Desirée

To takhle sledujete naivní blbou hollywoodskou limonádu a říkáte si jací byli scénáristi pitomci. Dcera obchodníka s hedvábím se zamiluje do zatím neznámého Napoleona, který ji ale opustí kvůli jiné. Ona si pak veme francouzského maršála, který se v průběhu života stane švédským princem a králem. Hrdince se ve Švédsku nelíbí, utíká do Francie a znovu a znovu se setkává s Napoleonem. Takže mrknete na wikipedii a zjistíte že drtivá většina toho co je ve filmu je pravda... no byl jsem v šoku. Navíc Jean Simmonsová je roztomilá a Marlon Brando byl skvělý herec, který už od začátku kariéru hrál nejzajímavější muže historie - Zapatu, Marka Antonia a teď Napoleona. Toho stvárnil jako charismatického psychopata s světovládnými sklony, což nebylo nejspíše daleko od pravdy. Jenže i tak natočit film o někom takovém jako červenoknihovní kostýmní melodrama bez jediné bitvy či výstřelu je pomalu zločin. A nic na tom nemění, že je to slušně natočené, prostě tyhlety kostýmní limonády nikdy nebudou mým šálkem čaje. (06.12.2018)

Neříkám tohle často, ale zasloužilo by si to delší stopáž. Film se totiž snaží obsáhnout děj v období mezi lety 1794 - 1815 a tak těch 105 (ne 110) minut působí dost neuceleně až zmatečně. Chápu, že na to, aby Desirée obsáhla celé období vlády císaře Napoleona by bylo potřeba alespoň 200 minut, ale jak říkám, takhle se to střídá strašně rychle a tak se stane, že máme období, kdy se Napoleon připravuje na tažení do Ruska a za čtvrt hodiny už sedí skleslý po bitvě u Waterloo. Další velké mínus pro mě byl ten Bernadette. Jak jeho postava, tak herec samotný mi byli strašně nesympatičtí. Chvíli jsem přemýšlel, že dám jen jednu hvězdu, ale to by si Marlon, který se na roli Napoleona neuvěřitelně hodil a byl opět vynikající, stejně jako ve všech jeho filmech z 50. let, nezasloužil. P.S - tu závorku neuvádím proto, abych nějak prudil, ale přijde mi, že u 90% filmů je zde uváděna špatná stopáž a u většiny z nich je to o 4 až 5 minut. Nevím, proč to tak je. (28.08.2013)

Sestup a pak francouzského císaře Napoleona Bonaparta, kterému tentokrát propůjčil tvář Marlon Brando. Klasický kostýmní a hlavně konverzační příběh nepojednává pouze strukturu politického ladění a činů Napoleona, ale převážně si všímá událostí v jeho soukromí. A jedná se o americký remake francouzského snímku 'Podivuhodný osud Desirée Clary' (1942). Láska a city dostávají značné zadostiučinění právě v rámci Napoleonova charakteru. To už v podstatě naznačuje název snímku, neboť Desirée je jméno ženy, která se po náhodném setkání do Napoleona zamiluje a dokonce se s ním i zasnoubí, jenomže politika je politika a ta prostě dělá své. Napoleon se ze strategických důvodů ožení s jinou, Desirée má zlomené srdce a fanoušek takzvané červené knihovny ani nedýchá napětím, jak to nakonec celé skončí. Kde skončí Napoleon už z historie víme. Příběh je samozřejmě vymyšlený, avšak pro kostýmní film z dané doby naprosto vhodný. Dobová kritika se svezla po Marlonovi Brandovi, kterému se své postavě nepodařilo dodat tu správnou napoleonskou jiskru. Z dnešního hlediska se už na to lze dívat okem shovívavým, neboť za tu dobu vznikly i daleko horší snímky. (05.02.2020)

Musim sa priznat, ze dlho o existencii tohoto filmu vobec netusil, ale hned sko som zbadal kombinaciu Marlon Brando a Napoleon, tak som nevahal a rozhodol sa ho vidiet. A musim povedat, ze vobec nelutujem. Marlon ako Napoleon je perfektny a film divaka jednak obohati svojou historickou presnostou a aj romantickou zapletkou odohravajucou sa v burlivych casoch konca 18. a zaciatku 19. storocia. (07.10.2015)

Americký kostýmní romantický film o Napoleonovi a lidech kolem. Nasládlý mainstream. (18.07.2022)

Typický americký barvotiskový kýč své doby. On již samotný román je literaturou červené knihovny pro paní a dívky. Jaký rozdíl podání Napoleona napomádovaným Marlonem a Rodem Steigerem ve filmu Waterloo. (14.02.2015)

Je až neuvěřitelné jak moc je tento mimořádný snímek významný svou vypovídací hodnotou. Pro mě jako zapáleného historika je to v první řadě věrohodná výpověď doby od roku 1794 až po Napoleonův konec, tedy jeho poslední internaci. Dalším zajímavým faktorem, díky němuž je Desirée tak kvalitním dílem, je fakt, že na poměrně krátké ploše zcela komplexně zobrazuje právě onu zmíněnou část historie, přičemž se nespokojí pouze s nejdůležitějšími fakty a událostmi. Film se nesnaží situaci idealizovat a snaží se co možná nejrealističtěji zobrazit sledovanou dobu a nezapomíná ani na nezbytné detaily (např. porevoluční oslovování "občane"). Určitou zajímavostí je i fakt, že je zde Napoleon snímán a popisován jakoby z druhé perspektivy, jelikož je hlavní postavou Desirée Clary, díky jejímž deníkovým záznamům mohlo vzniknout toto dílo, a které popisuje nejvýznamnější osobnost francouzské historie z dobového pohledu. Jeho cílevědomá cesta za sjednocením Evropy pod nadvládou Francie, rozdání evropských královských titulů svým příbuzným, tažení do Itálie, úprk z Egypta, korunovace císařem, ale i tragická výprava do Ruska, v neposlední řadě také konflikt s maršálem Bernadottem či poslední křeč v podobě úprku z Elby, to vše výtečně zosobnil Marlon Brando v další své historické roli a opět bez sebemenší chybičky, i když mi nejdříve výběr tohoto statného muže pro roli Napoleona nepřišel kdovíjak chytrý, po skončení filmu si jiného herce v této roli ani nedokáži představit. Čeho jsem se obával ale snad ještě více bylo to, že prakticky hlavní postavu zde hraje Jean Simmons, která však všechny mé obavy nechala naprosto neopodstatněnými a dokázala, že to byla herečka s velkým H. Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, pak byla osobnost generála/maršála Bernadotta, jenž sehrál dosti význačnou roli v životech jak Napoleona tak Desirée, a jehož rod vládne ve Švédsku dodnes, proto mě zde jeho ztvárnění přesvědčivým herectvím Michaela Rennieho také velmi potěšilo. Tak trošku smolně pozapomenutý klenot historického filmového žánru. (08.06.2014)

Hoci dnes už snímok pôsobí trochu historicky, neuberá mu to nič na kráse - skôr naopak. Vďaka tomuto filmu sa mi pred rokmi zapáčila Marseillaisa (dokonca som sa ju aj naučila spievať :-) a takisto Marlon Brando, ktorý stvárňuje Napoleona bez démonickosti a zároveň s pátosom. Skvelá Jean Simmons, či skôr madame Bernadotová je dokonalou rozprávačkou a musím povedať, že keď sa s Napoleonom nachádza v tmavej záhrade za tónov Marseillaisy alebo sa s ním objíma v daždi, tak trochu jej závidím a chytá ma nostalgia za časmi dávno minulými, kedy sa ľudia oháňali liberté, égalité, fraternité a po našej zemi chodili šarmantní, čestní a odvážni muži v uniformách. Na konci filmu pri Napoleonovom odovzdávaní šable Désirée slzičky v očiach :-) A korunovačná scéna - tá mi zobrala dych. Príjemný, oddychový, nostalgický a romantický výpravný film, vzhľadom k Napoleonovmu koncu bez happyendu, no predsa ho už roky používam ako náladotvorný prostriedok, keď som chorá alebo skrátka nemám náladu. (25.11.2012)

Sice je všechno klasicky romantické a hollywoodské, ale nikoliv hloupé a povrchní. Ostatně autoři se přidrželi historické linky, podstatné skutečnosti nezměnili, proto se žádný happyend nekoná. Jen nám na konci musí být líto poraženého Napoleona, který přijme konečnou porážku od člověka, kterého zklamal jako prvního. Základní koncept tedy klasický a funkční. Nicméně jsou tam i momenty, které mi přijdou sympatické. Například Desirée reprezentuje tehdejší průměrné ženy, žádné nadreálně uvědomělé stvoření. Ostatně etiketa tehdejší doby se ve zbytečně krkolomných způsobech vyžívala a člověk z obyčejné rodiny, byť bohaté, jen zíral. Zaujala mě zvláště replika, kterou jí autoři vložili do úst, díky níž víme, že hloupá nebyla. Po Napoleonově odmítnutí chtěla Desirée skočit z mostu, ale zachránil ji jiný generál, Jean-Baptiste Bernadotte, její budoucí manžel, kterého zaujala její bezprostřednost a v kočáře se jí snažil vysvětlit, že proti urozené Josephině a dříve zamýšlené nevěstě, bohaté husičce z Marseille (my víme, že hovoří právě o Desirée), by stejně neměla šanci, a nabízí se jí místo Napoleona. Desirée ho odmítne (za pár let již nikoliv) s tím, že očividně ani pro něj "není dost velká". Naráží se tím nejen na její výšku, která skvěle ladila k podsaditému Napoleonovi a výrazný výškový rozdíl mezi budoucím císařem a Bernadottem, ale právě na společenské postavení a úroveň. (21.10.2014)

Hodně naivní a přeslazené, i když vlastně proč ne ... Marlon Brando byl parádní Napoleon. (15.02.2015)

V hlavní roli se zde neobjevuje M. Brando, ale opuletní výprava, kostýmy a masky přesně ve stylu daného historického období a jeho estetických záměrů. Scéna korunovace byla jednoduše výborná. Minulo mne však bohužel zaměření filmu, které přeskakovalo to zajímavé jednoduchými deníkovými záznamy cílíc na vnitřní prožívání dívky, jež "se o politiku nezajímá". (19.10.2014)

Skvělý příběh s na mě až příliš úlysným Marlonem. (29.04.2013)

Neříkám to často, ale tento film by si zasloužil být aspoň o dvacet minut delší. Děj je totiž roztažen na zhruba třicet let a ve výsledku tedy spousta scén nedostane dost prostoru a působí ploše. Tomu pak nepomáhá ani statická kamera, která vše zabírá z hrozné dálky, nejspíš proto, aby se tvůrci pochlubili historickými kostýmy. Marlon Brando v roli Napoleona většinu času vypadal, že ho to moc nezajímá – prý roli přijal kvůli tomu, že studiu ještě “dlužil“ jeden film. Naopak Jean Simmons mě příjemně překvapila, protože takhle nějak podobně jsem si Désirée při čtení (mimochodem výborné) knihy představovala. (17.01.2022)