Čas od času se tohoto téma chopí nějaký scénárista a něco natočí. My tady v Čechách se spíše chápeme toho toho někým už natočeného což u Mariankové platí dvojnásob, nacpeme tam naše herce, okořeníme to mlékem, strdím a v tomto případě bryndzou. Následně doufáme, že to diváka chytí a v multiplexech bude natřískáno... Mno... Za mne tedy nic moc. Česká komedie se dnes většinou třese v jakési křečové agónii a krom výjimek se většinou jedná o otřesně nevtipné záležitosti s neustále se opakující stále stejnou škálou herců. Tady alespoň trochu funguje ta satira a dělání si legrace z korporátního prostředí. Bohužel pak následuje hodně jednoduchá zábava, mnohdy nelogická a bohužel vulgární. Vždyť v tom hraje Robin Fero, tak to by bylo aby se tam nešukalo, nekrkalo a neprdělo. Myslím, že i zde docela dobře fungovala chemie Kotek - Prachař a hodně to filmu pomohlo. Celkově dávám za dva zásahy paintbolovou kuličkou do hlav růžového týmu Jánošíků. * * ()
Už Známí neznámí mi přišli veskrze jako nesnesitelný film, ale v téhle sračce se Marianková ještě překonala a natočila něco, na co jsem jen nevěřícně zíral, jestli si ze mě ten film dělá prdel, nebo to fakt myslí vážně. Ten film v sobě dokonale ztělesňuje to nejhorší ze současné pokleslé české komerční produkce, a celé je to tak nesnesitelně trapné, s příšerným obsazením i hereckými výkony, uboze nevtipné, scenáristicky stupidní, dějově nevěrohodné a schematicky předvídatelné, že pustit si to na Netflixu se prakticky rovná okamžité lobotomii s nevratnými následky. Když si myslíte, že hůř už být nemůže, prakticky každá nová česká komedie vás ráda přesvědčí o opaku. ()
Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10 ()
Něco takového jsem čekala, takže vlastně asi v pořádku. ()
Hrozí, že po tomhle už ani nebudete mít rádi Česko! ()