Stáhni mě do pekla

Sam Raimi se konečně vrátil k hororu, sice tohle neni žádný přelomový dílo, ani další Evil dead, ale i tak díky za to. Jinak Stáhni mě do pekla má takovej ten typickej rys Raimiho hororů, kde se klade docela velkej důraz, aby to bylo hodně vtipný a to se daří i tomuhle, trošku tim sice trpí hororvá atmosféra i veškerý hororvý scény, ale některý jsou rozhodně kvalitní a dukážou celkem i vyděsit, což mi neustále potvrzovala skupinka holek za mnou. Taky se mi moc nelíbila předvídatelnost v závěru a ostatně celej závěr mohl být o třídu lepší, ale i tak sem se bavil a sem spokojenej (21.07.2009)

PROSÍM, věnujte mi malou pozornost… chtěla bych uspořádat malou sbírku na novou zubní protézu pro Sylvii Ganushovou, očividně na ni neměla a já bych ji chtěla tímto zbavit nepříjemného komplexu, který ji tížil… když už nemůže mít dokonalý pohled, zajistíme ji alespoň zářivý úsměv… co dodat k tomu filmu? SPOILER!! Náznak hororu u mě skončil ve chvíli, kdy babice narazila svou hlavou o palubku, vylítla ji již zmiňovaná protéza a s prázdnou hubou „obtěžovala“ obličej řidičky! Nechutná stránka filmu (viz. pohřeb) mi pohled nevylepšil a po obětování svého vlastního mazlíčka mi ta blonďatá nána!! nedala na výběr, než doufat, že ji do pekla stáhnou :-) to jsem ale netušila, že to nebude poslední zvířecí herec.. na scénu se dostal i kozel, který mi s duchem v těle nevím proč připomínal reklamu na nejmenované pivo, ale v té je o něco krásnější :-) co následovalo už můj zrak ale nevydýchal.. s krásné a hubené slečny se stal sůůprhíírou a během chvíle vykopala jámu, do které by se vešel celý fotbalový tým.. a proč.. no na nic… přišel HAPPY end a i když jsem myslela, že název filmu je opět jen reklamní trik, ono ne.. stáhli ji do pekla.. johou.. a já vím, že nechci dělat v bance :-) (20.11.2009)

Atmosfericky excelentní, herecky zdatně zahrané a technicky minimálně nadprůměrné. Raimi si nebere servítky a jde vcelku o zábavnou, leč jednoduchou věc. Jemnost Alison Lohman se krásně tříští s nelíbivými kulisami, zakaboněným nebem a brutální Lornou Raver. Akorát toho zeleného slizu tam ne mne byl otrochu moc. (14.11.2009)

Ad fontes... Naprosto dokonalá práce se zvukem, přehršel vizuálních i dialogových vtípků (nejen sebereferenčních), Raimiho osvěžující stylistické propriety (např. vychýlené rakursy, speciální objektivy, několikanásobný střih po ose, interpunkce a mnohé další), výtečná hudba Christophera Younga, opravdu fungující lekačky, nápadité "humusárny", hyperbolické prolínání humorného a děsivého, neuctivě uctivé ctění žánrových pravidel, pohrávání si s divákovým očekáváním... Chuťovka par excellence, kterou jsem mezi těmi rádoby spooky horůrky posledních let postrádal značně citelně. Takhle si představuji ideální comeback. (18.06.2009)

Mrštný Spider-Man je pryč a Raimi spředl novou síť, kterou si mě zcela omotal. Hororům obecně neholduju, nikdy jsem v kině na žádném nebyla, nikdy jsem žádné nevyhledávala, viděla jsem jich v řádku jednotek. Nemám ráda nechutné věci, zbytečné násilí a děs. Řekla jsem si, že tak výborné ohlasy nebudou jen tak, a přizvala tedy do kina kamarádku. Ta se mě většinu filmu chytala, vykřikovala, zakrývala si oči, a tudíž jako morální podpora zcela selhala. I já jsem byla ale párkrát znechucená a ulevovala si citoslovci typu: „Fujtajksl, bléééé, fůůůůj“ atd. Avizovaná humorná složka filmu nebyla rozhodně žádná nevinná ´prdel´. Začne to vyjmutím zubní protézy v bance a vykašláním hlenů, za které by se nemusel stydět ani Hulk se Shrekem dohromady. Když v autě Christine prošije babku sešívačkou, ta ji potom oslintá bezzubou čelistí obličej, smějete se, ale zároveň je to nechutné. Při vymýtání lamii už ale úsměv zmizí, kozel je totální nářez a česká věta „Přišel tvůj čas“ se do vás zařízne. Pak už si jen oddychnete, když se bloncka knoflíku na hřbitově zbaví a váš tep se začíná vracet do normálu, ale jenom proto, aby se o vás potom pokoušel infarkt myokardu, protože pro mě osobně byl konec nečekaný. Zvukové efekty a soundtrack skvělý, žádné nudné scény a Lorna Raver jako cikánská babka s tendencemi k postmortálnímu vykašlávání mukusu je na Oscara. 95 %. P.S. Ale umím si představit, že stejně jako půlka diváků odchází ze sálu nadšená, tak druhá jen kroutí hlavou a nemůže se smířit s rozháraností filmu, který celou stopáž balancuje na hranici třeskuté komedie a děsivého hororu. (21.06.2009)