동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Další nádherná korejská romance. Viděl jsem to den pár dní po shlédnutí A moment to remember, který je sice lepší, ale Ditto je přesto krásný film. Možná by ještě trochu pomohl rychlejší rozdjezd, ale jakmile si začnou hlavní hrdinové povídat přes rádio, tak jsem byl totálně lapen a až do konce filmu jsem dýchal s nimi. ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Při svém strachu před prozrazením, že je zamilovaná se tak ostýchala až zalhala. Řekla, že vysílačka a radioamatérismus je její koníček. A tak se Soeun stala radioamatérkou proti své vůli. CITÁT - Je to můj koníček........... Je zamilovaná natolik, že si prostě přístroj vezme domů. Vysílačka je jí pak věnována s tím, že je stejně rozbitá. Jenže jednoho dne, nebo spíše noci, kdy dojde k zatmění měsíce vysílač ožije. Soeun se pak začne učit od neznámého hlasu se kterým začne skrze vysílačku mluvit. Jenže, když se chtějí sejít osobně, zjistí, že to nebude tak jednoduché. CITÁT - Který rok, že jsi to říkala ?.......... Je zajímavé, že korejští studenti tak nějak tvrdě věřili, že v roce 2000 bude konec světa. Alespoň tuhle myšlenku vůbec nezavrhují ba naopak, kdo tvrdí opak je divný. Musím přiznat, že jsem čekal romantiku, ale ne tak moc. Čekal jsem vážnější příběh, ale po sedmdesáti minutách jsem rezignoval a zjistil, že příběh je hodně romantický. Ve své podstatě sledujeme zamilované chování jedné mladé dívky. Někdy jsem se i nudil. Oba aktéři mluvící přes vysílač už chápou, že maj jiné časové období, ale zatím nevědí co s tím. Ikdyž chlapec něco již naznačil ohledně majetku, pozemků a peněz, leč tento směr zůstal jen u slov. CITÁT - Ne všechno je předurčeno........ Škoda, že nedojde k nějakému vyhrocení, třeba ty pozemky nebo krásně se nabízející politická situace v Korei - nic. Zůstalo to tvrdě v romantické linii. Tak nevím, zda je to škoda nebo ne. CITÁT - Tak plyne čas....... ()
Neshodnu se se ženou. Ona říká, že lepší, než Il Mare, mě se naopak Il Mare líbilo víc. Osobně dávám slabších 80%, což však vůbec není zlé. Komornější, podobnou zápletku řeší jinak. Na rozdíl od Il Mare se tady oba hlavní hrdinové hned na začátku jasně dohodnou, že nevyužijí časové spojení na obohacení, na rozdíl od Il Mare oba budují (snaží se budovat) ve svém čase ještě další vztahy. ■ P.S. Mám smůlu, že jsem korejské romantické filmy viděl v pořadí a Moment to Remember, The Classic, Il Mare, MSG, Donggam :(. ()
Tohle je fakt nádherná korejská romance, se zajímavým ústředním sci-fi nápadem. Opravdu krásně a volně plynoucí, beze stopy kýče a patosu, naprosto magický zážitek. Skvělí herci, bezprostřední a zcela uvěřitelné rozhovory, velmi křehká a zasněná atmosféra. V jedné ze závěrečných scén při setkání na chodbě, za doprovodu Bacha, mi opravdu málem ukápla slza. Nádhera. ()
Reklama