Imaginárium Dr. Parnasse

Příběh nabitý fantazií ….. třeba plný krásných slov, které dokážou křehkou ženu úplně zblbnout … pohltí ji její vlastní tužby a přání, svět za zrcadlovými dveřmi plný kouzel ji změní k nepoznání. Myslím, že do toho filmu tvůrci dali všechno co je zrovna bezmyšlenkovitě napadlo :-) tolik prazvláštních obrazů, fantaskních nápadů a situací … jinak si to nedokážu vysvětlit, takže nezbývá nic jiného než si to užít … P.S. já se chci taky procházet po obláčcích nad vrcholky hor! ;-) (07.07.2013)

Nic proti topení se v široširé fantazii, ale nesmí se u něj zapomínat na příběh. Terry Gilliam tak tvrdošíjně tvoří "po svém", že se mi jeho pravidelně opakovaný vzorec konce proti většině obvyklých pravidel začíná pomalu, ale jistě zajídat. Nápaditá první hodina a sympatické hlavní postavy na pozadí správně mystické zápletky tak přicházejí vniveč ve chvíli, kdy se začne zaplétat, měnit strany a převracet archetypy. Dokážu pochopit, proč taková překvapení slaví u diváků úspěch, ale na mé straně se velký filmový zážitek nedostavil ani přes několikerý herecký koncert Ledgera a jeho alter-eg nebo krásu Lily Cole. (30.04.2010)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Digitální triky jsou zlo. Není nad starý dobrý omakatelný triky. (Heath nic moc a ostatní taky ne. Smůla.) Bolí mě nohy. Ať žije podvědomí a metafora. (Ačkoliv mi výlety do imaginária připadaly zbytečné, hlavně ten Johnnyho a Judeho.) Konec hrc prc, tedy zbrklý a hysterický. S tím bych si víc vyhrála. Mohli tam třeba přistát marťani, co já vím, ale takhle ne. (25.02.2010)

Terry Gilliam si jen o fous udržel svou ještě ucházející úroveň. Ale že to tentokráte byla dřina. Imaginárium totiž zpočátku dost podstatně vázne a nebaví. V jeho průběhu jsem si říkal jestli Terry Gilliam nestárne a jestli tentokráte nešlápl vedle a svou fantazií trošku nepřestřelil. Když se člověk podívá na hereckou sestavu tak může jen uznale pokývat hlavou, jak se podařilo tolik hereckých es napasovat do příběhu. Heath Ledger o poznání slabší výkon než v Dark Knight. Sečteno podtrženo: Nový Gilliam stojí za prozkoumání, ale nemyslím že zanechá nějaké hlubší stopy ve filmových dějinách. (31.08.2010)