Sirotčinec

ACHTUNG, SPOILERS! Nemohl by mi prosím někdo osvětlit, proč prakticky každý filmový duch, ač zpravidla obdařen působivou pamětí, vyjadřovacími schopnostmi a řádnou dávkou pomstychtivosti, je s to tak akorát skučet, rachtat a čmárat nesmysly na zrcadlo, místo aby vám jasně a bez servítků sdělil: "Jmenuju se Franta Vomáčka, v jednapadesátým mě Pepan Vyskočilů umlátil sekerou, zahrabal pod rybízem a sekeru hodil do septiku, byli byste tý lásky a zejtra se cestou do fachy stavili u těch týpků, co vyšetřujou odložený případy?" A když už budete v tom vysvětlování, nevíte náhodou, proč ve Španělsku, pokud se někdo ztratí, není zvykem pročesat v první řadě dům a zahradu od půdy po záhonek s petúniema? (29.04.2011)

Podobne ako viacerí pozitívne zasiahnutí komentujúci, aj ja oceňujem jemnú duchárčinu bez potreby zbytočnej brutality a triviálnych vybafnutí. Čo ma v porovnaní s nadšencami až tak nezasiahlo, bol nielen prepraný námet, ale aj úzko s ním súvisiaca konečná pointa a záver, ktoré som už nejaký čas očakávala. Áno, tento film si treba vychutnávať a nechať si behať mráz po chrbte... a keby som sa nebola chvíľkami nudila, lebo som chcela trochu pridať tempo a príbeh posunúť, keby ma vyvrcholenie bolo viac prekvapilo, určite by som aj ja dala 4*. Lebo atmosféru a emocionálnu silu to naozaj má. (29.06.2009)

Další hype, který vážně nechápu... Naprosto průměrná duchařina, ve které se polovinu stopáže čeká na avizovaný hororový (nebo emocionální) nářez, který však stále nepřichází. Místo toho se dostavuje schéma, které Bayona naplňuje bez špetky invence. Klasické téma, klasická forma i klasický obsah. Bohužel. 60% (11.04.2008)

Opäť po nejakom čase horor, ktorý to nehrá na prvoplánvé ľakačky, či ešte prvoplánovejšiu brutalitu. To, že som bol prakticky celý film jemne zimomriavkovo našponovaný je jeho najlepšia vizitka. Pointa (na ktorej to cele stojí) potešila a uspokojila. Žial podobne ako u The Others, repete logicky nemôže byť zďaleka taký zažitok. 85% (15.03.2008)

Atmosferický duchařský thriller/horor odkazující až někam k temným původním folklórním pohádkám, které byly přirozeně strašidelné a hororové. Mystérium prokletého domu chytře ohraničuje příznačné uzavřené prostředí, kde je od začátku přítomno neviditelné tajemství, které chce býti odhaleno. Za vyzdvižení stojí (s pohádkou propojující) princip hry zajímavě použitý ve struktuře příběhu, obdobně jako motiv pohádkové knihy Petera Pana, který (stejně jako postavy ve filmu) odmítá zestárnout. Šikovně jsou proti sobě postavena i paradigmata racionálního přístupu k realitě a paradigma připouštějící existenci nadpřirozena (jejich stěžejní střet předznamenává i nejsilnější scénu filmu - médium vydávající se kontaktovat druhou stranu, geniálně zaranžované v metazáběrech kamer, kdy se tým pokouší tento kontakt multimediálně dokumentovat...). Ve filmu byly použity podobné kamerové rastry, jaké bývají ve filmech Guillerma del Tora, který určitě ne náhodu tenhle snímek produkoval. Obrazovost a symbolickou hloubku jeho filmů sice El Orfanato nemá, na to mu schází del Torava mýtotvorná fantasie, ale svou funkci (tedy uchvátit divákovu pozornost a napnout ho mnohdy až k nevydržení) určitě splňuje dokonale. Mám rád španělskou a obecně hispánskou kinematografii a ani El Orfanato (Sirotčinec) mne nezklamalo... (01.04.2008)