Elitní jednotka

Žádnou závratnou politickou nekorektnost jsem v Elitní jednotce nenašel. Nedává žádná instantní řešení na tristní situaci, nic nelakuje na růžovo a pokud něco přináší, pak dost otřesný obraz rozkládající se spravedlnosti i jejích ponížených služebníků. Osobně mi celkem konvenovaly invektivy na adresu levicových intelektuálů z dobrých rodin a byl jsem se schopný ztotožnit s hledisky kapitána Nascimenta, jakkoli zobrazované dopady křížové války za spravedlnost vyvolávají otřesné pocity. Co se mi na filmu opravdu líbí a přijde mi zdravě provokativní je fakt, že celou operaci ve slumech iniciuje návštěva papeže. Tahle zvláštní virtuální odtrženost civilizace od zdevastovaného světa slumů a snaha hledat v něm jakousi ušlechtilost bídy a chudoby dobře kontrastuje s hlediskem vylepaných a zformátovaných "černých" mozků z BOPE. Můžeme se hádat, kde je pravda, každopádně faktem zůstává, že Padilha žádnou nenabízí. A jestli stojí na straně brutality mužů zákona, činí to z mého pohledu tak, že a) jsem schopný se s tím ztotožnit b) i kdybych se s tím neztotožnil, je to stále hledisko, které chci znát. A jen tak na okraj, technicky je film brilantní. (14.10.2009)

V tomhle filmu je jasně vidět jak vypadá v praxi heslo "silnější pes mrdá", v podstatě dokument o bezpečnostní situaci v Riu, kterýmu jsem věřil uplně všechno, úplatný fízly, gangy, tvrdý policajty, obtížnost vymanit se z prostředí ve kterým žiju, loajalita k přísluný "smečce", chudoba, rezignaci na výhledky na lepší život, prostě všechno. Věř, že by si radši chtěl umívat hajzly na hlaváku než bejt v elitní policejní jednotce v Riu. Viděno v rámci projektu Challange tour 2015 jako film číslo 17. (12.04.2015)

Sympaticky koketní akční nadprůměr, jehož první polovina se snaží hrát na hutnější struny dramatického příběhu - a daří se jí to... jenomže: Tropa de Elite měla být asi více koncipovanější jako čistokrevná akce; střílečka ala Modern Warfare2 anebo moderní Counter Strike v kulisách ušpiněných slumů. Nedá se říci, že jako napínavé drama snímek selhává, ovšem mnohem více by filmu slušelo vyprdnout se na vážnější vsuvky a servírovat jen napínavou čistokrevnou akci... jako simulátor Rio de Janeirské URNy by to totiž fungovalo na jedničku. (16.12.2010)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)