Francouzská spojka II

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 80% (09.11.2019)

Hamburgerový Pepek Doyle se nejdřív ve Francii vyrovnává s kulturními rozdíly, poté projde nedobrovolnou odvykací kúrou (Gene při ní válí, i když mluví o baseballu), vyderatizuje plamenem doupě krys a nakonec po tom všem předvede, že i s fyzickou únavou a abstinenčním třesem dokáže v pravou chvíli ukrotit svůj Smith & Wesson Model 36.. Pokračování stojící na pilířích nečistý Hackman, špinavá Marseille, intenzivní okamžiky detoxu a Frankenheimerův smysl pro neučesanost určitě neudělalo kultovní jedničce ostudu. (17.12.2018)

Stále ještě dobrá krimi, i když oproti jedničce o poznání horší. Nejvíce mi tu asi chyběl parťák z jedničky v podání Roye Schneidera. Zkrátka Pepkovi chyběl nějaký ten charizmatický parťák. A kdyby nedostal Hackman oscara už v jedničce, myslím si, že tady by ta nominace určitě byla, protože jeho absťák je až strhující. Už to nebylo tak autentické a hlavně se trošku vytratila napínavost oproti jedničce. Takže suma sumárum bych to viděl za obstojnék, i když trošku slabší, ****. Ale mohlo to dopadnout hůř a já si myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. (28.05.2006)

Za mě chybí jen malinko do úrovně první Spojky. Celkově uhlazenější, méně neotřelé, ale třeba taková ruční kamera je pod Renoirovým vedením rozhodně ještě odvázanější a přitom pořád nesamoúčelná. Kulturní šok prožívaný arogantním Amíkem na výsostném území sladké Francie mě baví, detoxikační pasáž ohromuje, závěrečná štvanice uvádí místy až do transu. (04.10.2013)

Rozjíždí se to strašně pomalu a skoro do půlky se Gene Hackman jen tak poflakuje od ničeho k ničemu a zjišťuje, že ve Francii si anglicky s nikym nepokecá. Pak přijde trochu podivná fetovací a odvykací epizoda, kterou tady většina komentářů vychvaluje do nebes, ale to mě taky moc nebavilo. Až zhruba v poslední třetině film konečně nabere tempo a dá vzpomenout na podstatně lepší jedničku. 60% (03.02.2020)