Hodina klavíru

Zoufale (ale zcela zoufale) televizní film. A nemám tím namysli jen zpracování nebo nudně neoriginální kameru, ale bohužel i průměrnou režii a slabý scénář. Námět je sice dobrý a zpracování si zasloužil, nikoliv však takové. Můj neoblíbený Bolek Polívka je překvapivě obstojný, jeho kamarád v podání Pavla Lišky však, až na pár světlých momentů, nikoliv. Vikor Preiss tu moc prostoru nemá a jsem za to rád, protože dialogy psal někdo pár minut před natáčením scény, navíc asi na záchodě, a mě by jen obtěžovalo, pokud by měl s grácií jemu vlastní vypouštět z úst to, co vyšlo zjevně druhou stranou. Ženské obsazení je o poznání lepší, Vilma Cibulková už má něco odehráno a i ve slabé roli je její výkon solidní. Klára Melíšková také moc prostoru nedostala a výkon byl v hladině lepšího průměru. Rozhodně umí ale víc, soudě dle rolí, ve kterých ji znám já. Být to natočeno o 15 let dříve, přimhouřím nad ledasčíms oko, ale není a ten pocit, že sleduju pitomé Bakaláře (či jinou vycpávku vysílacího času ČT) nenarovnal ani námět, natož herecké výkony celkově slabšího průměru. (10.11.2013)

Ano, film se mi líbil. Ikdyž byl hodně smutný a toho humoru (a to dost hořkého) tam moc nebylo. Film oprávněně staví na 2 hlavních představitelích Polívkovi (zde hraje převážně egoistu, který trochu procitne až na konci příběhu) a Liškovi (hrajícího stejného chudáka, avšak dost naivního a člověka, který touží po přátelství a je schopen se pro něj obětovat). A musím se přiznat, že Pavel Liška mě docela dojal (a to nejen svojí sebezničující trpělivostí s "domnělým" přítelem). Trochu mě mrzí to menší hodnocení zde, ale třeba si k tomuto filmu, který já osobně hodnotím 4*, někdo časem najde cestu. (20.03.2008)

Jeden z nejnenaplněnějších projektů české televizní tvorby, televizní drama Hodina klavíru, těží z několika rozmanitých zdrojů - vynikající námět a scénář Jiřího Hubače, pro něhož je tato látka, téma alkoholismu a postodvykací recidivy, zdá se možná tématem životním, neboť se k němu cyklicky vrací v průběhu své tvorby (napsal scénáře již k vynikajícímu Ikarovu pádu či k Tažným ptákům, v nichž exceloval Vladimír Menšík a s kterými se Hodina klavíru chtě nechtě neubrání přímému srovnání). Dalším využitým zdrojem je herecké obsazení - sešla se tu skutečně soudobá první herecká liga, nejprogresivnější a nejnadanější herci generace dnešních třicátníků (Liška, Budař) se vhodně doplňují hereckými matadory (Polívka, Preiss, Postránecký), přičemž i vedlejší a malé role jsou obsazeny vysloveně skvostně (Liliya Malkina, Radomil Uhlíř...). Tady však cítím první škobrtnutí - Bolek Polívka jakoby nevěděl co hrát, v jeho postavě převažuje jen jakási únava, odevzdání, jeho manželský boj mu nelze věřit, o nějakém existenciálním boji nemluvě... To Pavel Liška svou typickou roli ,,Idiota" hraje přesvědčivě a je vidět, že mu sedí... Zdroj, který narazil na své dno, je ale režie Zdeňka Zelenky - tenhle zkušený televizní tvůrce režii snímku sice ubalancoval, nepřidal k ní ale nic navíc, nic přesahujícího, metafyzického, trochu méně umění o co víc rutiny...úplně však vyhořel ve scéně, kdy se postava Pavla Lišky chystá ulétnout, tedy skočit a spáchat sebevraždu (nemluvě o zcela nevěrohodných scénách z prostředí dálkových řidičů) - ty patetické zmatené prostřihy na malou holčičku s medvídkem, symbolizující vnitřní zápas hrdinův, to bylo ono režijní dno, od kterého už se dalo jen odrazit... Čeho lze ale litovat na tomhle jinak skvělém snímku nejvíce, je jeho televiznost... Kdyby se tenhle scénář podařilo zrealizovat coby celovečerní film, myslím, že bychom byli svědky (s oním výše zmíněným potenciálem) strhujícího filmového zážitku... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dobří holubi se vracejí, Dnes naposled, Zjasnělá noc (26.09.2007)

Liška opět lehce stylizovaný do "Idiota", ale opět to utáhl přesvědčivě a dojmul mě. Je dobře, že aspoň v těhle "skromných" televizních produkcích dostávají prostor herci, které si člověk jinak užije jenom v divadle - Cibulková, Preiss, Budař, Dolanský... A že mají co předvést, když hrajou v dobře napsaném a zrežírovaném příběhu. Příběhy o přátelství sem měl vždycky rád. 70% (23.09.2007)

Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů. (28.12.2013)