Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Sláva Caurónovi za jeho úžasné hračičkování a režijní vychytávky (viz odraz žáků v zrcadle, sova překonávající roční období apod.). Bradavice přestaly být líbezným hrádečkem z neškodné pohádky a konečně pusobí přirozeně a živě, což lépe diváka vtahuje do Harryho světa. Oproti předchůdcům má třetí Potter téměř dokonalé triky (např. grifin působí tak skutečně). A rovněž John Williams se podržel rčení "do třetice všeho dobrého" a složil opravdu krásnou (motiv létání, motiv vzpomínek) a nápaditou (tikání hodin) hudbu. PS: Dabing je již tradičně strašný. (11.06.2004)

V mnoha komentářích čtu, že teprve teď, díky změně režiséra, dostal Harry Potter tu pravou potterovskou atmosféru, že konečně potemněl a podobně. No, myslím, že to jsou dost zavádějící tvrzení. Vždyť jak by mohly mít předchozí dva filmy atmosféru Vězně z Azkabanu, když se v nich (stejně jako v jejich předlohách) nedělo v podstatě nic, co by si o ni říkalo? Takže co do atmosféry bych řekl, že nejde o zas tak velkou zásluhu Alfonsa Cuaróna - on měl prostě štěstí, že se dostal právě k této části. Co už jeho zásluhou samozřejmě je, to je strhující spád filmu, ta všudypřítomná hravost (scéna s bubákem, kdy kamera prolétá zrcadlem tam a zpět například), napínavé, ba přímo hororové scény s mozkomory a citlivé vedení herců, jejichž hrdiny sice začíná pěkně mlátit puberta, ale ani na chvíli je nepřestáváme mít rádi. No a pak tu jsou samozřejmě nové postavy. Garyho Oldmana i Davida Thewlise je radost sledovat a když se k nim v Chroptící chýši připojí ještě Alan Rickman, je o nejlepší scénu filmu postaráno. Závěrem bych rád ještě zmínil hudbu Johna Williamse - Vězeň z Azkabanu je totiž poslední díl série, k němuž ji skládal, a odvedl absolutně skvělou práci. (07.09.2015)

U třetího dílu Potterovské série značně prospěla výměna režiséra. Chris Columbus točí dobré rodinné komedie a dramata, ale pro tuto sérii neby tím pravým ořechovým. Alfonso Cuarón do třetího dílu vnesl spoustu pozitivního. Postava Harryho Pottera prošla vývojem, minimum debilních postaviček, záporáci jsou skutečně děsiví (zvláště Gary Oldman a Alan Rickman) a temný háv tomu skutečně sluší. Jinak platí to co jsem napsal u předchozích dílů, avšak tento je o třídu lepší a někdy v budoucnu se na něj celkem rád podívám. (28.02.2007)

A opět Harry Potter, tentokrát už třetí díl. Co se změnilo oproti dílu druhému? Především režisérská stolička nám pozměnila svého panovníka. U tohoto dílu jí opanoval jihoameričan Alfonso Cuarón, jenž tak hezky zrežíroval dnes už klasiku v žánru road movie, film Mexická jízda. A to je ten hlavní důvod, proč je třetí díl tolik jiný, tolik dospělejší. Hlavní hrdinové odhodili hábity a ve volném času se po Bradavicích pohybují ve sportovním oblečení, je zde důraz na detaily (viz krásně praskající knoflíky tetičky Marge) a vše dostává takový mladistvý náboj, z dětských filmů se stávají filmy pro širší publikum, a to je jen dobře. Seznamujeme se tu s novými tvory, s novými postavami, prostě je to zajímavý film a dosud ze všech filmů asi nejpovedenější. Navíc nezapomenu na super zážitek, kdy jsem tenhle film viděl napřed dvakrát v normálním multikině a potom jednou v IMAXu. To byl neskutečný zážitek na hodně dlouhou dobu a dost jsem si to užil. Všechno dostalo tak nečekaně obrovské rozměry, že to byla prostě lahůdka. Film je perfektní, a opět, jak jinak, plné bodové hodnocení... (09.06.2007)

Zatracovat Columbuse a dělat z Cuaróna boha tady nebudu už proto, že první polovina mi přijde jako tematicky naprosto přesné navázání na poetiku prvních dvou dílů a pár kamerových vychytávek či zoomy na na mrznoucí květinku (přestože jsou formálně naprosto perfektní) nijak zvlášť atmosféru nezmění. Pro nezaujatého diváka sice prospějí, ale pro mě, jako pro skalního fanouška knižních předloh, jsou jen nepatrnou ozdobou. Zlom přichází ve chvíli, kdy se Harry s Hermionou dostanou k Vrbě mlátičce a nastává neskutečný masakr, kde fascinující herecká etuda trojice Thewlis-Oldman-Rickman je tím nejmenším. A vrchol samozřejmě v dlouho trvajícím finále s časovými hrátkami a všemi bytostmi, které jen mohou diváka vyděsit. Jediná výtka tak míří k velké scenáristické díře: vysvětlení toho, kdo jsou Pobertové, by asi pomohlo. Přesto jsem třetí díl viděl asi nejčastěji a snad i chápu jeho pozici nejoblíbenějšího dílu. Já mám ale o chlup raději Yatesovy kousky. (24.02.2007)