Obávaný
Il mercenario
Salario para matar
Žoldnier
The Mercenary
A Professional Gun
Režie:
Sergio CorbucciKamera:
Alejandro UlloaHrají:
Franco Nero, Jack Palance, Tony Musante, Giovanna Ralli, Ángel Álvarez, Francisco Nieto, Eduardo Fajardo, Raf Baldassarre, Franco Giacobini, Simón Arriaga (více)Obsahy(2)
Neústupný mexický důlní magnát Garcia musí čelit vzbouřencům a revolučním náladám v zemi. Rozhodne se svěřit důležitý transport stříbra pod dohled pistolníka Kowalského, aby ho bezpečně dopravil přes americkou hranici. V cestě mu ale stojí bandita Ricciolo, který obětuje cokoliv, aby získal bohatství. (TV Prima)
Recenze (77)
Franco Nero dobrej, filmařsky také zvládnuté, ale ten scénář a humor jsou hrozné... ()
Celkem se to dalo, akce, humor a revoluce. Film ale sráží několik přehnaných scén (sestřelení letadla jedním výstřelem ze sedla koně) a hlavně předvídatelnost děje. ()
Ennio Morricone ***** ()
Mercenario je cynický, roztěkaný špageti western, který pod pevnějším vedením mohl být hotovým masterpiecem. Škoda toho. Lepší 3* ()
Za mě výborné herecké výkony, zejména Jacka Palanceho, ten na mě jako hlavní záporák zapůsobil. Kdyby občas trochu nehaprovala logika/scénář, dál bych čtvrtou hvězdu, takto "jen" tři hvězdy za vysoce nadprůměrný snímek. ()
Tak tohle je zatím nejlepšího Cobrucciho western co jsem viděl. Strašně se mi líbil Franco Nero jako žoldnéř s vousem, ten fakt neměl chybu. Tony Mustane je zase známý z Argentova "Ptáka s křišťálovým peřím" a Jacka Palance představovat nemusím. Skvělé je, že je to téměř bez hluchého místa a pořád se něco děje. Ve filmu se kromě banditů objeví menší armáda, děla a dokonce dvojplošník! Opravdu štědrý rozpočet. Nerova postava je díky svému vzhledu a chování přímo hypnotická a hlavní pískací motiv tomu dodává správný šmrnc. Ještě se těším na Cobrucciho Companeros s mým oblíbencem Milianem :) Jeden z nejlepších spaghetti westernů, i když trochu netypický. ()
Krásná over-the-top střílečka plná logických děr a anachronismů, jejíž největší slabinou je skutečnost, že prim v podžánru "brutální pozdní western z revoluční doby předválečného Mexika" drží dvojice o něco novějších naprosto geniálních filmů (od geniálních tvůrců) - The Wild Bunch a Duck, You Sucker. Jinak je to ale opravdu navýsost povedená taškařice. Franco Nero v dělostřelecké palbě ležérně skládá kulomet, pere se v hnoji mezi domácím zvířectvem, sprchuje se uprostřed pouště posledními povstaleckými zásobami pitné vody, hvízdá Chopina nebo sestřeluje letadlo jediným výstřelem. Za to všechno si nechává pořádně zaplatit a je při tom naprosto okouzlující. ()
Polský žoldák si dělá zcela otevřeně srandu z poněkud tupějších mechikanos a ještě za to od nich bere slušný pesosy.F.Nero potřebuje ve westernu vláčet s sebou mašinkvér,pak to vodsejpá.Tady má dokonce dva typy.I když,pravda,občas mu ke štěstí stačí i žebřiňák cibule. ()
Předchůdce mnou ještě oblíbenějších Companeros bylo toto velké dílo. Už tohle je ovšem velice dobré, odlehčeně brané (Corbucci si zřejmě musel spravit chuť po Grande Silenzio), přesto ještě kapku jiné. Polák Franco je už víc tučňák, než málomluvný drsný hrdina s rakví, jde mu tu jen o prachy, pro což udělá bez nejmenších skrupulí cokoliv. Nezkušený vůdce revoluční (či jak tvrdí tradičně odvážná revolucí zapálená žena Columba, pouze zločinecké?) bandy Paco to bere moc vážně a hrdost a odhodlání ve vládu mexického lidu je hezká věc, ale neměla by se přehánět, takže ano, ale když existují Vascové… Kudrnatý Jack Palance coby křižující se šílenec je kreatura k nezaplacení, po kraji nám zuří revoluční boj (a Paco), letadla, bomby a neopomenutelný Fajardo, takže záporáků máme vícero a Sergej Kowalski nám předvede obdivuhodnou taktiku, kterak si ve víru ideály zaslepených revolucionářů solidně nahrabat. Hudba tradičně neokomentovatelná, souboj v aréně nezapomenutelný, konec překvapivě protahovaný a takovýto Franco bez kouska cti se jinde nevidí. A top scéna? Bitva mezi slepicemi. ()
Je uzasne pozerat na tie stare westerny,v dnesnej dobe uz take nieco bohuzial nehrozi,co je skoda,reziser Sergio Corbucci bol macher,tato zalezitost sa mu podarila na jednotku,musim pochvalit aj hercov a hlavne Franca Nera,jasnych 5 hviezdiciek...:-) ()
Já prostě Nera ve všech špagetách žeru a Corbucci jasná dvojka po Leoneho světě taliánských westernů. ()
Opätovne brilantný casting, kde cítiť humor, hnus, špinu, slizkosť, prefíkanosť, rezbu. Opätovne genocída života, lebo počet mŕtvych nie a nie ustúpiť. Opätovne láska Corbucciho života - guľomet. Opätovne dobrá hudba, pot, prach, osud. Myslím si však, že priveľa zvratov a odkladaný koniec pôsobí trochu zmätočne. Stále ale vysoká trvácnosť a westernové pobavenie. (videné 22.04.2016, Prima MAX) ()
O westernu mám trochu jiné představy. Tohle bylo příliš špagetové, převážně do komedie a naivní zpracování. ()
Putování cynického Poláka po boku jednoho mírně jeblého Paca mexickou revolucí, kde spíš na tortilly dostanete chuť na talíř špaget. Špína, násilí, prachy, sex ... k tomu ještě kulomet Hotchkiss, notná dávka humoru a skvělá hudba. Vedle Nera zde válí mimořádně šeredný Jack Palace a mimořádně krásná Giovanna Ralli. Bavilo moc a finální song už jste určitě někde slyšeli ... ()
"Vy nejste banditi, jste revolucionáři....tuhle písničku znám!" Další z legendárních spaghetti westernů režiséra Sergia Corbucciho má rychlý spád, hodně akce, humor. Neodolatelný Franco Nero jako "Polák" Kowalski ve víru Mexické revoluce kropí vojáky kulometem ostošest, sestřeluje dvouplošníky a za to inkasuje nemalé částky...Tony Musante jako naivní revolucionář Paco, jeho milenka krásná Giovanna Ralli, Eduardo Fajardo jako vždy hajzl a šerednej parchant Jack Palance. O nezapomenutelnou hudbu se postaral slovutný Ennio Morricone se svým častým spolupracovníkem Bruno Nicolaiem. "Á chudák Paco, vážně v sobě vidí Bolívara. A přitom... se z něj stal idealista. To je nejkratší cesta na krchov!" ()
"Spolkni i ty kostky a když vyjdou ven, už je nepoužívej":-DDDDDDD ()
Jak se dělá revoluce (nejenom v Mexiku). Někdo oblafne chudé, ubohé lidi, napakuje se a když jde do tuhého, nechá je osudu (smrti)... Začínám si myslet, že Corbucci měl v oblibě kulomety, které se v Mexiku všude hojně povalovaly, jen tak. A za ten příšerný účes Jacka Palanceho, by režisér zasloužil donaha a pohnat přes poušť. Silné tři v rámci žánru. ()
Úvodem je třeba se přiznat, že Franca Nera jsem neznal do obsazení v Post Coitum a Bathory - oba od J. Jakubiska. Pak jsem konečně viděl i další - Občan se bouří. A ani v tomto filmu mě jeho potenciál nepřesvědčil, přestože si myslím, že zde ho naplnil ze čtyř filmů nejvíc. Mě ale spaghetti westerny sedí snad jen u mnohem známější italské dvojice Spencer - Hill. Žoldnéř obsahuje sice opravdu dostatečné množství dějových zvratů, jenže nakonec už jsem nevěděl, kdo je vlastně čí. Nejprve Mexičan chce dělat revoluci, dokonce si žádá pomoc od Kowalského, pak si myslí, že to zvládne sám. Ironií je, že nakonec skončí jako klaun. Vůbec nejlepší je dělat revoluci stylem, že budou revolucionáři lepší než ti před nimi, ale předtím si naloupí dost peněz, užívají si s holkama a chlastem. Skutečnou revoluci uměl jen Castro, a to není vyjádřený můj obdiv k němu. U Kowalského je zase škoda, že jsme se o něm nebo jeho myšlenkových pochodech nedozvěděli víc. Zpočátku působí, že jde klasicky za prachy na ruku komukoliv. Pak se ukazuje, že v sobě přeci jen trochu cti a spravedlnosti má, ale stejně si žádá stále víc. Otázkou tak je, zda bny za dostatečně velkou částku nešel i s Garciou. Osobně mě tento film příliš nebavil. ()
Jedná se o první film z Corbucciho „zapata trilogie“ – tedy westernů zasazených do období mexické revoluce. Dalšími příklady je třeba Leoneho poslední příspěvek do westernového žánru, Kapsy Plné Dinamitu nebo třeba Vera Cruz z období klasického westernu. Žoldnéř mě z nich bavil ale nejvíce. Vlastně je to jeden z nejlepších spaghetti westernů (westernů z Itálie, které jsou natolik svébytné, že si vysloužili vlastní kategorii v rámci širšího revizionistického westernu) a můj nejoblíbenější westernovej Corbucci, kterej se nespecializoval na formát epických fresek, ale dělal spíše menší a kratší, špinavější, hrubější a temnější, tematicky méně košaté a hluboké westerny, které však dostatečně esteticky vynikaly: Velké Ticho mě bavilo nejméně, ale to je dáno tím, že má nejblíže k anti-westernu, jenž se vzpřičuje zábavnostním aspektům, které dělají westerny zábavnými. Django má sice nezapomenutelnou titulní skladbu, ale přišel mi příliš dějově vyprázděnej a zkratkovitej (- kdyby film artikuloval onen konkrétní Tarantinův headcanon, jenž interpretuje děj za hranice toho, co je nám řečeno, tak bych byl mnohem více uspokojen), ale nutno mu přiznat jisté béčkové kvality, spojené hlavně s jednou konkrétní vyhrocenou akční scénou. Žoldnéř je svým cynismem bližší Velkému Tichu, ale současně zvládá být zábavnější než béčkovej Django: Z této trojice je sice nejdelší, ale pocitově mi utekl nejlépe, díky dobře rozfázovanému ději i v něm vystupujícím 3 hlavním postavám, z nichž každá je skvěle zahraná a od sebe charakterově odlišitelná. Tony Musante hraje Mexikánce Paca, v němž se pod útlakem majitelů stříbrného dolu probudí třídní vědomí, a započne tak svou cestu vůdce revoluce. Není však natolik inteligentní a schopný ji vést, a tak sjedná partnerství s cynickým Polákem Kowalskym, kterého hraje Franco Nero a který mu v tom má pomoci, ačkoliv ten se chce na revolučním odhodlání jen napakovat. Tím jsou Pacovy ušlechtilé zájmy kompromitovány a na jeho charakteru se buduje konflikt hodnot, který později přechází mezi konflikt hodnot, jenž každá z postav zastává. Zde vidíme, že scénář má s čím pracovat. Proti jejich nejednotným snahám stojí záporák Ricciolo v podání Jacka Palance, jehož výsměšná servilnost, která je ve skutečnosti povyšováním, i jeho charakteristické křižování mu dodávají na povahové plasticitě, ačkoliv jeho postava nemá v příběhu tolik prostoru. Mnoho diváckého potěšení plyne rovněž z toho, jak dobře natočen Žoldnéř je: I dnes působí film dosti živě, dynamicky a nápaditě. Tarantino také prohlásil, že Corbucci byl jedním z režisérů, který stál na vrcholu tvorby cinematické akce (action-cinematic game), kterou označuje za tvorbu, jež je nejvíce cinematická (- V žádném jiném odvětví nebude tak strhující a podmanivá jako ve filmu! ...Snad jenom ve videohrách, které jsou na akci postaveny, což je dáno jejich mírou interaktivity, ale nutno uznat, že videoherní akce bývá čím dál tím více cinematicky estetizovaná). Toto postavení lze Corbuccimu přiznat hlavně díky tomuto filmu, který má skvělé akční sekvence navzdory tomu, že v nich absentuje explicitní násilí (k jehož vyobrazení se nejvíce uchýlil ve Velkém Tichu), což mi většinou zkazí dojem, protože mi to nepřijde přesvědčivé. Peckinpah se toho vůbec nebál a (nejen) proto mám tak rád jeho Divokou Bandu. Jelikož však Corbucci natočil Žoldnéře natolik dobře, tak ani nebije do očí, že filmaři nepoužili bullet hit squib (praktický pyrotechnický efekt výstřiku krve, jehož smyslem jest simulovat dojem zásahu kulkou, ačkoliv se ve filmech střílí slepýma). Mě třeba ona akční scéna s kulometem mitrailleuse v Djangovi příliš nestrhla, protože nepřátelé uměle popadali z koní, aniž by z kohokoliv vytryskla jen kapka krve, což stálo v rozporu se snahou nás přesvědčit, že je protagonista rozstřílel na maděru. Podobného failu se dopustil i Leone v Pro Hrst Dolarů. Corbuccimu se z toho ale povedlo vybruslit a nesnadno mi je rozpoznati, čím to jenom je: Snad vybalancováním kvalitativních aspektů, jimiž jsou záběrování, střih a praktické efekty výbuchů a kouře, které dalo spíše prominout tomu, že v přestřelkách chybí prskance krve. () (méně) (více)