Rváčův deník

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)

Film o pouti mladých, nadějných kluků, kteří studují na střední škole, jsou elitou basketballového týmu a mají před sebou slibnou budoucnost, což je pouze jedna strana mince, druhá je o jejich rvačkách, výtržnostech a postupnému navykání na drogy, což se jim stane usoudným, film o typickém úpadku lidské duše, kde cesta zpátky je velice hrbolatá... (08.04.2010)

Extrémně působivý. Takový je Rváčův deník. A zároveň extrémně dobrý herecký výkon tehdy mladého DiCapria. Není to na drogové téma až takový nářez emocí, jako třeba u Requiem for a dream, ale přesto si myslím, že film dokáže víc než odstrašit. Pořád si lámu hlavu nad tím, proč ve školách pouštějí propagační kazety od Drop-inu, na kterých sedí doktor a stále opakuje "Nefetujte, není to dobrý" a podobný hovadiny. Pořád si lámu hlavu, proč nepustěj žákům prostě některej působivej film, kterej by na rozdíl od oněch kazet měl ten kýžený efekt. Poslední dobou hodně lidí v mém okolí balancuje na tenké hraně drogového opojení a nevím, jestli by po shlédnutí něčeho takového měli i nadále tu touhu. Ale třeba by aspoň měli příště mozek rychlejší než ruku, třeba by došli k takovému prozření, jako DiCaprio v té hospodě. Protože i bez nálepky "based on a true story" by si každý člověk, co pobral jen trochu rozumu dokázal domyslet, že to takle opravdu nechodí jen na filmovém plátně, ale je to bohužel krutá realita. A přitom chyba je vždy jen v prevenci... (14.08.2007)

Skutečný příběh Jima Carrolla, který je členem party kluků, kteří hrají basket a doufají, že jednou budou hrát v NBA. Jo, skutečně jen doufají. Protože život je svině a s nikým se nesere. Kluci se dostanou totiž k drogám a nastupují cestu, ze které není úniku. Kdepak, jeden šleh ti nic neudělá, to jsou pěkný keci, Začnou kašlat na školu a propadají závislosti čím dál víc. Tento film je jenom skutečná a tvrdá realita, žádné slitování tady nehledejte. Na začátku jsem s napětím koukal, co se stane a vůbec jsem netušil, co příjde v druhé půlce filmu. A to co přišlo, bylo děsivý. Naprosto reálný pohled do života feťáků, který člověka nutí k zamyšlení, k čemu to? Ale asi by to nebylo tak výborný, kdyby hlavní roli hrál někdo jiný než Leonardo DiCaprio. To byl pro mě šok, jakou roli dokázal zahrát v tak mladém věku. A musím říct, že toto je jedna z jeho nejlepších rolí. Nemyslím postavou, ale tím výkonem. Velmi mě překvapili i mladý Mark Wahlberg nebo James Madio známý později z Bratrstva neohrožených. Tento film je skutečně velký zážitek a mnoha lidem (zejména starší generaci) se nemusí líbit, ale podle mě by se měli takové filmy promítat ve školách místo těch sraček, co jsem vidíval já, protože jen pohled na úplné dno může dát záminku k přemýšlení. (06.12.2010)

Bravurně vystylizovaný příběh jednoho z mnoha. Jim Caroll ve své autobiografii popisuje na svém vlastním případu nejběžnější důvody, které svádějí na drogovou cestu; smrt bližního, pozitivní přístup kamarádů, juvenilní zvědavost nebo i sexuální rozkoš. Právě díky těmto aspektům se úspěšný student a sportovec stává lidskou troskou velmi záhy. Právě onen samotný převrat ve třetině stopáže je naprosto alarmující. Mladický pohled na svět plný nespoutané energie a optimismu dostává pořádnou ránu od reality a padá na zem mezi feťáckou komunitu a vše co se jí týká. Kalvert zariskoval a celý film natočil neuvěřitelně realisticky. A risk je zisk. Právě samotná surová forma nejvíce vzbudí pozornost a opovržení, samotné pocity intoxikace nebo projevy abstinence jsou zachyceny někdy až příliš živě. Příběh jako takový by ovšem nebyl tím čím je, nebýt fenomenálních hereckých výkonů všech zúčastněných; Wahlbergovy návaly agrese či DiCapriovy agónie zkrátka nenechají jednoho na pokoji. Do již nabitého děje tvůrci ještě stihly promítnout na pozadí některé známé, nejen americké problémy - od problematiky samotného křesťanství, přes protikladné hodnoty společenských vrstev a etnické rozdíly Melting potu, až po dostupnost střelných zbraní a s ní spojenými masakry na školách. Snímek se může chlubit i částečnou nepředvídatelností, která je ozdobou mezi ostatními filmy tohoto subžánru. Osobně bych pak zmínil scénu matky a Jima přes dveře; tolik emocí v jedné scéně se jen tak nevidí. No a samotný konec podléhající americkým standardům je pak jen těžké zkritizovat, když je dílo natočeno podle skutečného příběhu. Ono to vypadá, že jenom chválím a chválím, ale i po opakovaných projekcích na Rváčově deníku zkrátka stále žádné vady nenacházím. Nechápu, jak jsem na tento unikátní film mohl narazit až teď, když se bezpochyby řadí mezi špičku žánru a nejen ti zaujatý drogovou tématikou nebo umem Leonarda by si jednoznačně tento snímek neměli nechat ujít. Ani za trošku dávky. Jenom trošičku. Vždyť zítra skončím. Jen naposled. Naposledy. Více zde. 90% (25.11.2012)