Aaltra

Jako komedie mi to v žádném případě nepřišlo. Příliš realisticky zpracované na to, aby se tomu člověk mohl smát. Při sledování filmu jsem pociťoval akorát nechuť a obavy z toho, jaká skličující scéna ještě člověka čeká. Jediná hvězdička je za výtvarné zpracování. Sice se k žánru komedie vůbec nehodilo, ale umělecky dopadlo na jedničku. Připomínalo mi dva klipy od Depeche Mode, Behind the Wheel a Never let me down again. Roztřesenci z Dogma 95 by si měli vzít příklad z nepohyblivé kamery a dlouhotrvajících záběrů, které perfektně vystihovaly neutěšenou realitu života těch dvou vozíčkářů. (10.06.2012)

Tedy normálně bych dala za tři, ale některé scény o dvou znepřátelených mužích, kteří se oba vlastní vinou rukou svornou a nerozdílnou při řešení své rozepře dostali až na invalidní vozík,tak ty scény neměly chybu.Třeba ta na pláži, kdy oba na znamení jakéhosi prvého přátelství, zpití pod obraz, na vozících, kde uspali, zaskočí příliv. Jejich zoufalá snaha dojet do Finska najít firmu Aaltra, neboť ta je viníkem jejich zraněni, je lemována vtipem ale i sobectvím.Vadila mi málomluvnost, nemůžu si pomoci.Jenže konec byl tak černohumorný,že se ty tři původní hvězdičky vypařily a objevily se v silnější sestavě:-) (03.01.2013)

Ze začátku jsem si byl mírně nejistý. Aaltra byla černobílá a v podstatě dost tichá. Jenže po asi dvaceti minutách mi příběh přesně řekl, jakým směrem bude směřovat a já jsem se začal smát tam, kde bych jindy asi lítostí brečel. Režiséři, co si zároveň zahráli ty dva na vozíčku, to zvládli tak, jako by to nesvedl nikdo jiný. Nápad takový, že nemůže urazit nikoho a vtip takový, že pobaví snad každého, kdo má rád alespoň trošek neortodoxního humoru. Poslední dvaceti minutovka z Finska je snad jak ze sna. Aki Kaurismäki moc dobře ví, co pro Finsko platí a tak předvádí naprosto ultimátní výkon a mně si během jeho pěti minut slávy získává tak, že během následujících týdnů budu mít co dělat, abych shlédl všechny jeho filmy, co dosud natočil. (17.11.2014)

Šarmantný francúzsky humor mixnutý poriadnou dávkou hovadín, to sa tak často nevidí, ale keď už niečo také vznikne, tak to stojí za to. Pomerne citlivú tému otvorila dvojica režisérov (zároveň scenáristov a hlavných predstaviteľov). Lepšie spracovanú road-movie o handicapovaných blbcoch si však predstaviť neviem. Jemné sfarbenie do dramatických farieb určite pomáha celej atmosfére filmu, pretože spraviť z filmu úplnú prasačinu by bolo asi dosť nekorektné, takže tento smer bol zvolený správne. Kamera je víťazným prvkom celej technickej stránky filmu. Jednoduchá, no veľmi dobre vypointovaná. Ťažko sa komentuje herecký výkon hlavných hrdinov, pochopíte, keď uvidíte. Ale pohyb na invalidnom vozíku im šiel dobre. 80%. (17.04.2010)

Tento film od začátku pracuje s velmi jemnými kroky, možná se vám bude zdát celý o ničem ale věřte až končí, budete mít pocit že dává to smysl. K těm gagům, opakuji kolikrát je zakryjí, v momentě než kápnete na jejich styl, přetočte celý film a dívejte se znova od začátku. 5/5 /co se týče humoru pro mě oni jsou objevem tohoto desetiletý, jelikož nekopírují a mají hodně silný vlastní jazyk/ (21.08.2014)