Elitní jednotka

„V Riu si musí každý policajt vybrat. Buď začne být nečestný a mlčí, nebo se zúčastní boje. Matias a Neto se ten večer rozhodli jít do války.“ Naturalistické (ještě větší autenticitu místy navozuje ruční kamera), napínavé, bez iluzí, nadějí a zbytečných emocí. Prohnilé a zkorumpované město, lidé, poměry a do toho profesionální jednotka (postupující „ne tak úplně“ dle předpisů), která denně nasazuje životy, aby se…vlastně nic nezměnilo. Jde ale o čest, že…anebo ne? Přenášení mrtvých těl do jiného okrsku bylo vrcholem kruté ironie, ovšem nejpůsobivější částí filmu byl jednoznačně výcvik (zvlášť oběd byl velmi „chutný“). Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že by snímek potřeboval trochu prostříhat, ať už jde o opakovanou pasáž či scény z právnické školy/spolku (kratší stopáží by se mohlo docílit ještě větší údernosti; nebo když už 2 hodiny, tak přidat právě u výše zmíněné tréninkové části, kterou bych i snesl delší). Jinak velká spokojenost (potěší i kvalitně natočené přestřelky a akční scény), hodnotím silnými 4*. (05.09.2014)

Rio de Janeiro není jen sluníčkové město s Ježíšem na kopci. Favelami protékají drogy (a odpadky), policejními kapsami zase peníze. Proto jsou tu pánové z BOPE, kteří dělají to co je třeba, jakýmikoli nezbytnými prostředky. Režie parádní, vizuálně nápadité a scénář zajímavě rozvíjí hned několik myšlenek s velkým sociálním přesahem. Ať už jde o dušení igelitovým pytlíkem nebo boje cti proti systému (a samozřejmě zachování stávajícího pracovního poměru) vždycky tne do živého. Takže kam jste to chtěli jet na dovolenou? Do Ria? (29.05.2013)

Pomalejší rozjezd je kompenzován zběsilým tempem od momentu výcviku nováčků. Zamrzí, že film předkládá hotové řešení, kdo je hodný a kdo zlý. A přitom bychom snad za jedinou kladnou postavu mohli prohlásit ono čerstvě narozené nemluvně. Leč ani to nezmění kapitánův postoj, že násilí lze potlačit pouze ještě větším násilím. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (11.04.2015)

Záležitost, která rozhodně stojí za pozornost, avšak mě osobně bavila až od druhé poloviny. Vlastně když to vezmu kolem a kolem, tak celé to graduje až ve druhém díle, takže tento film představuje jen seznámení s "krásami" ulic Ria de Janiera, jeho slumů, zkorumpovaných policistů i drsňáků z vojenské policie. Druhá polovina filmu je zaměřena na poslední zmíněné a jejich výcvik, kdy se hlavní hrdina, velitel této skupiny, snaží rekrutovat a vycvičit svého nástupce. Sám hodlá zamířit na vyšší post, ale o tom už ve Vnitřním nepříteli. 80% (10.12.2012)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)