Pleasantville: Městečko zázraků

Pěkně vymajzlenej filmek. Moc milé a chytlavé. Líbilo se mi, jak svět, kde je všechno černobílé pomaloučku přechází na barvitost, díky pocitům, které obyvatelům městečka dříve nebyli známé a pro mnohé v tomto konzervativním světě nepřípustné. Změněn pohled na život byl i těm, kteří zdejší proměnu započali, a tak musím říct, že je to hezká ukázka toho, že ve filmu nemusí být akce nadupaná výbuchy s pomocí digitálních serepetiček, aby dokázal zaujmout. Stačí zajimavý námět, děj a příjemní herci. Všechno nemusíme vidět hned černobíle, když to jde i barevně. (24.10.2012)

Pleasantville mi svojou hravosťou a sci-fi prvkom pripomenul trilógiu Návrat do budúcnosti, svojou atmosférou potom utopistické diela klasického Hollywoodu, ktorým vzdáva svojim spôsobom hold. Okrem viditeľných posolstiev typu Ľudia sa menia, spoločnosť sa tiež nenávratne mení a paralel s rasizmom a inakosťou sa film naváža aj do náboženských dogiem, čím ma obzvlášť potešil. Nereálne "prikázania" starostu, mesto, ako jediný bod vo vesmíre, kde okrem neho existuje už iba nebeská klenba. Diváci v našich končinách si nájdu vo filme aj paralely s našim predošlým režimom, je to taký bonus navyše, ktorý tvorcovia neplánovali. Pleasantville bol skvele načasovaný na koniec storočia, pretože zhŕňa spoločenské zmeny západnej spoločnosti jeho druhej polovice. Nato, aby ľudia skutočne ožili, potrebujú dušu a rovnako je to aj s dobrými filmami. (09.12.2012)

Ja mám tento film veľmi rád, nielen pre jeho zaujímavosť ale aj pre herecké obsadenie. Podľa môjho názoru výborný film. Vidieť vlastne dva svety naraz, čiernobiely - bezstarostný v televízii a ten skutočný so všetkými farbami. Ten prechod či postupné zafarbovanie sa mi veľmi páčilo. Reese Witherspoon bola fantastická a rovnako tak aj Joan Allen. Vo filme je všetko, od hudby a lásky až po emócie Veľké emócie. Dosť dobrý a zaujímavý nápad. Zaujímavý poločiernobiely film, ktorý v mojich očiach vyzeral nádherne. (18.01.2015)

Úúúúžasné zábavné a hlavně originální retro, které mě obrocvsky zaujalo - pobaví, potěší a nese s sebou i poselství, abychom nevnímali svět černobíle a vůbec (že by i narážky na rasizmus?). Skvělé podání a opravdu hodně dobře povedená a nápaditá technická stránka - docela bych se podívala na nějaký "film o filmu", protože ti barevní mezi černobílými, to musela být fuška, navíc plná výborných a sympatických herců (u mě vede Joan Allen s Jeffem Danielsem a samozřejmě Tobey Maguire). (07.02.2008)

Myslím si, že to byl pokus rejžíka se vyzvracet ze svých traumat, ale to už dělá léta úspěšněji třeba Lynch. Jeho záměr mi unikl, asi se zakódoval někam do Pleasantvillu. No kdybych se měla já vyzvracet ze svých dojmů na film, napsala bych elaborát a to já nerada. Takže to tady chaoticky naházím, čímž okopčím Rosse, ale to je šumafuk. Změna, barvy, sex, učení, frustrace, rodina, rvačka, večeře, žehlička, lynčování, soud, střípky a odkazy z filmů o závažných tématech. Začalo to apelem na dnešní zkaženost a přesto se v jejím jménu šlo měnit to hezké, fungující, navíc v 50. letech běžné, normální. Všechny změny bez ohledu na dobré či špatné se zabarvily, všechno staré, nevím proč špatné, zůstalo v šedi. Nesmysl, idiotismus, demagogie, negace, protimluv. O logických chybách nemluvě, např. proč je tam ten dědek poslal, když musel čekat změny!? Kam v reálu dospěly prudké změny, pokrok za každou cenu, se jaksi neřeší. Iluze pouze vystřídaly bludy, to je celé a já to posílám bez uzardění do háje, klidně duhového až oči přecházejí. (05.07.2012)