Elitní jednotka

Pravičácká testosteronová a otravně namachrovaná sračka, která diletantsky distribuuje informace ve vyprávění, vytváří si nezáživné narativní alibi pro nechronologičnost a nemůže se rozhodnout, jestli je nám film podáván optikou nespolehlivého vypravěče, nebo se má jednat o fabulaci faktu a kvazidokumentární tendenci v podobé persifláže Města bohů si víc jak 2* nezaslouží. Jo, a ten voice-over je značně redundantní a "nefilmový". Ani se nedivím, že TROPA DE ELITE vyhrála zrovna tam, kde vyhrála, když se na onom festivalu oceňují ve skutečnosti archaické a ideologicky problematické hloupé filmy, o nichž není inspirativní jakkoliv diskutovat. (19.02.2008)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

Zajímavá policejní sonda do drsnýho a nemilosrdnýho prostředí Rio de Janeira. Vyznívá to realisticky a hlavně to na každým kroku tohohle filmu působí na diváka hodně silnou a syrovou, řek bych pro filmy z Jižní Ameriky, typickou atmosférou, podobnou třeba Městu bohů. Prostě člověk má pořád pocit, že tam na životech nezáleží, když se někdo někomu nelibí, tak je okamžite, nemilosrdně a bez zaváhání odstřelen, jestli je o jednoho chudýho brazilce motajícího se kolem drog míň nebo víc, toho si nikdo nevšimne (07.07.2009)

Film, který se neptá, valí vpřed a nekompromisně drtí všechny, kdo mu přijdou do cesty. Odmítá diplomatické vyjednávání, odmítá diskuzi, prostě má svůj názor a žádný jiný nepřipouští. Na jednu stranu mi tato metoda „nesrat se s ničím“ přišla sympatická a vzhledem k naznačeným poměrům v Riu také logická. Na stranu druhou jsem měl nemalý problém akceptovat za hlavního hrdinu polo-nácka, který co nedokáže vyřešit silou, řeší ještě větší silou. Božský statut BOPE, útvaru stojícího nad policií, dokonce i nad státem (jak je naznačeno zakrytím brazilské vlajky charakteristickou lebkou na černém pozadí), není nijak zpochybňován – brazilské slumy musí být vyčištěné. Mrtvý drogový dealer je dobrý drogový dealer. Veškerá snaha o zlidštění protagonisty jakýmisi výčitkami svědomí působí při brutalitě následného výcviku nováčku legračně. O tolik legračněji než roztřesené záběry z ulic, které nejspíš ani nemusely být „přibarvovány“ pro filmové účely. Pokud je film alespoň z půlky pravdivý (a věřím, že je), všechna čest tvůrcům a jejich odvaze natáčet v autentických prostředích. I přes to, nebo právě proto, že Elitní jednotka ve zběsile cool tempu bez zbytečných okeců doběhne ze startovní čáry do správně WTF finále, neustále jsem se zaobíral myšlenkou, není-li to celé přece jen příliš blbé, mající příliš vratkou dramaturgickou konstrukci a nabízející příliš málo pomrkávání tvůrců v duchu „jsme nad věcí“. Nejspíš nebyli, nejspíš ani nejde být nad něčím, čeho jste součástí, čím dennodenně žijete. Ale dobrý pocit z toho nemám. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, O*R*I*N, Davson, honelnik, Martyr (08.07.2008)

Naturalistický a nekompromisní náhled na boj mezi elitními policejními jednotkami a gangstery, ve kterém si ani jedni neberou servítky. Tropa de Elite je nejspíš trošku nadsazená, přeci jen ono "nejdřív střílet a pak se ptát" funguje ve filmu zejména jako podpora silného efektu a šokování, ale z psychologického hlediska bylo dost věcí mezi policisty vykresleno velice trefně a podnětně. Policejní práce v Riu je extrémně nebezpečná a nevděčná, populace muže zákona nemá ráda a značka policisty po pracovní době nemizí ani náhodou, takový člověk už se může spolehnout jen na další policisty a největší břímě ze svého povolání si bere každý večer domů. Pronásledují ho myšlenky odpovědnosti, strachu, výčitek, je třeba se odreagovat, ale přitom není kde, nikdo se v těžkých časech neubrání ventilaci napětí na svých nejbližších v rodině a takhle to funguje nejen v Riu... 9/10 (14.07.2009)