Zločinec

Překvapivě povedené a silné drama, kterému nemohu snad nic vytknout. Jednoduchý příběh, ale ve skvělém podání ukazuje, jak lehce se může život zvrátit. Strhující režie nenechala můj tep klesnout ani na minutu a nechala mě protrpět si společně s Dorffem. Skrze hlavního hrdinu poznáme, jak funguje vězeňská politika se zvrácenými pravidly bez citu a co může z člověka udělat pobyt za mřížemi. Chtě nechtě tu spořádaný hrdina zabředává hloubš a hloubš do hrůz kriminálu. Realistické a působivé zpracování příběhu, doplněno o další zajímavé postavy a jejich trápení, dává ve výsledku skvělý zážitek. Autentickou alternativou o životě za mřížemi je vydařená Cela 211. Alternativa: Celda 211, Animal Factory, Prophète, R, Lockdown, In Hell, Lock Up. (26.12.2009)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Doposud nevýraznému americkému režiséru Ricu Romanu Waughovi se podařilo natočit patrně jedno z nejlepších vězeňských dramat, které více než dobře rozvíjí železná pravidla a zákonitosti tohoto osobitého filmového subžánru. Vězeňské snímky jsou zpravidla hodně sociálně kritické a ani Zločinec netvoří výjimku ve své reflexi toho, jak zkostnatělý je systém. Prostředí subordinace si přímo zakládá na uplatňování a projevech moci, od čehož je už jen krůček k jejímu zneužívání, prostředí věznice je pak živnou půdou bujení toho animálního v nás. Režisér umně použil rastr syrovosti (bez zbytečně naturalistických scén), přičemž stěžejní úlohu hraje tíživá atmosféra. Asi je to film především pro muže, jelikož vypráví příběh z mužského pohledu a využívá mužské vidění světa. Zobrazované americké státní vězení je zdánlivým anachronismem, jakoby se tu zastavil civilizační běh v dobách patriarchálně řízeného středověku, jediné právo je právo silnějšího a jedinec tu má jen pramalou šanci (přežít). Felon je skutečně silný film, který umně nastiňuje to málo, co udělá ze slušného člověka zločince... Jak dalece je celý snímek realistický, to patrně pro většinu z nás zůstane celý život jen hypotetickou otázkou... Podobné filmy: Cela 211, Brubaker, Věznice, Prorok, R, Vzpoura ve věznici Carandiru (24.07.2009)

„Když poprvé ve vězení uvidíš pořezanej obličej, tak se pobleješ. Podruhý tě to lehce znepokojí a potřetí ho překročíš a jdeš dál“. Jj, vězení formuje charakter(y). Tady přežijí pouze opravdu silní jedinci. A poučení vyplývající z tohoto snímku? Pokud načapete u vás doma zloděje a při chránění vaší rodiny ho (neúmyslně) zabijete před domem, odtáhněte ho domu za první zamčené dveře. Jinak na vás čeká dobrodružství, o kterém se vám nesnilo a NE, teď opravdu nemám na mysli víkendové SAFARI. Syrové, naturalistické, intenzivní, přímočaré, nepodbízející se a nesnažící se divákovi to usnadnit a zalíbit se. Jednoduše je vám to naservírováno na podnose přímo před ksicht a vy si v těch sračkách klidně vymáchejte huby. Možná to někomu bude připadat nepříjemné (nechutné, brutální, přehnané), ale ve světle faktů (si) bude muset přiznat jedno. Tohle se už nedalo natočit o moc lépe. Trojlístek S.Dorff-V.Kilmer- R.R. Waugh se vám postará o nezapomenutelnou podívánou, za to vám ručím (záruka vrácení peněz). 90% Alternativy: Prorok, Cela 211, Brubaker (10.10.2011)

Výborná väzenská dráma s nie priamo hviezdnym, ale určite kvalitným hereckým obsadením. Najväčšiu a zaslúženú pozornosť na seba strháva smoliar V.Kilmer, ktorému to posledné roky vôbec nešlo. Konečne prelomil zlé obdobie a spolu s S.Dorfom tvoria dvojicu, ktorá zdieľa spoločnú celu. Biele bratstvo, černosi, mexičania a vzájomná nevraživosť, to sú vražedné kombinácácie, pri ktorých si nikto nemôže byť istý, či sa dožije nasledujúceho rána. Výborná réžia a dusná väzenská atmosféra, to sú veľké prednosti tohto nadpriemerného filmu, ktorému ja dám s čistým svedomím päť hviezdičiek, pretože ma prekvapil a takýchto drsných väzenských drám mnoho niet. Body zráža trošku klišovitý záver, ale inak nemám čo vytknúť. Film 90%. (26.01.2009)