Jméno růže

Adaptovat Ecovu knihu nebyl dobrý nápad. Mnohovrstvý příběh s pointou organicky prorůstající celým dílem musel být zákonitě zploštěn na hororovou inkviziční detektivku. Nutno podotknout, že ne špatnou, nicméně pro plné docenění kvalit by se tento film nesměl honosit titulem Jméno růže. Je to jako srovnávat kojence s plně vyvinutým dospělcem. 70% Zajímavé komentáře: Douglas, belldandy, k212, curunir, El Loco (11.06.2006)

Co dodat k tomuhle filmu, abych jen neopakoval něco, co už řekli jiní? Asi nic, neboť tady není možné se neopakovat, alespoň v případě, že budu tento film chválit. A právě chválení mám v úmyslu. Toto je totiž naprostá filmová špička, kterou řadím mezi mých 20 nejoblíbenějších filmů. Jméno růže jsem viděl zatím asi 5x a rozhodně to není konečné číslo. Tak skvěle zpracovaný děj (a nerad slyším námitky, že jde jen o "výcuc" z knihy - byť je to pravda), podepřený špičkovými herci (což nepřekvapí u Conneryho, ale u Slatera už ano), okořeněný patřičnou huební složkou, která pomáhá navodit onu mrazivou středověkou atmosféru, to se prostě hned tak nevidí. Jean-Jacques Annaud rozhodně nezkazí žádný film, ať už se pustí do čehokoliv. (08.10.2002)

Kašľať na to, že Ecova kniha má o sto vrstiev viac. Áno, Annaud z toho urobil "iba" detektívny thriller - ale aký! Brilantne verný obraz stredoveku (pri každom zhliadnutí žasnem nad vynikajúcim výberom ksichtov do hlavných úloh) je pozadím pre nevídane inteligentnú a navyše aj napínavú a vo finále dokonca strhujúcu detektívku. Film, ktorý je dokonalý po všetkých stránkach (scenár, vizuál, hudba, tempo, herecké výkony). Slovné spojenie "Sean Connery ako stredoveký mních" znie šialene, ale funguje to dokonale a v žiadnej inej úlohe nemám šušľajúceho Škóta radšej (nie, ani v úlohe Dr. Henryho Jonesa Sr.). (20.09.2007)

Nebudu nic zapírat, pokud bych se na Annaudovu adapatci naprosto božské knihy Umberta Eca (kterou řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo) dívat z pohledu milovníka předlohy, nutně bych jej musel rozmetat na kopytech. Naprosto postrádá bohatost a vrstevnatost Ecova románu a zjednodušuje jej pouze na reprodukci detektivní linie, která v románu hraje pouze okrajovou roli. Jenže za za léta praxe filmové publicistiky jsem se už naučil, že nesmím zakládat hodnocení filmových adaptací výborných románů na vzájemném srovnávání, protože pak bych nemohl vzít na milost dlouhatánskou řádku filmů, které jsou samy o sobě výborné, ačkoli předlohám nesahají ani po puchýře na patách. Jméno růže je přesně ten případ, kdy se musím pokusit zapomenout na to, že "nějaký" Umberto Eco napsal "nějaký" román a brát jej tak, jak leží, sedí a běží. Annaud se, jak jsem již řekl, zaměřil především na detektivní linii příběhu a setkání stoupenců papeže a císaře použil pouze k tomu, aby na scénu uvedl ďábelského inkvizitora Bernarda Gui, kterému přiřkl řadu "nových vlastností" a nevyřízených účtů s Vilémem z Baskervillu. Dusnou atmosféru nehezkého a špinavého středověku buduje od prvních minut za vydatné pomoci Hornerovy nenápadné hudby, kterou si neuvědomíte, ale mrazí vám z ní v zádech, mohutných staveb, propracované výpravy a především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Ačkoli jsem si knihovnu představoval podle Ecova popisu úplně jinak (především na jednom patře, nechápu jak v tom bordelu mohli vůbec něco najít :), je důmyslně vytvořen i labyrint, který působí vskutku nepříjemně a sám bych do něj neměl asi odvahu vlézt (ale kvůli těm knihám bych stejně neodolal). Mrzí mě jen, že dobře gradovaný příběh zabil nesmyslně naplácnutým koncem (vlastně celou poslední půlhodinou), který s Ecem nemá nic společného a působí dost podivně (jde o jakýsi kvazihappyend, pominu-li požár, nějaké to upálení a tak). Líbí se mi Annaudova důvěra v diváky, protože aby si divák příběh užil, musí znát zhruba středověké dějiny křesťanské církve (především by měl vědět, kdo byl Dolcino) a autory středověku a antiky, především tedy Aristotela a jeho knihy Poetiky (a hodí se i Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský a Vilém z Occamu), protože si nějak neumím představit, že jinak ten film pochopí (možná proto Annaud celý závěr koncipoval tak, že už vůbec není důležité, kdo a proč vraždí, ale jak dopadne Bernardo Gui). Sean Connery podává jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry a i během čtení knihy jsem si jej coby Viléma instinktivně představoval. Překvapil mě i mladičký Christian Slater coby Adso (ze kterého bůhvíproč udělali Františkána). Dlouho jsem se rozhodoval, jak film vlastně ohodnotit, protože pokud bych měl brát v potaz dokonalou knihu, byl bych zřejmě přísný, jenže nakonec si říkám, že bych se podobných předsudků měl snažit vyvarovávat a za atmosféru a gradaci příběhu si nakonec Jméno růže čtyři hvězdičky zaslouží, i když s odřenýma ušima a možná i nosem. Jsem nakonec velmi rád, že Eco měl z celého filmu velmi podobné dojmy a rozhodl se, že filmové adaptace není zrovna to, po čem touží a práva na Foucaultovo kyvadlo a další knihy úzkostlivě střeží. __ Za laskavou faktickou opravu dekuji uzivateli Alt_man. (13.09.2003)

Annaud nám nepředkládá, jako většina ostatních filmařů, uhlazený středověk, ale špinavou dobu, špinavé a nehezké lidi. Jeho vize středověku nemá chybu. Z Conneryho vzdělaného učence vyzařuje respekt a moudrost. S ním bych šel bez obav i do horoucích pekel. Kniha je prý mnohem lepší, ale těm, kteří ji nečetli, to může být putna. Ten film je totiž znamenitý. (08.05.2003)