Hobit: Neočekávaná cesta

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)

Extended verze ftw! :) -------------------- Zhruba podle očekávání. Dlouhé jako týden a se spoustou zbytečných scén (Roklinka je smrtící... co se proboha bude cpát do rozšířené verze?), ale zároveň s parádními hádankami ve tmě a spásným, emocemi nabitým "závěrem". Příště už to víceméně může být jen lepší, ale musíte holt přistoupit na to, že má Hobit daleko blíž ke King Kongovi než k Pánovi prstenů, a že by se trpasličí skupina mohla smrsknout na polovic a nic moc by se nestalo. První část okázalého pohádkového digifestu se nicméně dosnaží k lehce nadprůměrnému hodnocení, které kupodivu nezajišťují nostalgické odkazy, ale spíš Jacksonovy nápadité hrátky v akčních scénách a humorná i pěvecká věrnost předloze. A mimochodem, jestli vám vadilo, že v Pánovi prstenů chodily i stromy... tady chodí i skály. Jackson se s tím nepáře! (7/10) (11.12.2012)

Není to taková pecka, jako Pán prstenů, ale to asi nikdo nečekal. Filmu příliš nesluší pomalá expozice s "rámováním ze současnosti", která Hobita natahuje o dobrých 30 minut a dlouho trvá, než cesta konečně započne. Postavy z původní trilogie tu působí spíše nadbytečně a nové jsou zase málo prokreslené. ALE je z toho cítit ta pravá atmosféra a druhá půle graduje takřka dokonale. A i přes ty nedokonalosti je prostě hrozně fajn být zpátky ve Středozemi. Těším se na další díly. (11.12.2012)

Ono je to u fantasy vlastně hrozně jednoduchý. Stačí vytvořit magický svět, kterému divák propadne, vybrat dostatečně podivné, ale zase ne až moc ujeté postavy, které si divák zamiluje, nepokazit efekty, složit mistrovskou hudbu, která v divákovi probudí malé dítě toužící po dobrodružství pokaždé, když ji uslyší, a pak už jen vymyslet hodně, ale opravdu hodně poutavý příběh. Když se tohle povede, nakonec bude spokojená i holka, která s jistotou věděla, že Hobit nebude nic pro ni. 4,5* (03.11.2015)