Reklama

Reklama

Rozverný, bizarní a velice teatrální, takový je převratný muzikál společnosti Revolution Studios Across the Universe, který se zrodil v hlavách známé režisérky a scénáristky Julie Taymor (Frida, Titus, broadwayský muzikálový hit Lví král, inscenace Mozartovy Kouzelné flétny pro Metropolitní operu v New Yorku) a scénáristů Dicka Clementa a Iana La Frenaise, ve kterém se pojí originální příběh s 33 revolučními skladbami - mezi něž patří „Hey Jude“, „I Am the Walrus“ a „All You Need Is Love“ - které utvářely celou generaci. „Chtěli jsme vytvořit původní muzikál pouze za použití skladeb skupiny Beatles.“

Milostný příběh, zasazený do divokých šedesátých let plných protiválečných demonstrací, meditací a rock'n'rollu, se odehrává v Greenwich Village, bouřlivých ulicích Detroitu i na vietnamských bojištích. Milenci Jude a Lucy, jejichž láska je od začátku odsouzena k neúspěchu, jsou spolu s malou skupinkou přátel a hudebníků vtaženi do víru počínajícího protiválečného a protikulturního hnutí. Průvodci jim jsou „Dr. Robert“ a „Mr. Kite“. Síly, které se vymykají jejich kontrole, nakonec oba milence rozdělí, čímž je donutí, aby se navzdory všem překážkám pokusili znovu najít jeden k druhému cestu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Recenze (374)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Legenda se z tohohle muzikálu asi nikdy nestane, ale fanoušky Beatles a romantiky potěší a ostatní snad neurazí. Použité písničky byly vybrány velmi pečlvě, ani by mě nenapadlo, že by se pomocí nich dal téměř seskládat nějaký příběh. Navíc coververze jsou ve většině případů povedené a u několika písniček dokonce perfektní (gospelové "Let It Be" nebo třeba nádherné "If I Fell") a znalce potěší i všudypřítomné narážky na Beatlsácké texty a jména z písní ("How did Prudence come in?"... "She came in through the bathroom window."). ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Julie Taymor zase ukázala, že práce s obrazem je její silná stránka, a že slovo invence jí není ani náhodou cizí, a spolu se svým manželem Elliotem Goldenthalem dala za uši další klasice - hudbě Beatles. Naflákala je do mixéru spolu s bojem za lidská práva, proti válce ve Vietnamu, vnitřně neméně zraňujícím bojem za lásku a vytvořila hodně neortodoxní koktejl, kterému by sice prospělo lehké zkrácení, zatímco divákovi pár lehčích prásků z kvalitního brčka, ale který má v nemálo scénách sílu schopnou zatlouct vás do země. Jako celek to nepůsobí úplně nejlépe a některé postavy jsou ve filmu tak nějak navíc. Kdyby nebyla Teresa Victoria Carpio tak nádherná pusinka s podmanivým hlasem a Martin Luther tak dobrý kytarista, mohli byste paní režisérku i podezírat ze snahy o multikulti výraz za každou cenu. Vzhledem ke kvalitám nejen těchto postav vás to ale nebude moc trápit, protože nebýt jich, přišli byste o podle mě výborné hudební zážitky. I Wanna Hold Your Hand zpívané - byť s nemalou vnitřní silou a nábojem - jako tklivý ploužák! (btw totéž provedl o pár let později jakýsi chlapec v seriálu Glee a nezabralo to na mě) lesbickou roztleskávačkou uprostřed americkofotbalového tréninku je sice jednou z těch několika WTF? scén, které se v AtU vyskytují, ale díky pěveckému umu výše jmenované slečny se nekoná zhnusení známé z okamžiků, kdy se na vás z rádia vyvalí předělávka nějaké vaší oblíbené písně v podání nějaké v současnosti děsně trendy "hvězdy", která "těm vašim kucím" nesahá ani po kotníky. Casting je vůbec skvělý. Jednak přístavní angličtina Jima Sturgesse a jeho tu rozpačitý, tam zase zdrcený a onde pro změnu pekelně naštvaný pohled málem poslaly do kolen i mě, druhak Evan Rachel Woodová a Joe Anderson fakt vypadají jako sourozenci, treťjak Dana Fuchs zpívá naprosto špičkově, a pak tu jsou special guests jako Joe Cocker, který mě poslal do kolen naprosto na férovku. Jelikož se v rozsahu mých mizivých znalostí tvorba Brouků dělí na období "obleky, páčo podle hrnce a pištící holky" a "potáhnout, poslat dál a imagine no possessions", je mi celkem jedno jak revoluční song si to starouš Bono užívá plnými doušky a jsem jenom mimo z psychedelické jízdy, která se asi na čtvrt hoďky rozjela kdesi veprostřed filmu. Když chvíli předtím absolvujete mráz po zádech rozbíhající gospelové "Let It Be", nevíte co si s tím počít. Akorát teda dostanete chuť na toho jointa:) A tohle je právě problém AtU. Julie Taymor toho chtěla říct tolik, že se to nevešlo ani do těch 130 minut a výsledkem je muzikál plný výborných, originálních čísel, který ale dějově moc nedrží v kupě. Já ale říkám - na to kašlete;) Rozhodně nebudete litovat, jenom se musíte smířit s tím, že tohle není moc obvyklý film, a že to nejsou Beatles. 80% nejen za Salmu Hayek v pěti kopiích;) s poznámkou, že Vlasy jsou stále nejlepší....a že miluju svoji přítelkyni, která mi doplnila sbírku origoš DVD filmových počinů Julie Taymor. Pro ně pro obě platí, že other girls were never quite like this, a oběma patří moje srdce, i když samozřejmě každé z nich jinak;) ()

Reklama

Tosim 

všechny recenze uživatele

"Každá kapela, která nemá nepřátele, se mi jeví podezřelá." Tato paradoxní slova z úst mého známého se mi vybavila po zhlédnutí snímku, dalším zbytečně odkládaným. Je dobře, že si pro jednadvacáté století Beatles vzal někdo do parády, pro některé typy se stali už jen kamenným pomníkem. Naopak, byli nadčasoví, surrealističtí, angažovaní a jednoduše nejlepší. Proti filmu hovoří pomalý nástup, který ale nešetří nápady (Liverpool jak z Free As A Bird) a všechny vyprávěcí, hudební i myšlenkové (All You Need Is Love) složky se protnou v závěru, který je silný tak akorát, abychom si všechna fakta zpětně uvědomili. Hodně vděčných 90% a srovnejte prosím s Mamma Mia!, která taky vypovídá o jedné generaci, ale v jejích přesně omezených možnostech. ()

Cival 

všechny recenze uživatele

Docela velké zklamání (uvědomím-li si, že to byl v roce 2007 můj nejočekávanější film). Spíš podprůměrný muzikál, na který Julie Taymor nanesla výraznou rtěnku a tunu make-upu. Hudební čísla občas sice vtipně využívají prostředí, chybí jim ale šťáva a hlavně nějaký "rhythm", který by poháněl písničky dopředu. Ve výsledku se předvádí jen slepenec nezáživných videoklipů na nic moc coververze šedesátkových hitů ... prostě ostudně promarněný potenciál. Pohled výtvarnice Julie Taymor je totiž okouzlující, práce režsérky Julie Taymor je ale víc než matná. Po Hairsprayi bych na rozpohybování její vize klidně najal Adama Shankmana. Zní to sice zvrhle, ale právě ten by jejím malbám dodal správný muzikálový šmrnc. ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Protože jsem vůbec netušila, o co kráčí, šoklo mě to hned v první minutě a drželo se jak klíště. Mamma Mia po beatlesácku s angažovanou příchutí a paráda největší. Tady jdou stranou mrňky, co mohlo bejt jinak, míň naivní nebo tam nemuselo bejt vůbec. Tady jde o zvoneček, kterej buď zacinká nebo spí. Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono "Walrus" Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude ... lidi zlatý, neni nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (19)

  • Sám představitel hlavní role Judea Jim Sturgess označil za svoji oblíbenou scénu tu, ve které zazněla píseň „Strawberry fields forever“. (.baris.)
  • Salma Hayek výslovně požádala o to, aby se ve filmu objevila. Když režisérka Julie Taymor zmínila roli v Bang Bang Shoot Shoot Nurse, Hayeková odpověděla: "Jen JEDNU ze sester, Julie?" (don corleone)

Reklama

Reklama