Utajený

Prvá polovica filmu naozaj pripomínala obal a jeho pútacie slogany. Toľko napätia, že by z neho vystačili dva horrory. Potom sa ale do deja primiešala mierne nehodiaca sa časť rodinnej drámy a dojem sa skazil aj pomerne smiešny, neopísateľný koniec, ktorý by akoby sám ani nebol. Márne som čakal, či niečo nebude ešte po titulkoch. Možno mierne preháňam, no bezprostredne po filme je pocit takýto. Ale ešte nesmiem zabudnúť na bezchybnú prácu réžie a kameramana, ktorého úderná, občas napätie stupňujúca statická kamera spravila z filmu viac. 80%. (29.07.2007)

[LFŠ 2009] Možná nejlepší film letošní filmové školy. Perfektní thriller, který výborně stupňuje napětí a ačkoliv má spíše otevřený konec, dá se z toho něco vyvodit. Skvělé herecké výkony a režie z toho činí velmi zajímavý snímek, který má modrou kostičku naprosto neprávem. (28.07.2009)

Ikona současného francouzského filmu Daniel Auteuil rozehrává společně s formálně působivým Michaelem Hanekem jímavou hru na nervy jedné středostavovské rodině. Haneke minimalistickými prvky narušuje bezpečnou ulitu na první pohled šťastného manželství, libuje si v nedořečeném a v dlouhých, frustrujících záběrech, jejichž pomalé tempo naruší šokující sebevražda. Komorní ladění snímku pak dává vyniknout hereckým výkonům, a to vedle Juliette Binoche pak zejména v případě brilantního Auteuila!! (29.01.2007)

Námet zaujímavý, aj gradácia konfliktu ujde, aj pointa. Všetko okolo toho je však podané tak nezáživným spôsobom, že vlastne ani neviem s určitosťou povedať, či si tento pokus zaslúži priemerné hodnotenie. (13.03.2024)

První půlka mne rozhodně namlsala více než ta druhá, poněkud utahaná. I přesto ale o fous lepší než Pianistka, která u mne byla doposud Hanekeho jedničkou. (01.12.2011)

Možná jsem už i zaujatý, ale nemohu hodnotit jinak. Velice jemně utkaná psychologie egoismu a jeho svědomí, ale zároveň i "utajená" analýza národní viny podávaná Henekeho typickou optikou několika realit. Laurentův rozhovor s matkou (Annie Girardot) je jeden z nejlépe napsaných dialogů, které jsem v poslední době viděl. A přitom působí tak nenápadně. U tohoto Hanekeho filmu proto platí snad nejvíce, že je třeba pečlivě číst mezi řádky. - - - Vnímavou recenzi od Lucie Česálkové najdete v časopise Film a doba 1/2006. (14.02.2008)

Monotónnost a jednoduchost - tahle dvě slova měl kameraman ve svém pracovním rozvrhu podtržena červeně. Přispívá to kvalitám filmu, který šikovně a naoko chladně poukazuje na dávné hříchy člověka, respektive na situace, jaké mohou nastat, pokud takové činy někdo po čase vytáhne na povrch. Georges ony situace zrovna zažívá a čím blíže jsme k závěru, tím méně jsme si jisti, nakolik s ním můžeme sympatizovat. Ve vzduchu permanentně visí cosi nezodpovězeného a nikdo vám nepotvrdí, zda jde vážně o takovou maličkost, jak ji prezentuje Georges, nebo o pouhou hru kdysi ublíženého chlapce. Nevíme nic. Sledujeme odcizování, nedůvěru a uzavřenost, vkrádající se do jedné spokojené rodiny a přemýšlíme, jak moc je potřeba ke zničení vztahů, k odhalení jejich slabin, ke zničujícímu strachu z nejistoty... (03.09.2008)

Může mi někdo laskavě vysvětlit, o čem tenhle film byl? Podle mě totiž úplně o h***u.Asi opravdu kvaziintošskej film pro ty, co rádi čuchaj k vlastním prdům a považujou to za umění. Jedna hvězda za snahu, druhá za tu jednu scénu. Víc si to absolutně nezaslouží. Totální ztráta času. (15.09.2018)

Evropská kvalitka. Označení thriller možná není na místě, protože napětí se moc nedočkáme, zato se však jedná o kvalitní drama s úžasnými hereckými výkony. Také jsou zde zmiňovány sociologické problémy soudobé Paříže, ale problém zůstává skryt pod povrchem. (01.08.2006)

Nejde o záver, ale o tých šikovných 117 minút vyvolávajúcich úžasnú emocionálnu dynamiku. (22.09.2008)

Zneklidňující od prvního do posledního záběru, který vám, pokud se nenecháte zmanipulovat Hanekeho kompozicí, převrátí život naruby... (25.01.2015)

Jedná se samozřejmě o metafilm. V tomto případě v nevídaně originální podobě (jako ostatně každý Hanekeho film - jsem jeho velkým a nejspíš nekritickým obdivovatelem a jsem mu za to velmi vděčný). __________Za prvé Utajený vyniká absolutní absencí narativní dramatizace, což je pro Hanekeho umělecké vyjádření typické. Narativní struktura zde není prezentována jako lineární vypointované vyprávění, nýbrž ve formě "skládačky", kde všechny díly dohromady dávají kompaktní celek, ale její poslední díl neobsahuje pointu, což je v rámci navyklého způsobu vnímání filmové řeči neobvyklé (a určité množství diváků to poněkud mate: proto některé nechápavé komentáře zde, které obviňují Hanekeho z pseudointelektuálnosti atp. - bohužel). Z toho důvodu je absence dramatizace ne jenom logická, ale vzhledem k takovému přístupu i nutná (ovšem i z hlediska narace "klasičtější" Hanekeho filmy absentují dramatizaci děje - např. nejznámější Pianistka - což diváka buď nudí nebo uvádí v šokující vytržení a mrazení v zádech). I když se v závěru filmu nic převratného nestane, význam filmu a jeho "vyvrcholení" je ukryto jaksi uvnitř. (pozn.: velmi mě pobavil jeden názor zde - nebudu jmenovat -, který podává vysvětlení, že hlavní hrdina je nejspíše schizofrenik, což ovšem v závěru filmu chybí - je nedořečené - aby byl film zajímavější a tajemnější: takové zhůvěřilosti a bezmyšlenkovité závěry plynou ze zkostnatělého přístupu k umění, když si divák myslí, že lehce přišel věci na kloub a prokouknul umělce). __________Za druhé je v Utajeném velmi zajímavá metarovina filmu: ona kazeta, která sleduje jako nějaký objektivní pozorovatel (deus ex machina) život hlavního hrdiny a dává tak divákovi na srozuměnou, že se vlastně jedná o FILM a "živí" lidé jsou pouze protagonisté představení - hry, vytvářené tvůrcem - demiurgem. Resp. film sám na sebe upozorňuje: kazeta je jeho zcizující prvek a svojí existencí proniká do života hlavního hrdiny, kterého tak přímo ovlivňuje a spouští/moderuje zápletku. Samozřejmě, že ona kazeta je jakýsi vstup, průnik řežiséra do filmu (jeho dar seslaný postavám jeho filmu) a Haneke tak předvádí loutkové divadlo - odhaluje podstatu samotného tvůrčího impulzu. Sám sebe umísťuje do děje jako aktivní prvek (filmové božstvo), ne jako pouhý "pasivní" zaznamenavatel skutečnosti, jak se o to pokoušeli neorealisté a iniciátoři manifestu Dogma 95 s cílem dosáhnout lepší věrohodnosti ve zobrazení "života" (což je jen jiná past na diváka, protože to v uměleckém díle ze své podstaty není možné). ___________Takový formální přístup, kdy "tvůrce" sám aktivně vstupuje do díla a ještě to drze přiznává, ostatně není v umění žádné nóvum, neboť stejné hrátky se čtenářem předvádí ve svých mistrovských dílech např. Vladimir Nabokov (mám na mysli zejména Pnin nebo Král, dáma, kluk) nebo u nás např. Daniela Hodrová, či ne příliš známý Jan Křesadlo a Petr Rákos (atd.). Haneke se nachází ve vskutku vybrané společnosti. (28.03.2006)

Respektuji Hanekeho osobitou filmařskou vizi a obdivuji jeho schopnost vpálit vnímavému divákovi pomalým psychickým nátlakem či naopak jediným sugestivním momentem kulku do hlavy (zde jsem zásluhou jedné scény schytal hned dvě, možná i tři), ale emocionálně je pan režisér bohužel hluchý... Minimalistická práce s kamerou, kulisy i samotnými herci je tradičně perfektní a obrazová čistota dokonale evokuje pocit psychické autenticity, čímž Haneke zručně maskuje nevýrazný příběh a nechává na divákovi, aby se skrze záměrnou nedoslovnost prokousal k vlastní myšlenkové interpretaci. Mně osobně ale Utajený neřekl víc, než že jeho tvůrce je skutečným mistrem komorní filmové výpravy a unikátní obrazovo-pocitové harmonie, což jsem ale věděl už dávno..... 70% (14.09.2015)

Caché AKA Utajený patří mezi filmy, které člověk nalezne na seznamu nejvýznamnějších filmů 21. století. Režisér Michael Haneke za film z roku 2005 na Filmovém festivalu v Cannes obdržel cenu za nejlepší režii a našlo by se dost lidí, kteří by byli schopní Utajeného zařadit na seznam nejlepších thrillerů 21. století.   Utajenému se nedá upřít mnoho věcí. Především právě režie Michaela Hanekeho je skvělá a film působí dojmem, že za ním skutečně stála silná ruka filmaře s jasně ucelenou vizí. Stejně tak má Utajený skvělé obsazení a to především hlavní hereckou dvojici Daniela Auteuila a Juliette Binoche. Hanekeův scénář vystaví solidní a zajímavou zápletku, která navíc v samotném závěru nepokládá žádnou jasnou odpověď. Osobně bych s nebál označit Utajeného za jeden z nejvýraznějších francouzských filmů posledních 20 let. Je ovšem opravdu tak fenomenální?   Na jednu stranu Utajený působí divadelním nádechem, zároveň ovšem obsahuje zcela očividné filmařské propriety. Utajeného by šlo do jisté míry zpracovat do divadelní hry, zároveň by ovšem při tomto rozhodnutí pochopitelně přišel o filmovost. Přitom všem se rozhodně nedá říct, že by byl Hanekeho scénář zase tak výjimečným a jeho snaha zakomponovat do filmu i něco víc než základní dějiště je tak trochu svízelná, protože ve finále ten pravý tah na branku vlastně vyloženě nepřináší.   Do jisté míry se Utajený tak trochu vleče, přesto ovšem do celou dobu film funguje. Jde o funkční psychologickou sondu, která skvěle funguje nejen díky dvěma hlavním hercům, ale také díky zajímavému vizuálnímu podání. Haneke se očividně snažil o vyšperkování svého filmu do nejmenšího detailu a jistá snaha hrát na divákovy emoce do jisté míry funguje. Háček tak ve finále tkví pouze v tom, že ona hra s diváckými emocemi působí do jisté míry nevyužitým způsobem a velmi snadno může u diváka dojít k myšlence, že skutečně dostal působivý psychologický thriller, kterému ovšem k dokonalosti přeci jen chybí dost. Především i proto, že sebelepší řemeslná stránka tak trochu menší šustění papírem nezakryje.   Díky rozhodnutí o tom, že se film obejde bez hudebního doprovodu se velmi pracuje se zvukovou atmosférou a v tomhle ohledu se Utajenému skutečně daří. Utajenému se daří jít pod dřeň, v mnoha ohledech se mu daří dosáhnout ideálního šokování diváka a Haneke se sice v mnoha momentech nebojí jít tak trochu přes čáru, přesto mu ovšem tahle menší sázka na nejistotu do jisté míry v rámci Utajeného vyšla.   Utajený má k triviální záležitosti daleko a ten film je dohromady rozhodně dobrý. Přece jen mu ovšem k dokonalosti chybí několik věcí a děj filmu je navíc do jisté míry průhledný takovým způsobem, že i díky tomu Hanekeho Utajený nemá šanci dosáhnout té pravé trefy do černého. Přesto se ovšem dá jeho chvála pochopit a mezi nejvýraznější francouzské filmy posledních několika let Utajený patří zcela určitě........ (26.05.2021)

Michael Haneke je frajer. Vedel som to, už keď som po prvý raz videl jeho Funny Games a teraz mi to opäť len potvrdil. Caché je zaujímavý už tým, ako sa vymyká akémukoľvek formálnemu zaradeniu. Nie je to mainstream, nie je to indie, nie je to ani art a dokonca ani pseudoart. Len s oboma prižmúrenými očami by sa ako tak dal označiť za ten zvláštny druh filmov, aké občas vídame na festivaloch. Caché je v prvom rade mrazivou analýzou vzťahov vo vnútri rodiny, ktoré sú narušené záhadnou nahrávkou na kazete - naštrbená vzájomná dôvera, vracajúce sa temné spomienky na minulosť, stupňujúci strach a paranoja. V druhom pláne je však poctou kamere a veľmi netradičnou (nutno povedať že zábavnou) hrou s divákom. Dokážete rozpoznať, čo je súčasné dianie a čo statický, 2 hodiny trvajúci záznam? Dokážete rozlíšiť, čo je indícia k diváckemu uchopeniu a interpretácii, a čo len nepodstatný detail? Ergo, je vôbec možné na prvý raz oddeliť zásadnú indíciu od nepodstatného vizuálneho smetia bez toho, aby nám, divákom rozmaznaným a odrastajúcim na Hollywoode, tvorca hodil udičku? Utajený je výstižný názov. Utajené sú spomienky, nedostatky vo vzťahoch, dávne známosti a udalosti. Utajená je príčina a páchateľ záhadného diania; utajený je dôsledok. IMHO je omnoho dôležitejšie to, čo sa stalo a deje než to, čo to spôsobuje. Po vzore konvenčných filmových postupov následne čakáte na záverečné odhalenie... a viac už prezrádzať nebudem. Haneke metodicky zabudováva do deja inovatívne vyjadrovacie prostriedky tak samozrejme, ako by to bola jeho druhá prirodzenosť. Ako vravím, ten chlapík je frajer. A to ani nehovorím o tom, čo si dovolil spraviť pri oboch Funny Games. Schválne, vzájomne ich porovnajte a uvidíte. 100% (20.06.2014)

Ani dobré ani zlé. Asi najvhodnejšie slovo na opísanie tohto snímku je slovo - nevýrazné. A po pocitovej stránke sa dostavilo skôr rozčarovanie ako nejaké nadšenie. Haneke sa snaží toho povedať veľa (rasizmus, vzťahové problémy...), veľa toho načne, veľa problémov spomenie, ale ani jeden nerozpracuje do väčšej hĺbky. Možno všetko necháva na divákovi...možno. V tom prípade to však svojou réžiou neuľahčuje, pretože všetku pozornosť diváka sústredí iba na jeden problém, na problém s páskami a čudnými obrázkami, pričom tým vyvolá, celkom prirodzene, zvedavosť a hlad po odpovedi kto je za tým? Vyzdvihuje jednu vec, na úkor tých ostatných, ktoré by mohli byť ešte zaujímavejšie, keby v tom divákovi trocha pomohol miesto toho aby odvracal jeho pozornosť od problémov, ktoré ho snáď trápia viac (aj celú spoločnosť). Forma natočenia filmu je zvláštna, na mňa pôsobila letargicky a uspávajúco, ale za chybu to nepovažujem, keďže tu išlo v prvom rade o obsahovú stránku. Pre mňa to len znamenalo, že snímok je nepozerateľný v neskorých nočných hodinách. Na prvý pokus som bol po 15 minútach tuhý :). Na druhú stranu, z pohľadu obyčajného diváka, sa mi páčilo ako sa pekne postupne hlavný hrdina, na základe súkromného krimi vyšetrovania, prepracováva k určitému výsledku a odhaleniu identity tajomného narušiteľa, pričom však celú pravdu ponúkne režisér iba divákovi. A aby nikto nezostal na pochybách, ešte pre istotu je tu posledná scéna, ktorá všetko vysvetlí. 75/100 (22.12.2014)

Pro mě osobně drásající, až bolestivá podívaná. Chladný režisérský perfekcionismus a všechny ty dlouhé statické záběry daly vzniknout velmi zneklidňujícímu filmu. Konec jsem ale bohužel asi moc nepochopil. Haneke je každopádně velký režisér, jehož filmy sleduji s uctivou bázní a permanentním strachem, že mi někdo ve tmě na zemi sáhne na nohu. (07.04.2012)

Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu. (25.03.2012)

Po tom,čo som dnes videl, mi behá mráz po chrbte a vôbec z toho nemám dobrý pocit. Toto by mali vidieť všetci fanúšikovia hororu a nie tie sračky, čo pozerajú! (16.08.2009)

Zajímavý námět, výborně rozkrytá psychologie jednotlivých postav ( zejména postava George ) v podání excelentního Daniela Auteuila, má oblíbenkyně Juliette Binoche , brilantní kamera........ ale zcela upřímně musím říct, že jsem čekal ( po shlédnutí Hanekeho Funny games USA ) mnohem více! Tento snímek ( pro mě ) , zůstal tak nějak na půl cesty....... velká škoda, potenciál tam rozhodně byl a námět sliboval mnohé.... p.s. Haneke je mistr v pohrávání si s divákem. Zde se mu to, ale místama vymklo kontrole...... (05.08.2009)