Režie:
Ridley ScottScénář:
Marc KleinKamera:
Philippe Le SourdHudba:
Marc StreitenfeldHrají:
Russell Crowe, Marion Cotillard, Freddie Highmore, Albert Finney, Archie Panjabi, Richard Coyle, Ben Righton, Rafe Spall, Tom Hollander, Kenneth Cranham (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Jako malý kluk jezdil Max Skinner na prázdniny ke strýci Henrymu, který miloval Francii, víno a Provence. Proto se tam odstěhoval, žil v malém zámečku a byl majitelem rozsáhlých vinic. Na nich pěstoval víno jeho vinař Francis Duflot s manželkou Ludivine. Když Max vyrostl, stal se z něj poněkud bezohledný makléř na londýnské burze. Aby vydělal peníze, neštítí se ani podrazů. A na strýce skoro zapomněl – neviděl ho už deset let... Právě když se Maxovi podaří další vypečený kousek na burze, za který ho všichni proklínají, dozví se, že strýc Henry zemřel. Jelikož nezanechal závěť a jiný přímý příbuzný není znám, zámeček i vinice mají připadnout jemu. Max odlétá do Provence, kde se má setkat s notářkou Auzetovou. Odjel právě včas – jeho poslední burzovní operace vyvolala velké pohoršení a chce s ním hovořit i majitel jeho makléřské firmy Sir Nigel... V Provence se Max setkává s Francisem a Ludivine, zjišťuje, že zámeček není v nejlepším stavu, a zdá se mu, že ani víno není dobré. Spíš hodně špatné. Ovšem stejně nemá v úmyslu si panství ponechat. Ihned kontaktuje svého realitního agenta a přítele Charlieho Willise a pověří ho, aby hledat zájemce. To se ovšem nelíbí Francisovi, který strávil většinu života po boku Henryho na vinici. Zatím ale musí spolu s Maxem zahájit „velký úklid“, aby staré obydlí vypadalo alespoň trochu k světu... Stejně jako na burze se Max často chová bezohledně i jinde. Když telefonuje v autě, málem srazí na kole jedoucí místní číšnici Fanny Chenalovou a ujede. Když se chystá urychleně odletět zpět do Londýna, omylem spadne do silné vrstvy listí ve vypuštěném bazénu a nemůže se dostat ven, kde zůstal i jeho mobil. Asistentka Gemma ho shání marně a Sir Nigel ho na týden suspenduje... V bazénu ho shodou okolností objeví právě Fanny. Aby ho potrestala za nehorázné chování, napustí bazén vodou. Teprve potom se Max vyškrábe ven a nakonec zůstává několik dní v Provence. Pomalu se mu vracejí vzpomínky na dětství a strýce Henryho, kterého skutečně miloval, stejně jako strýc jeho, přestože si později o jeho charakteru nedělal žádné iluze. Pak se však náhle objeví mladá Američanka Christie Robertsová a prohlásí, že je Henryho nemanželská dcera. Zatímco Charlie se obává, že by to mohlo zhatit rychlý prodej panství, Max hlasitě prohlašuje, že jeho strýc by nikdy Američance dítě neudělal. Christie je zaražená: nechtěla peníze ani vinice – přestože vínu rozumí, pracovala na vinicích v Kalifornii – chtěla jen poznat svého otce, protože nevěděla, že už je mrtvý. Dívka se rozhodne co nejdřív odjet. Zatímco Charlie z Londýna hlásí, že o zámeček s vinicemi je obrovský zájem, Max si pomalu zvyká na docela jiný život v Provence. Vyhledá Fanny, která pracuje v místní restauraci, a omluví se jí za své chování na silnici. Nakonec se mu podaří ji pozvat na schůzku a brzy se stanou milenci. Už jednou zklamaná Fanny ale počítá s tím, že Max brzy odjede navždy a nic od jejich sblížení nečeká... (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (1 064)
Úplně jako to víno z Henryho vinic - zápletka důvěrně známá z výtvorů Rosamundy Pilcherové, figurkovité postavy a nevyvedené pokusy o humor by mohly dávat tušit, že z tohoto filmu nic dobrého vzejít nemůže. A heleme se - Ridley párkrát zamává kouzelným proutkem a vyčaruje náladotvorný vizuál, podmázne ho adekvátním hudebním doprovodem a s tisíckrát viděným si pohraje tak, že místo očekávaného odplivnutí se ještě několikrát oblíznete. I ta avizovaná klišé jsou podávána velice decentně a uvědomněle - vlastně tak, že vůbec neruší, ale přetavují se do diváckých jistot, čímž podporují pohodovou, bezstarostnou atmosféru. Zapomeňte na Bobule (beztak Dobrý ročník vykradají, jakkoli to jejich režisér popírá), které opadají a rozpadnou se na prach; to Dobrý ročník může být s časem leda lepší.... ()
Ridley scott rozhodně umí točit i malé filmy. Dobrý ročník je toho nad slunce jasnějším důkazem. Příběh sice jedoduchý a možná až příliš automaticky laskavý (což je pravděpodobně jeho největší mínus - jeho až přehnaná laskavost) ale natočený, jak u Ridleyho filmů zvykem, s naprstou pečlivostí, citem pro světlo, detail, se skvělými herci a krásnou hudbou. A především neuvěřitelně svěží a vtipný. O filmu se nikde příliš nemluvilo, ale vyklubalo se z něho jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. Už jenom neuvěřitelně vtipná dvouminutová pasáž s obchodem s akciemi, hned na úvodu by vystačila na celý film. Naštětí ale nemusí. ()
Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... ()
Nečekal jsem, že mě DOBRÝ ROČNÍK tak strhne. Víno a já nejsme příliš dobří kamarádi a Russell Crowe (i když je výtečný herec) nepatří k mým oblíbencům. Nicméně stalo se. Asi za to mohlo ono kouzlo půvabné Francie, krásné ženy a krásná příroda. Úchvatný kraj ten Provence. Ridley Scott těží právě z něj. Vzpomínky na dětství a nostalgie jsou téměř v každém záběru hmatatelné. Podle mě se tahle spolupráce Ridleyho a Russela povedla ještě lépe než jejich GLADIÁTOR. ()
V režijní filmografii pana Ridleyho Scotta, se jedná o naprosto ojedinělý snímek. Dobrý ročník se rozjíždí ihned od začátku a stejně rychle jako mi byl na úvod Max (Crowe) nesympatický, stejně rychle si mě začal získávat. Čím víc času jeho postava tráví na francouzském venkově, tím víc mě film dostával. Kromě pěkné hudby, krásných hereček a výkonu Russela Crowea, se mi moc líbilo to, jak Scott výborně střídal scény z uspěchaného a chladného velkoměsta s prostředím prosluněných francouzských vinic. I moje volba by byla jasná a jasné je i hodnocení. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (17)
- Po Gladiátorovi (2000) se Ridley Scott a Russell Crowe (Max Skinner) opět sešli, tentokrát za „mizivých“ 35 milonů amerických dolarů, což zřejmě divákům moc neimponovalo. Příběh ze slunečné Francie utržil během prvního víkendu promítání (10.-12. 11. 2006) 3,7 milionu, což stačilo studiu Fox jen na desátou příčku. Pro Crowea to byl nejhorší výdělek od snímku Mystery, Aljaška (1999) a Dobrý ročník nakonec v amerických kinech vydělal jen 7,5 milionu. Součet celosvětových tržeb pak byl 42,3 mil. (imro)
- Co bylo pro velkofilmům uvyklého režiséra Ridleyho Scotta na natáčení pár kilometrů od vlastního domu nejtěžší? „Moc se v poledne a večer nepřejídat, moc toho odpoledne nevypít, ráno vstát a jet z vlastního domu do práce autem, aniž bych měl pocit viny… a to je tak všechno.“ (NIRO)
- Dobrý ročník byl jedním dílkem plodné spolupráce Ridleyho Scotta s Russellem Crowem (Max Skinner), která odstartovala Gladiátorem (2000). Scott na otázku, proč jsou tak dobrý tým, odpověděl: „Oba říkáme to, co si myslíme. S Russellem nic neokecáte. Musíte natvrdo vyplivnout, co máte na jazyku, a dostanete odpověď, která je vydestilovaná upřímnost. Člověk si na to musí zvyknout a spoustě lidí je to určitě nepříjemné a připadá jim to až útočné, ale mně to vyhovuje.“ (NIRO)
Reklama