Che Guevara

No tak ja nevim, na jednu stranu je film docela zajimavej, konec s obsazovanim mesta je paradni a clovek se navic neco o danym tematu dozvi. Ale na druhou stranu je vse toceno skoro az dokumentarne, takze bud sledujem partu partyzanu v dzungli nebo Guevarovo proslovy v OSN, pripadne rozhovory s novinarema a co si budem nalhavat, misty to docela nudi, protoze film je docela stereotypni, cemuz taky napomaha skoro uplna absence hudby. Navic jsem se kolikrat v deji ztracel a nevedel, o cem to mluvi, nebo co resi. A co se tyce Benicia, ten je v roli perfektni, hlavne vzhledove, ale prislo mi, ze i kdyz je tu prakticky neustale, nema az zas takovej prostor, aby predved nejaky charismaticky vystupy, proste se dost krotil. No a jinak film sleduje Guevaru od jeho seznameni s Fidelem az po obsazeni Santa Clara, takze tu necekejte zadny zabery z jeho detstvi. Ale na to, ze je tohle vlastne prvni cast ze dvou, tak je to zakonceny celkem slusne. (21.02.2009)

Psát se rok 1975, tak jsou kina našlapaná nedobrovolnými diváky, kteří by pravděpodobně na konci filmu dle stranických zákonů tleskali ve stoje, uronili by nostalgickou slzu, poplácali se po ramenou, řekli si jakej to byl ten Che hrdina, atd.. Díky bohu, že se na tyhle svinstva už nemusíme koukat povinně! (07.05.2009)

Příručka pro všechny budoucí revolucionáře a partyzány, ale jako film je to brutálně neuspokojivé. Soderberghova "Part One" je zdlouhavou, vypiplanou a koneckonců vyhoněnou nudou, která rozhodně jako "dobrý" biografický film neuspokojí. __ Ano, nejvíc se spoléhalo na Del Tora, kterej hrát umí, to víme všichni, ale když mu pan režisér nedá moc šanci ve filmu, ve kterým se děje hovno, tak se nikdo nemůže divit. Ono klidně můžete na deset minut odejít, usnout nebo udělat cokoliv jiného, a stejně o nic nepříjdete. __ Uvidíme, co přinese druhý díl, na kterej se rozhodně nepodívám. (10.01.2009)

V chrámu, kde smrdí kadidlo a myrha by byl maestro Soderbergh zaručeně bossem vzbouřenecké skupiny mnichů. Opravdu, i žáci z tibetské školy Červených čepic (Karma-kagjü) nadělají více hluku, než film o Che Guevarovi. V první polovině jsem se tvářil podobně jako sedmileté holky, když je bere ďas. Přemýšlel jsem o své smrti. Jestli by nikomu vadilo, kdybych si při sledování partyzánského filmu prostřelil hlavu šípem. Nálsedně jsem byl pokropen studenou vodou, protože epitaf znějící: "Zemřel s revolucionářskou čepicí a s krucifixem v náručí.." by nezněl tak, jak bych chtěl. Proto jsem zatnul zuby a pokračoval. Zarazilo mě jak dalece jsou schopny lidské hlasivky navodit atmosféru bezbřehé nudy a spánku. Herci mluví tím nejtišším hlasem, jakým si dovedete představit, a jelikož všichni pobíhají v maskáčích, máte problém rozeznat Che Guevaru od Fidela Castra a vojáka od sloupu s elektickým vedením. Nepřemýšlel jsem nad ideologií, ani nad tím, jestli film odpovída skutečnosti, seděl jsem, koukal z okna a zamýšlel se nad, zda-li Silvia Plathová před svou sebevraždou neviděla Soderberghův opus magnum. Vůbec bych se jejímu činu nedivil... Volím raději dokument! (16.08.2009)

Ať se to někomu líbí nebo ne, při opravdových revolucích se střílí na nepřítele a zrádci se popravují. Tečka. Nehodlám tu ovšem politizovat ale hodnotit film. Jeho dokumentaristická strohost a syrovost se mi moc a moc líbila, takový způsob režie zdá se mi být v tomhle případě velice šťastným. Mrzely mě ovšem některé dějové skoky, rád bych býval osudy "bratrů z hor" viděl hezky postupně, plynule, od vylodění až po Havanu, jako takový hraný časosběrný dokument o kubánské revoluci. Jsem ale vděčný i tak; je skvělé, že někdo natočil film o Guevarovi takhle nedogmaticky a netendenčně (ať tak či onak), navíc Benicio Del Toro je coby El Comandante naprosto fantastický. (27.02.2013)