Reklama

Reklama

John Carter je válkou unavený veterán občanské války a bývalý kapitán konfederační armády. Protlouká se životem a zkouší štěstí na Západě. Při jednom ze svých dobrodružství v arizonské poušti upadne v jeskyni do bezvědomí a probudí se v neznámém světě na planetě Barsoome, dnes známé pod jménem Mars. Planetou otřásá obrovský rasový konflikt mezi různými skupinami jejích obyvatel a Carter se nechtěně zaplete do tamní občanské války. Díky odlišné gravitaci Marsu získá mimořádné fyzické schopnosti. Začne pomáhat obyvatelům města Helia v boji proti nebezpečnému vůdci primitivního a bojovného kmene Tharkov. Seznámí se i s okouzlující princeznou Dejah Thora. Společnost bytostí obývající planetu je v důsledku války na prahu kolapsu a superhrdina John Carter zjišťuje, že přežití Barsoomu spočívá jen a jen v jeho rukou. (TV Nova)

(více)

Videa (50)

Trailer 1

Recenze (1 066)

Fiftis 

všechny recenze uživatele

Tak až tak dobrý film som nečakal. Na čím väčšom plátne si to pozriete, tým viac sa vám film bude páčiť. Narážam na obrovské zubaté biele chlpaté obludy. Všeobecne mám rád sci-fi a fantasy. Tento film je presne to čo moja duša potrebovala. Porovnanie s Avatarom prípadne Princom z Perzie podľa mňa nie je na mieste, pretože je to proste o niečom inom a schéma je tiež iná. Vždy som premýšľal ako by to vyzeralo keby sa človek ocitol na inej planéte a ako by sa tam správal. Film mi celkom pripomínal dokonca Hviezdne vojny, čo je vždy plus. ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

Meziplanetární zklamání s perfektními triky a necharismatickým hlavním hrdinou./// Složení: Hvězdné války (souboj v aréně, město Tharků, ošklivý pes – spolehlivý kamarád á la Jar Jar Binks), Avatar (proměna hlavní postavy), Kovbojové a vetřelci (skaliska, krajina), Princ z Persie (kostýmy a provokování ústřední dvojice), Dobytelé ztracené archy (chrám), Matai Shang vypadá jako Ori Hvězdné brány, omšelost světa nápadně připomíná Dunu... Stanton bere, kde může./// Carter je o třídu lepší než Souboj Titánů a to nejen díky velmi kvalitním trikům. Není však vůbec zábavný, po většinu stopáže je atmosféra filmu naprosto vážná, pár vtipů na konci to nespraví. Snímek ani nebaví svou tupostí, nelogičností (té je tam snesitelné množství) nebo macho stylem – zkrátka promrhaný potenciál. Kitsch není ani sexy gay jako Gyllenhaal v Princi z Persie ani drsný barbar jako Momoa v Conanovi, jen takový průměrný skákající zajíc, co jde o svatební noci radši na vycházku s čoklem.../// Plusem je Giacchinova dravá hudba, herecký talent a krása Collinsové, věrohodné triky. 3D není špatné, ovšem opět zbytečné – žádné průlety, vzrušující souboje.. zkrátka nic, kde byl efekt našel své uplatnění. Krom toho, že opět obraz velmi ztmavuje, což se docela nehodí, vzhledem k tomu, že se ve filmu často vyskytuje zářící modré světlo. Střih je chaotický, takže souboje jsou nepřehledné. Zmateně je sestřihán i začátek filmu, v němž nám Stanton během pár minut nabídne hned tři časové roviny (později přibude hlavní čtvrtá - Barsoom). Na konci je nám vše vysvětleno jak blbečkům. Mytologie žádná, schopnosti Cartera nevyjasněné a podivně se měnící (slaboch, za kterého bojuje holka, jindy zase zakladatel kompostu právě zabitými obludami). [Kino, 3D v originálním znění] ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Marťanská telenovela. Technicky brilantní, to se od Stantona dalo čekat, ale ve všech ostatních ohledech problematická. John Carter je návratem k "velkým vyprávěním", přičemž je nijak neaktualizuje, bohužel ani nedokáže čerpat z jejich jímavosti a magnetismu. John je jako hrdina sporný už jen tím, že jeho "superschopnosti" jsou celkem pochybně rozvržené - chvíli se chová jako tuctovka, pak najednou vrší nepřátele do úhledných pyramid. Bohužel požitek z podobných hrdinů plyne do určité míry z předvídatelnosti a z něj plynoucího sladkého očekávání triumfu geroje nad těmi, kteří nemají ponětí. Carter umí skákat, ale neumí nadchnout. I proto, že Taylor Kitsch je dost kýč. A také proto, že scénář se noří do slaboduchých frází a zbytečných žvástů, které korunuje i tou trochou moralizování. Není nad to, když se plácá o destruktivním dopadu společenských rozdílů ve filmu za dvě stě milionu dolarů. Slabé jsou nejen řečičky, ale i postavy jako takové - neškodné deriváty mnohokrát viděného bez nějaké zásadnější přitažlivosti. Strašně rád bych napsal, že jsem viděl okouzlující sci-fi staré školy. Ve skutečnosti jsem viděl něco, co má mnohem blíže ke Skryté hrozbě než Nové naději - a na rozdíl od Lucase nemá Stanton otevřenou pokladnici fungující mytologie. Jede na dluh, slibuje, slibuje, ale nikdy ho nesplatí... Z celého filmu mi zůstávají v paměti dva momenty: výborně zúročený flashback a pohlavek. Jenže těch Carter i jeho tvůrci potřeboval fakt mnohem víc. Tři hvězdičky z úcty k technické stránce (a snad i z úcty k odvaze vzkřísit tuhle literární mumii). ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Parádní oddechovka, která ctí výstavbu původních dobrodružných filmů z 50. a 60.let. Současný film se natolik soustřeďuje na obrázky, že v divokém klipovém střihu zapomíná na příběh. S Carterem se vrací romantika napínavých příběhů, hrdina, jenž si musí své místo obhájit, princezna, kterou je třeba vysvobodit, a padouch, jehož je třeba odrovnat. Netřeba hledat chyby a nedostatky (pravda, při záběrech americké krajiny Marsu jsem se kochal a modlil, aby se někde neobjevil zapomenutý turista či nedejbože autobus...), vždyť cíl je přeci jasný - Disney chce především bavit! Napětí, akce, souboje (občas si člověk vzpomněl na StarWars, třeba při honičce na létajících strojích, což beru jako plus), zdařilé triky, co více si přát. Snad mohl být příběh drsnější (Burroughs ho psal pro dospělé), ale to by pak nebyl pro celou rodinu (i když po pravdě, v kině to pro malé děti není). A největší plus pro mne - opráším v knihovně sérii s Carterem a znovu se ponořím do dalších dobrodružství... ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Pár slov o sex-appealu Taylora Kitsche, tragickém omylu Michaela Giacchina a jednom podivném déja vu. ____ 1, Čím se liší krásný chlap od ošklivého? Má se za to, že alfou a omegou přitažlivosti je hlavně zdravá a pěstěná pleť. Jinak řečeno, o sex-appealu chlapa nerozhoduje tvar obličeje, vystouplé lícní kosti a symetrický nosánek, nýbrž barva kůže. K Taylorovi Kitschovi se to bohužel ještě nedoneslo, protože je ve filmu bílý jako stěna. Jistě, jako veterán z americké občanské války a zlatokop se asi neměl kdy a kde opalovat, jenže vypadá jak bledule, nikoliv jako leader hodný své role. Všechny ty hordy animátorů a trikařů tak zapomněli na to nejdůležitější – nabronzovat Kitsche a dodat mu tím alespoň trochu na charismatu. Opálená kůže rovněž přidává pěkných pár let navíc, což by mu jako mladíčkovi (některý starší dámy by řekly „mladý maso“) jenom prospělo. ____ 2, Tragický omyl Michaela Giacchina spočívá podle mě v tom, že nerespektuje sluchové pole člověka, což je takový ten známý diagram udávající výšku a hlasitost hudby, kterou ještě vnímáme. Jak známo, největší oblast zabírá zvuk, o něco méně hudba, a úplně nejméně řeč. Dává logiku, že třeba sbíječka přehluší dialog dvou lidí, a ne obráceně. Konkrétně jde o to, že Giacchino skládá neuvěřitelně starosvětsky. Důrazem na živý orchestr a jeho nástrojové sekce (dřeva, žestě, smyčce…) evokuje ze všeho nejvíce epochu klasického Hollywoodu, kde se skládalo úplně tímtéž způsobem. Mají proto plnou pravdu ti, podle nichž pobýval Giacchino posledních padesát let v hudební hibernaci. V klasickém Hollywoodu, kde se s hudbou praly pouze dialogy, takový způsob skládání sice nebyl problém, jenže v post-klasickém Hollywoodu, který se datuje někdy od 70. let prvních blockbusterů, se s hudbou začaly prát vedle dialogů dost výrazně i zvuky. A ty hudba, jak dává poměrně jasně najevo diagram sluchového pole člověka, který říká v zásadě něco jako „zvuk > hudba > dialogy“, prostě nepřemůže. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že složité vyloženě epickou a masivní hudbu jako zde Giacchino. Vypadá to totiž zhruba stejně, jako kdyby vám někdo pustil něco od Mahlera a přitom vám strčil hlavu do těsnýho plechovýho hrnce a mlátil do něj pokličkama. Ta hudba to tváří v tvář různým ruchům, skřekům a zvukům prostě neustojí, zvlášť tak vysoce intelektuální a romantická hudba Giacchina, která si vyžaduje spíš sluchátek, než aby se přetahovala s čímkoli dalším. A nevyplývá právě odsud, proč je nesmyslné obviňovat některé skladatele v čele se Zimmerem z líbivosti? Není ve skutečnosti tato líbivost podmínkou, nikoliv nějakou volbou, jak se prosadit v blockbusteru? Samozřejmě, míchačky zvuků, hudby a dialogů mohou leccos zachránit - vyzdvihnou dialog, stáhnou sílu hudby, v pauze mezi slovy mohou hudbu nepatrně zesílit, jinde vygradují hluk nebo zase zeslabí hercovo slovo do tichého šepotu -, jenže jak vám poví většina skladatelů, ten proces není jen o vzájemné spolupráci, ale i soutěživosti. Jak kdesi poznamenal Paul Haslinger, všichni se na začátku poplácávají po zádech a pak s vaší hudbou totálně zametou. ____ 3, Sice se ve spojitosti s Johnem Carterem často zmiňuje Avatar, ale ten film svou až nesmyslnou epičností připomíná spíš historické velkofilmy, potažmo hollywoodské křesťanské superfilmy jako Ben Hur, Spartakus, Král králů či Quo vadis. S Avatarem sice John Carter nějak vnějškově souvisí, jenže Avatar pojednával o biocentrickém uctívání přírody v duchu hlubinné ekologie, kdežto příběh John Cartera je mnohem konfliktnější (autor románu Burroughs fakticky předpověděl brutální rasovou segregaci nacismu) a hlavní postava připomíná spíš nějakého Boha než malou částečku, která by se rozpustila v širším celku. John Carter zkoumal to, co nás rozděluje, Avatar hledá něco, co by nás sbližovalo. Kuriózní je nicméně skutečnost, že Camernovovi ty postavy přesto fungují mnohem lépe než Stantonovi. Podle všeho je tedy celkem jedno, jestli vycházíte z neopohanství a panteizmu jako v Avatarovi, nebo stavíte na nějakých ryze nepřehlédnutelných individualitách. Podstatné je spíše to, jak dobrý scénárista jste. Ten rozdíl mezi přístupem Avatara a Johna Cartera je dán i hudbou: v Avatarovi nemají postavy své motivy, kdežto v Johnu Carterovi ano (Carterův motiv zazní poprvé při útěku z vězení v Get Carter, zatímco velmi smutný motiv princezny se ozve prvně v Thark Side of Barsoom poté, co se jí rozbije zařízení vysílající modrý paprsek; oba jsou dále variovány). Historie se nicméně podle všeho skutečně navrací a opakuje: tehdy v 50. a 60. letech za Kleopatry či Desatera přikázání Hollywood bojoval proti televizi, dneska bojuje proti smart-televizi, tehdy nasadil širokoúhlou Cineramu nebo Cinemascope, dneska prostorovou stereoskopii. () (méně) (více)

Galerie (168)

Zajímavosti (25)

  • Natáčení začalo v lednu 2010 v londýnských filmových ateliérech Shepperton, kde tvůrci pracovali celé 4 měsíce. Poté se na další 3 měsíce tvůrci přesunuli do exteriérů v Utahu, kde si museli zvyknout na teploty okolo 50° Celsia. (oje)
  • Tvůrci filmu si nedokázali představit, že by obyvatelé Marsu hovořili americkou angličtinou. Představovali si spíše "shakespearův jazyk". Obsadili proto více britských herců. Představitelka princezny Dejah Thoris Lynn Collins sice pochází z USA, hovoří však natolik dobrou britskou angličtinou, že zmátla i britské herce. (Jirka_Šč)

Související novinky

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

10.10.2022

Scenárista a režisér Andrew Stanton (Hledá se Nemo, WALL-E) se po letech pauzy chystá vrátit za kameru svého nového celovečeráku. Stanton naposledy natočil animák Hledá se Dory pro Pixar, předtím měl… (více)

20 největších propadáků poslední dekády

20 největších propadáků poslední dekády

15.12.2019

S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (více)

Marťan hledá lásku

Marťan hledá lásku

02.08.2015

Už na podzim nás čeká sci-fi Marťan Ridleyho Scotta (Vetřelec), jejímž hlavním hrdinou bude astronaut, který uvízne na Marsu. Po Johnu Carterovi půjde o další velkolepou výpravu na rudou planetu. No… (více)

Reklama

Reklama