Královna Margot

Tak ako sú teraz prieky medzi náboženstvai kresťanstva a islamu, si v rannom novoveku vystačili sami kresťania, keď kvôli tomu, či bol niekto katolík alebo protestant (vo Francúzsku hugenot), sa dokázali navzájom vraždiť. Náboženstvá téma na pozadí je fajn, tá na popredí však tvorí historický chaos s množstvom postáv, množstvom rýchlointríg a nezaujímavých dialógov. Scenáristicky je to zasa nevychytané. Celé dokopy ma to príliš nebavilo a častokrát nudilo, k čomu dopomohla aj premrštená stopáž. (06.02.2021)

Neznám Dumasovu literární předlohu, ale film se mi moc líbí. Výborné herecké výkony, nádherné kostými, kamera a hudba. Bartolomějská noc, to byla vskutku velká tučná zabijačka. Snad se na mě huguenoti nebudou v hrobech zlobit za ten výrok. Jen si tak říkám, když jsem se zaposlouchal, jestli už tenkrát používali ve francouzštině slova jako v moderní hovorové řeči. Ale proč by ne? Ostatně to je jen detail a ještě k tomu možná úplně zbytečně mnou nadhozený. (27.11.2007)

Dějové linky jsou lhavě dumasovsky vinuty tak výsostně (zelená kniha), že ani nevadí, že to všechno bylo dost jinak: důležité je, že kdyby to bylo právě takto, bylo by to osudově adekvátní tehdejším událostem, údělu a rolím představovaných osob. Scény jsou tak jarmareční nebo naopak caligulovské, že až zpochybňují definovatelnost pojmu "historická realita". Celé to predrama na královské svatbě bylo opravdu jak nějaká divoká venkovská zábava. Zobrazení postav a dějů kolem Barolomějské noci tak nemožné, až je výstižné: Nejkatoličtější a nejsladší Francii vládne bizarní mafiánská famílie, jejíž krvavá matka si dává věštit z lidských vnitřností. Kladem je, že takové rodiny rodí dcery, které jsou milenkami tak dokonalými a manželkami tak ideálními, že ti ani nevadí být z dvojice milenec - manžel jen jedním. Vlastně to lze sledovat jako dějepravnou aplikaci filmu "Kuchař, zloděj, jeho žena, její milenec" (samozřejmě místo manžela zde zaujímají bratři, kdežto manžel je někde mezi milencem a kuchařem, zde ovšem roli hodného kuchaře supluje hodný kat). Takže to nakonec mohla být dost dobrá ilustrace evropských dějin, kdyby počáteční obrazová síla postupně neochabovala a hlavně kdyby se tam tak strašně nežvanilo a nevysvětlovalo anebo když už se žvanilo a "vysvětlovalo", tak kdybych z toho aspoň pochopil, proč vlastně k té Bartolomějské noci muselo dojít. (14.02.2015)

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :) (24.01.2019)

O onom pohnutém období francouzských dějin náhodou cosi vím, takže mě romantizující verze trošku otravovala. Historická Margot byla zajímavá a rozporuplná postava, a její skutečný příběh by byl mnohem vydatnější pastvou pro city i intelekt. Na druhou stranu, mohlo to být, a většinou bývá, ještě mnohem mnohem horší. (07.09.2015)