Elitní jednotka

Tolik jsem se vždycky chtěl podívat do jižní Ameriky, ale čím víc filmů z této oblasti vidím, tím mám větší strach tam jet. Největší drogové kartely, úplatky, obchodování s lidmi a podobně, je zde na denním pořádku. A samotná policie je proti tomu bezbranná a radši se připojí na stranu zla. Druhá polovina filmu mě absolutně srazila do kolen. (26.12.2010)

„V Riu si musí každý policajt vybrat. Buď začne být nečestný a mlčí, nebo se zúčastní boje. Matias a Neto se ten večer rozhodli jít do války.“ Naturalistické (ještě větší autenticitu místy navozuje ruční kamera), napínavé, bez iluzí, nadějí a zbytečných emocí. Prohnilé a zkorumpované město, lidé, poměry a do toho profesionální jednotka (postupující „ne tak úplně“ dle předpisů), která denně nasazuje životy, aby se…vlastně nic nezměnilo. Jde ale o čest, že…anebo ne? Přenášení mrtvých těl do jiného okrsku bylo vrcholem kruté ironie, ovšem nejpůsobivější částí filmu byl jednoznačně výcvik (zvlášť oběd byl velmi „chutný“). Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že by snímek potřeboval trochu prostříhat, ať už jde o opakovanou pasáž či scény z právnické školy/spolku (kratší stopáží by se mohlo docílit ještě větší údernosti; nebo když už 2 hodiny, tak přidat právě u výše zmíněné tréninkové části, kterou bych i snesl delší). Jinak velká spokojenost (potěší i kvalitně natočené přestřelky a akční scény), hodnotím silnými 4*. (05.09.2014)

Žádnou závratnou politickou nekorektnost jsem v Elitní jednotce nenašel. Nedává žádná instantní řešení na tristní situaci, nic nelakuje na růžovo a pokud něco přináší, pak dost otřesný obraz rozkládající se spravedlnosti i jejích ponížených služebníků. Osobně mi celkem konvenovaly invektivy na adresu levicových intelektuálů z dobrých rodin a byl jsem se schopný ztotožnit s hledisky kapitána Nascimenta, jakkoli zobrazované dopady křížové války za spravedlnost vyvolávají otřesné pocity. Co se mi na filmu opravdu líbí a přijde mi zdravě provokativní je fakt, že celou operaci ve slumech iniciuje návštěva papeže. Tahle zvláštní virtuální odtrženost civilizace od zdevastovaného světa slumů a snaha hledat v něm jakousi ušlechtilost bídy a chudoby dobře kontrastuje s hlediskem vylepaných a zformátovaných "černých" mozků z BOPE. Můžeme se hádat, kde je pravda, každopádně faktem zůstává, že Padilha žádnou nenabízí. A jestli stojí na straně brutality mužů zákona, činí to z mého pohledu tak, že a) jsem schopný se s tím ztotožnit b) i kdybych se s tím neztotožnil, je to stále hledisko, které chci znát. A jen tak na okraj, technicky je film brilantní. (14.10.2009)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

V prvé řádě, tento film se absolutně nedá srovnávat s Městem bohů, až na zobrazenou korupci v policii a drogové gangy, je to naprosto odlišný šálek kakaa. Elitní jednotka je přímá a moc se s tim tzv. nesere, zatímco Město bohů je dlouhé vyprávění životních příběhů, od dětství až do dospělosti. Čekal jsem od Tropa de Elite skutečnou jízdu plnou přestřelek a drsných obličejů, skákání za auta a střílení ze vzduchu. Dostal jsem poměrně zajímavé vyprávění tří životních epizod, které ve výsledku vyflusnout tento film. Zobrazení gangů se zjednodušilo na pár puberťáků s AKčkama, což mě trochu mrzí, protože v Městě bohů ačkoliv také puberťáci, ale vypadali rozhodně strašidelněji a člověk pak neměl chuť cestovat do Ria ani kdyby dostal letenky zdarma. Drsné policejní metody (elitní jednotky), byly to, co ozvláštňuje tento film, protože narozdíl od američanů a jím podobným, si na nic nehrají a zobrazují holou skutečnost, mučení, škrcení, popravování. Drsné prostředí, drsní fízlové. Bavilo, nenadchlo, neurazilo. 70% 27.11.09 (26.11.2009)