Veřejný nepřítel č. 1

Och, tento film mě na druhé zhlédnutí bavil ještě víc než poprvé. Fantastický Vincent Cassel, mistrný střih a dokonalá hudba nechaly společně vzniknout filmu, který mě dvakrát po sobě dostal do kolen. Z profláklého přívlastku "strhující" se už dávno stalo nadužívané klišé, ale na tento snímek sedne víc než trefně. Zvedám na plný počet - toto je mistrné a napínavé drama, která má velmi blízko nakročeno k dokonalosti. (03.03.2013)

Profesionální a velmi věcná (či spíše zkratkovitá) gangsterka, která ale sama o sobě (bez Epilogu) postrádá smysl. Je jasně patrné, že je to jen první půlka hodně rozsáhlého příběhu (takže to nemá žadný konec). Snad mi druhá část už plně umožní pochopit, proč je zrovna Mesrine považován za největšího francouzského gangstera všech dob... 70 % (01.09.2011)

Od novodobého francouzského filmu tak nějak podvědomě čekám buď dementní scénář + velký rozpočet nebo experimentální, alternativní, nepochopitelný scénář natočený tak stroze, že je skoro k nekoukání. Veřejný nepřítel je ale ukázkou skvělé filmařiny po všech stránkách. Příběh stojí a padá s hlavním hrdinou, který patří k těm zloduchům, které si zamilujete (Mesrina pravděpodobně v momentě, kdy se s neuvěřitelnou drzostí vydává za policejního inspektora). Scénář ukazuje jeho temné stránky (pomsta manželovi Mesrinovy oblíbené prostitutky), ale nenechá vás na pochybách, že ta brutalita a vztek nevznikly samy o sobě (výslech v Alžírsku, samotka ve věznici, urážka manželky). A chvílemi je Mesrin tak milý a šarmantní, že byste mu skoro odpustili. A jako nefanynka Depardieua musím dodat, že střízlík Cassel tuhle "ikonu" francouzského filmu přehrává v každé scéně. (10.12.2008)

Veřejný nepřítel č. 1 trpí jednou zásadní vadou, a tou je stopáž. Paradoxně nikoliv přetažená stopáž, protože problém spočívá v přílišné zkratkovitosti a snaze vměstnat co nejvíc životních zvratů na co nejmenší plochu, takže unikají některé zásadní souvislosti a vedlejší postavy se často redukují na pouhé figurky. Pokud můžu srovnat s nedávno zhlédnutou Zjizvenou tváří, která měla šílených 170 minut, tak tady je problém přesně opačný - ten snímek měl být nejméně o půl hodiny delší. A přitom právě ve srovnání s klasikou Briana de Palmy je Veřejný nepřítel velmi moderně pojatý film, dynamický a při vší své akčnosti uvěřitelný a plně realistický. Velmi slušné čtyři hvězdičky. Je to pro mě o to větší překvapení, že na režisérském postu stál nepříliš zkušený J. F. Richet, jehož neslaný nemastný remake Okrsku 13 mě vůbec neoslovil. Z hereckého hlediska tenhle ambiciózní projekt nasadil první ligu mezi současnými francouzskými hereckými hvězdami a ty odvádějí standardně dobré výkony. Velmi dobrá kamera i střih. Celkový dojem: 85 %. (25.11.2009)

Jacques Mesrine. Osoba neuznávající zákony, sebevědomý gangster závislý na popularitě, bezcitný násilník. Hrdina? První část sleduje Mesrina po návratu z Alžírska, jeho přičichnutí k bandě zlodějíčků kolem bosse Guida a přerod ve velkou rybu nejen pařížského podsvětí. Byl to skutečně francouzský veřejný nepřítel č. 1, na film o něm ale Francie může být pyšná. Ukázat celý Mesrinův charakter, přiblížit jeho motivace, nebyl lehký úkol, tvůrci ale hrají na jistotu a jeho příběh proměňují ve velkolepé, vrcholně profesionální, stylové krimi, které však ve své epičnosti rozhodně nezastiňuje ústřední postavu. L'instinct de mort v jednu chvíli překvapí neskrývanou brutalitou (likvidace arabského pasáka v první části, novináře v části druhé), vzápětí z Mesrina udělá bezmála vtipem sršícího sympaťáka, neschopného ublížit mouše. Veřejný nepřítel je takřka dokonale vybroušený, přitom ne chladný. Nabízí spoustu silných scén a momentů (konflikt s manželkou, s rodiči, kanadské vězení…), pravým esem v rukávu je ovšem vynikající Vincent Cassel, který dostal životní roli… Veřejný nepřítel č. 1 je přiznaná předehra, bez Epilogu tak dobře nepůsobí – přesto se jedná o nevšední filmový zážitek. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)