Režie:
Věra JordánováScénář:
Anna JuráskováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Hana Maciuchová, Jaromír Hanzlík, Jaroslav Moučka, Jaroslav Satoranský, Věra Koktová, Vladimír Krška, Václav Mareš, Ladislav PešekObsahy(2)
Žily byly v tom kraji dvě Cecilky. Jedna byla královská dcera, rozmazlená a svéhlavá, druhá dcerka z obyčejné tkalcovské chalupy, pracovitá, veselá a milá. Moudrý Krakonoš se rozhodl protivnou princeznu napravit, tak ji vyměnil za hodnou tkadlenu z chaloupky. Na zámku se od této chvíle vše obrátilo v dobré. Jenom chudý tkadlec nemohl pochopit, co se to najednou z jeho děvčete vyklubalo. Líná, nešikovná tkadlena, která nic neumí, se navíc ještě pomátla na rozumu – tvrdí, že je princezna. Otec i ženich Kuba mají co dělat, aby z ní vychovali opět to milé, šikovné děvče. Když se tak stane, vrátí Krakonoš každou dívku na místo, kam patří, a na zámku se pak konají dvě slavné svatby... V dnešní Pohádce pro pamětníky uvidíte jednu veselou, plnou písniček. Vznikla na lidové krkonošské motivy a v roce 1969 ji podle scénáře A. Juráskové natočila režisérka V. Jordánová. Titulní dvojroli princezny a tkadlenky si zahrála Hana Maciuchová. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Opět pohádka pro pamětníky a znovu dobří herci, hezká hudba udělají své. Zde je vše ještě okořeněno podmanivým kouzlem Krkonoš a Krakonoše samého. Přestože nápad se záměnou není zrovna z nejoriginálnějších, pohádky z tohoto kraje jsou jedny z nejkouzelnějších. A navíc filmaři používají i tehdy běžný jazyk. ()
Dnes už archivní záležitost, nicméně sympatické obsazení. S ohledem na dobu vzniku 50 %. ()
Pohádky v nářečí, které nezaniká jen tam, kde už zaniklo, mi vždycky zacukají koutky. Princeznu Cecilku bych nechala utopit v kyselu, ale škoda kysela. Krakonoš se důmyslně maskuje za flašinetáře, princeznu vymění za tkalcovskou dceru a čeká, co to dá. A dá to (spoiler) větší výdaje z královských truhlic na svatby obou Cecíli s jejich Jakuby. A já se ptám: Co na takové vyhazování peněz evropské fondy? ()
Téměř neznámá a ve špatné kvalitě dochovaná pohádka, v níž si poprvé Jaroslav Satoranský a Hana Maciuchová vyzkoušeli role v krkonošské pohádce. Tento krátký snímeček zaujme nejen svým klasickým námětem , ale také hereckým obsazením a též hojným výskytem průvodních vokálů charakteristických právě pro kerkonošské nářečí, tedy revír, v němž není radno si zahrávat s jeho pánem, který pyšným dcirám a lidem se zlým serdcem nepříjemně dýše za kerk. :) ()
"Jéšmarjá pano, to tam v tom inštrumentu máš zauřenou kočku, že ti ty melódie tak vymňoukává ?! " ;) Satoranský s Maciuchovou si nacvičují role v kérkonošskejch poudačkách a nelze zrovna říct, že by tahle parádně odehraná juráskovina za nic nestála.. ()
Václav Mareš mi přišel jako Krakonoš divný. Jsem zvyklá na toho Františka Peterky, kterému sekundovala sojka policajtka. Pohádek, kde vystupují dvě na vlas stejné dívky, z nichž jedna je dobrák a druhá hajzlík, je hodně. Jde jen o to ji natočit originálnějším způsobem nebo do rolí děvčat obsadit výraznou herečku a tou Hana Maciuchová vždycky byla a je. Krkonošské nářečí působilo roztomile a vůbec, celá pohádka je roztomilá. ()
Princezna s Cecilkou si jsou podobné jak pěnkava pěnkavě. Z cyklu Pohádky za korunu. A je to pravda, svatá pravda, pantatínku králi! ()
Hrozně prostinká pohádka, kterou dnes - vzhledem k pravěkému vzhledu a vyjadřovacím prostředkům - nevezmou nejspíš ani děti. ()
Po druhém zhlédnutí musím přidat hvězdičku a upravit komentář. Od Krkonošských pohádek nejde nemít slabost pro místní nářečí a kyselo. A když pantáta Krakonoš rozhodne, že na svatýho Vauřince vymění dvě Cecilky, musí to tak být. Jen z toho jde Kubíčkům hlava kolem a tatínkové pochybují o duševním zdraví svých dcer. O štěstí a kráse mám moc ráda, ale nevím nevím, jestli je Cecilky časem nepředhoní. Napoprvé jsem označila kouzla za stupidní, napodruhé jsem se skvěle pobavila. Slyšet zaklínadlo "otoč lžíci, utři déržku" se nestává každý den. (úprava 8.8. 2012, 4 roky po první zhlédnutí) ()
Milá stará černobílá televizní pohádka s jednoduchou studiovou výpravou a kvalitním hereckým obsazením. Na jejím technickém stavu dosti zapracoval čas. Snad proto byla v roce 1986 znovu natočena, tentokrát v barvě pod názvem O štěstí a kráse. Krakonošova výměna dívek má v sobě výchovné ponaučení, jak bývá u pohádek zvykem, ale nevím jestli to funguje ještě dnes. Plácnutí přes zadek by bylo v současnosti zřejmě trestné. ()
Studiová pohádka, krkonošské nářečí českým hercům nešlo z pusy. Uhuhňaný Moučka. Satoranský a Maciuchová byli pak rozhodně lepší ve večerníčcích. Pro dnešní děti těžko sledovatelné i poslouchatelné. Princezna přemalovaná, poplatná době vzniku, ale děsná. Infantilní hraní s panenkou u dospělých ženských také směšné. Krakonošova výměna měla poukázat na chování, úctu, pracovitost. No, nevím. Podle mne mělo takové dílo raději zůstat v archivu. * nechávám za to výchovné plácnutí , navzdory Džamile si myslím, že v některé situaci nezaškodí. U některých dětí obzvlášť… ()
Roztomila cernobila pohadka plna "kérkonosskyho nareci" a s dobrym obsazenim. Hlavne mlada Maciuchova ve dvojroli je bezva. :) 3+ ()
Dvě Cecilky je vlastně jedna z příběhů o Krakonošovi. O Krakonošovi, kterého neznáme. Hrál jej Václav Mareš s plnovousem, který byl na Krakonoše až příliš krátký a mě se osobně vůbec nelíbil. Stejně jako celá pohádka, kterou zachraňovala až moc mladičká Hana Maciuchová (nebýt hlasu, tak ji ani nepoznám) v dvojroli namyšlené, uřvané princezny a prosté, hodné dívky. [212. hodnocení, 15. komentář, 70%] ()
Kérkonošská poudačka vo vošklivým Krakonošoj a šarádě Cecilek. ()
Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum. ()
Čtyři hvězdičky za to nádherné hvězdné obsazení. A mimoto: ,,Šla sejkorka na špacírku, na špacírku, na špacírku..." :-) ()
Tak jsem dnes tu pohádku viděla poprvé na youtube.com a je naprostou kouzelná! Krkonošské nářečí mi vůbec nevadilo, znělo přirozeně a všichni herci byli báječní. Okouzlující, krásná Hana Maciuchová si to Kubíčkem zopakovala v mých oblíbených večerníčkovských Krkonošských pohádkách, na které jsme vždycky koukali celá rodina. Malí, velcí, všichni. :-) ()
Příjemné a velmi milé zabití času. Vhodné i pro dospělé diváky, kteří rádi vzpomenou na starší kousky a herce, kteří tu již nejsou. ()
Jedna z pohádek, co se mi jako malému klukovi strašně líbila. Hláška "chci koláč - já bych chtěl taky" mi utkvěla. A ta písnička je taky moc hezká. ()