Nackt unter Wölfen
Nahý medzi vlkmi
Naked Among Wolves
Kamera:
Günter MarczinkowskyHudba:
Joachim WerzlauHrají:
Erwin Geschonneck, Armin Mueller-Stahl, Krystyn Wójcik, Herbert Köfer, Fred Delmare, Gerry Wolff, Zygmunt Malanowicz, Bolesław Płotnicki, Jan Pohan (více)Obsahy(1)
V marci 1945 bol do koncentračného tábora v Buchenwalde v kufri prepašovaný trojročný židovský chlapček. Boj o jeho záchranu sa stal medzi väzňami zároveň aj bojom o záchranu vlastnej viery v ľudskosť. Film, inšpirovaný skutočnými udalosťami, je adaptáciou rovnomenného klasického diela nemeckej povojnovej literatúry od Bruna Apitza, preloženého do viac ako 30 svetových jazykov. (STV)
(více)Recenze (36)
Tak si říkám, jestli za moje průměrné dojmy může spíš nemalý počet otravných agitačních scén, nebo spíš to, že tu jsou všechny postavy jednorozměrné a vše se díky tomu odehrává bez čehokoli skutečně silného. Obsah samozřejmě silný je, ale jeho zpracování moc ne, až teda na pár scén. Natočené je to skvěle, až mě překvapilo, že toho kdy Východní Německo bylo schopné, ale jak se to nesnaží být víc propracované a myslí si to, že jen stačí natočit film z lágru a všichni z toho budou unešení, tak to teda ne, takhle jednoduché to není. I tomu se musí dodat nějaké emoce a větší síla, ne jen mechanicky točit takový příběh. Spíš mě celou dobu překvapovalo, jak všichni vězni jako jeden muž postupně souhlasili s tím, že toho chlapce budou schovávat a chránit, jako by neexistoval nikdo, kdo by s tím měl (z jakéhokoli důvodu) problém... Byla tam váhání, jestli to tak dělat nebo ne, ale nakonec všichni byli velcí hrdinové a čisté dušičky, co by za chlapce klidně i vlastní život položili. Ale co to budu pořád okecávat - prostě to chtělo zamakat na scénáři, být i nějak psychologické a ne tak agitační, protože formu a atmosféru to má skvělou. Ty dvě hodiny mi vlastně utekly rychle, překvapivě, ale moc mi z nich ve mě nezůstalo... 3* ()
Nahý mezi vlky, to je především filmový socialistický realismus. Pochopitelně, spojení koncentračního tábora a té hrdinsky sebeobětavé ochrany života nevinného malého dítěte je divácky atraktivním tématem k zobrazení. Film Nahý mezi vlky si ovšem vybral malé dítě za oběť komunistické propagandě, zde je zvěčněno německé uvědomění celé té bratrské levicové sounáležitosti, zde je jednota a komunismus jako přirozené pokračování antifašismu, k věčné slávě strany! Již Bruno Apitz vystavěl svůj příběh vice volně na motivy osobní buchenwaldské zkušenosti k oslavě a legitimitě moci strany, Frank Beyer, věren duchu této ideologie, příběh převedl do okázalých forem socialistického realismu, jedinými hrdiny jsou komunisté a jako udatné vzory se tu nuceně utápějí v marnotratné pasti velikášského patosu gest a rozhodných zasloužených postojů, fašistické postavičky umožňují přesvědčivější herectví, byť sami sklouzávají ke karikování. Obrazy jsou úchvatné, příběh rafinovaně sestavený, ale výjevů niterného zneklidnění, jako je Augustův výslech, je pohříchu málo a vše se vynahrazuje propagandou a heroickým patosem. Prvním chrabrým hrdinou je zde Walter Krämer (uvědomělý rek Erwin Geschonneck), hlavní předák uvězněných a spolehlivý člen strany. Je důležitým článkem chodu tábora i pro zápas podzemní organizace. Příkladný to vzor společnosti! Mezi další hrdiny patří vedoucí skladu vězňů André Höfel (zajímavý Armin Mueller-Stahl), jeho uvěznění spolupracující podřízení Marian Kropinski (Krystyn Wójcik) a Rudi Pippig (Fred Delmare), jak jinak než vždy neohrožený sovětský bohatýr Leonid Bogorski (Viktor Avdjuško) a racionálně uvažující stranický šéf podzemního odboje Herbert Bochow (Gerry Wolff). Na straně zlovůle moci v podobě nacistické stráže zaujme chladnokrevný a všehoschopný Untersturmführer Reineboth (zajímavý Erik S. Klein), propagátor vraždění vězňů Hauptsturmführer Kluttig (Herbert Köfer), dosti slaboduchý Hauptscharführer Zweiling (Wolfram Handel) a opatrnější velitel tábora Standartenführer Schwahl (Heinz Peter Scholz). Z dalších rolí: stařičký osvětimský vězeň s přetěžkým kufrem Zacharias Jankowski (Bolesław Płotnicki), z mučení k smrti vystrašený vězeň August Rose (zajímavý Peter Sturm), konfident s nacisty Maximilian Wurach (Hermann Eckhardt), Zweilingova neklidná manželka Hortense (Angela Brunner), či ta oběť komunistické propagandy a zachráněný maličký klučina (Jürgen Strauch). Film Nahý mezi vlky, to jsou hrůzy koncentračního tábora Buchenwald jako hrdinská óda komunistických soudruhů, tak to vypadá, tak to chutná a nic na tom nezmění ani poetizující obrazy. ()
Velmi kladne hodnotim scenar, ten je zajimavy. Problem jsem mel asi s rezii a atmosferou, ta se me i pres tema nedotkla. Kamera ukazala nekolik zajimavych zaberu. Z hereckych vykonu me nikdo nijak nezaujal, myslim, ze spousta postav nabizela az zivotni herecke vykony, ja vsak zadne nevidel. Horsi ctyri hvezdicky, presto si myslim, ze je skoda, ze snimek z ceskych obrazovek snad uplne zmizel... ()
Nevieryhodne pôsobiaci príbeh o záchrane malého chlapčeka aj za cenu vlastných životov. Prostredie koncentračného tábora je určite zaujímavé, ako aj pomery v tábore pred jeho údajným oslobodením americkou armádou. Film môže ťažiť aj z celkom dobrých hereckých výkonov na čele s mladým Mueller-Stahlom, ktorý prekvapil a ktorého poznám iba z jeho neskorších filmov. Áno, malého mĺkveho chlapčeka poľutujeme, ale jeho záchrana za cenu životov alebo týrania mnohých ľudí, sa mi nepozdávala; minimálne nebola dostatočne vysvetlená. Bol som tiež prekvapený, že väzni pomaly nemali čo na práci a vyzerali celkom dobre živení. Pomyselným klincom je komunistická propaganda, ktorá tvrdí, že aj za hranicami koncetrákov sa komunisti zgrupovali, volili si svojich straníckych pohlavárov a mali svoje stranícke zjazdy. Toto všetko znižuje kvality inak dobre filmársky spracovaného snímku zasadeného do temných časov našej histórie. ()
"Teď už je všechno dobré, ty malej červíčku..." Pokud by záchrana trojročního židovského chlapce byla skutečně v centru dění tohoto filmu, asi bych mohl jít s hodnocením výše, než je čirý průměr. Ale je mi líto, na mě to celé působilo až moc propagandisticky. Jediní stateční vězni koncentračního tábora v Buchenwaldu tu musí být samozřejmě komunisti. To z jejich přítomnosti, musí mít Němci největší strach a to oni musí být vůdci závěrečné vzpoury i iniciátory závěrečného provolání svobody ("Soudruzi jsme volní"). Jinak pokud jde o to samotné dítě, tak závěrečná scéna, kdy dotyčné někdo drží v davu vězňů po osvobození tábora a ono křičí (či pláče), je snad jediná, kde projevuje aspoň elementární emoce. Jinak ty záběry s dítětem jsou takové sterilní. To označení "nahý" v názvu filmu chápu jako synonymum pro někoho "slabého" či "bezmocného", ale rozhodně ne pro někoho s alexithymii (člověk neprojevující emoce). Prostě ty základní emoce jako pláč, úzkost, či vyděšení na straně dítěte mi tam prostě chyběly. Stejně jako mi tak chybělo aspoň krapet hudby. ()
Zivot za zivot. ()
Nie že by som bol na druhú svetovú expert, ale koncentráky vyzerali asi trochu ináč ako bežné kasárne s voľným pohybom a zdravo vyzerajúcimi väzňami v skvelej fyzickej forme. Obávam sa, či aj komunistická odbojová organizácia medzi väzňami nebola výplodom autorovho pera pod taktovkou východonemeckého vedenia strany, hoci niektoré zdroje to potvrdzujú. Potom aj to dieťa ukryté v textilnom sklade je celkom uveriteľnou udalosťou, ale skôr ho beriem ako metaforu rodiaceho sa komunizmu ešte počas vlády fašizmu. Ak si to všetko odmyslím, a budem film brať ako nejaký príbeh z nejakej bližšie neurčenej vojny, tak je to filmársky v poriadku, ale na viac ako tri hviezdy nie. –––– My ľudia sme ale zvláštni. Máme dieťa a ani nevieme, či je chlapec alebo dievča. ()
Prakticky každý film z prostředí koncentračního tábora působí drsně a úzkostlivě. Pokud se k tomu ale přidá 3 leté dítě (které za nic nemůže a je odkázáno na ostatní), dostává film mnohem větší emoční náboj (každý rodič si v tom představí to své) a vše ještě navíc podtrhuje fakt, že toto se opravdu stalo. No jasně, že ne vše je autentické (ani ne 20 let po válce se prostě jistému zkreslení vyhnout ani nešlo), nicméně svou atmosféru si zachovává a černobílé provedení dojem jen umocňuje. ()
Na rozhraní 3* a 4* ale pri starých filmoch som vždy trochu zhovievavý. A tento bol naviac na výbornú tému odboja v koncentračnom tábore Buchenwald. Možno mi tu chýbalo trochu viac explicitných scén vzhľadom na prostredie, v ktorom sa film odohrával, ale inak skutočne nemám čo vytknúť. Takmer dve hodiny si film udržuje stále rovnakú kvalitu a tempo a nemá tendenciu skĺzavať k dlhýším nudným pasážam. Nahý medzi vlkmi je určite aj v dnešnej dobe veľmi kvalitný a pozornosti hodný snímok. 70 %!! ()
Ukrývání malého dítěte v koncentračním táboře lákalo na napínavý a neotřelý námět, bohužel to byla jen vedlejší linka. Hlavní byl „boj“ soudruhů a jejich myšlenek. Chvílemi to vypadalo jako propaganda a kazilo to celkové vyznění snímku. Nicméně jsem si dohledal, že se to zakládalo na skutečnosti. Koncentrační tábor Buchenwald byl založen už v roce 1937 a byl určen především politickým vězňům. Komunisti byli nepřátele nacismu, z tohoto pohledu to dává smysl a nelze to tvůrcům vyčítat. Bohužel mě to ale rušilo. Také mě moc nepřesvědčila celková atmosféra v lágru. Němečtí velitelé byli podivně slabí a dohadovali se mezi sebou. Naopak vězni měli až podezřelou volnost. Koncentrační tábory bývaly mnohem více brutální. Možná je to opět tím, že šlo původně o místo jen pro politické vězně. Co bych naopak vyzvedl, jsou občas silné momenty, solidní zpracování a možná jeden podstatný detail - “míchanice“ jazyků všech vězňů. To dodává na uvěřitelnosti a dokáže to samo o sobě vtáhnout do atmosféry a příběhu. Kam se v tomto ohledu hrabe třeba velká hollywoodská produkce komplet anglicky namluveného filmu Valkýra. ()
V titulcích filmu uvedeno: režie (pouze) Frank Beyer; rok výroby 1962. ()
Nádherný příběh a výborný film, jeden z nejlepších, které z prostředí koncentračních táborů znám, rozhodně lepší a důvěryhodnější než oscarový Schindlerův seznam. Promítl jsem si ho krátce po přečtení románové předlohy, která byla autobiografickou vzpomínkou Bruno Apitze na léta prožitá v Buchenwaldu. Měli by si ho promítnout všichni naši antikomunisté, aby pochopili, kdo nesl břímě poroby za nacismu. Jak je možné obě ideologie srovnávat? Výborné herecké výkony zvláště E. Geschonnecka, ale i dalších, ztvárňujících postavy vězňů i věznitelů. Přitom tam nemuselo ani téct mnoho krve, jak je známe z Hollywoodu. A pokud někdo vzpomíná holocaust, tak tento film ukazuje, že oběťmi nacismu nebyli jen židé, třebaže postava malého chlapce je židovského původu. Židé žili v Buchenwaldu mezi politickými vězni, komunisty, ale i kriminálními živly. ()
Snímek u nás poměrně neznámý a snad je to převážně tím, že to natočili samotní Němci, což se u nás zrovna neneslo. Příběh se odehrává v koncentračním táboře, kde vězni objeví v kufru schovaného malého chlapce a rozhodnou se ho za každou cenu ochránit. Příběh plný lidskosti a odvahy, co se týče vězňů a místy až sebekarikatury, co se týče věznitelů. Snímek samozřejmě má protifašistickou ideologii se smyslem pro realitu, u kterého ale místy zamrzí zcela zbytečný patos. V zájmu všeho dobra je dobro dobré až příliš. Celý koncept se drží značné jednoduchosti a zdrženlivosti, čímž se ztrácí konkrétní popis podmínek v koncentračním táboře. Spíše je zvýrazněn základní konflikt mezi lidským soucitem a politickou myslí. Hrůza tábora tedy z toho zase až tak moc nevyvěrá i když náznaky samozřejmě jsou. Scénář je dle námětu zpracovaný vcelku dobře, ale po divácké stránce, tak, jak je to natočené, prostě celý koncept nijak zvlášť citově nezasáhne. Odlehčení od reálné hrůzy je až moc přehnané. Těžko říct jako ve své době, ale dnes snímek působí spíše jako ničím nenáročný film. ()
No celkem za tři hvězdy. Bylo to bez šťávy. Nevyužitá možnost udělat napínavý film. Vznikla jen průměrná televizní adaptace. Na druhou stranu se mi líbilo, jakým způsobem se ukazovla krutost esesáků. ()
Je to pdobné jako remake z roku 2015, možná vzhledem k propagandě ještě o kus horší. Je to nenapadné zkraslovaní dějin, což komunisti umí. ()
Velmi zajímavý film, který využívá skutečné události v koncetračním táboře Buchenwald. V táboře skutečně existovala velmi silná, informovaná, ozbrojená a organizovaná odbojová organizace /socani, komunisti, křesťani i židé, prostě směs/. Zápory: bohužel až moc navoněné, pravda o skutečných poměrech v koncentračních táborech se v těchto a dokonce i následujících létech velmi poskrovnu vypouštěla. Zajímavosti: ač příběh dobrý, tak zdánlivě zcestný. Neznalému přijde, jako by to bylo jediné dítě v táboře. V době osvobození tábora cca 21.000 vězňů z toho asi 900 dětí. Přesto je to pravda. Polský chlapec byl vězni ukrytý v části tábora pro dospělé. Mezi, před SS ukrývanými vězni, byl i Petr Zenkl, primátor Prahy, vězněný už od roku 1939. Na rozdíl od jiných táborů byl na vstupní bráně nápis "Každému, co jeho jest". ()