Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jossie
    *****

    Naprostá pecka, jedna z nejlepších komedií posledních let s naprosto dokonalou čtveřicí hlavních hrdinů. A to na to ze začátku nevypadají.(18.7.2009)

  • DaViD´82
    ****

    Naprosto věrohodný dokument o těžkém "dni poté", který všichni tak moc dobře známe. Úvodní dvacetiminutovka by se sice dala sfouknout již během titulků, ale za to co se děje během titulků závěrečných jsem ochoten autorům odpustit mnohé. Dokonce i to, že při všem tom vysvětlování se nějak zapomnělo na slepici. Nebo jde o otevřená vrátka pro případné pokračování?(17.6.2009)

  • KevSpa
    odpad!

    Nesmála jsem se, trpěla jsem, bylo mi trapně. A všechny ty hloupé amorální (rádobyvtipné) řeči na adresu manželství, coby nejhorší noční můry nebohých mužů, mě vysloveně iritovaly.(28.11.2009)

  • Shadwell
    *****

    Každý film má vnějšek a vnitřek. Vnějšek Pařby ve Vegas je očividný – čtyři chlápci, propitá noc, ztracený ženich atd. Zato vnitřek je pozoruhodný: ____ V čem se odlišuje filmový divák od filmové divačky? Odpověď dává chování libovolné partnerské dvojice v hypermarketu. Zatímco žena je přisátá u regálů a osahává suroviny, muž s rukama na vozíku postává a vyhlíží okolí. Žena sbírá (bobule...), muž čeká (na kořist...). Podstatné je, že sloveso „sbírat“ souvisí s prostorem, kdežto sloveso „čekat“ s časem, a že chování kterékoliv partnerské dvojice v hypermarketu je principiálně identické s jejím chováním v kině. Vztah ženy k nakupování i k obrazům je stejný. Je to vztah taktilní a pojímající, nebezpečné blízký a téměř intimní; žena touží dotýkat se věcí na plátně a přivlastnit si je, přiblížit se tělesnému vzezření hvězdy a zmocnit se prostoru, který obývá - zároveň se tak ženy stávají snazšími obětmi jak vizuální, tak ekonomické exploatace. Naopak mužský fetišismus (možnost popřít, co bylo viděno, a přesunout vědomí do náhradního předmětu) figuruje jakožto způsob, který umožňuje udržet si distanci od objektu touhy. Ženská blízkost a splývání s obrazem je tedy jiného druhu než mužské vidění, které zůstává distancované a reflexivní. Když se zamyslíme nad dramaturgickým rozvržením Pařby ve Vegas, tak muži, ti čtyři chlápci, jsou zde ti, kteří nejsou schopni ovládnout prostor a musí zpětně sestavovat jakousi databázi, kde byli a co tam prováděli. Snaží se jinými slovy zkrotit prostor a vůbec se jim to nedaří – protože muži prostoru vládnout nemohou, ten je doménou žen. Nastávající nevěstu trápí naopak čas a vážné obavy, že ženich nestihne obřad. Kdyby se situace hypoteticky obrátila a na pařbu jely ženy, kdežto ženich zůstal doma, film by ztratil smysl a vůbec celou zápletku, neboť ženy by prostorovou skládačku předešlé noci zakrátko vyřešily a ženicha by čekání rovněž nijak zvlášť nenervovalo, poněvadž čekání je mu bytostně vlastní. Namáhavé sestavování jakési databáze prohýřené noci oněmi čtyřmi nešťastníky je vepsáno i do samotného filmu, který je rozřezán na deset dílků a opětovně složen v následujícím pořadí: 1-9-3-5-2-7-4-6-8-10. Rafinovaná a vůči divákovi možná trochu zlomyslná proměna Pařby ve Vegas z lineární road trip do spletité detektivky ilustruje to, čemu říkáme „narativní databáze“. Jde o jistý druh filmu, ve kterém se nám předkládá řada relativně oddělených událostí, přičemž smyslem jejich sledování není zjistit, kdo co udělal, jestli se hrdina najde či zda se hrdinka vdá, ale spíš najít způsob, jakým lze uchopit každý kousek vyprávění a umístit jej do správné mřížky ve vztahu k ostatním. Namísto toho, abychom hráli klasickou přímočarou hru, hrajeme tetris – zasouváme jednotlivé kousky na správné místo v prostoru a máme v tomto smyslu pocit prostorového zakončení. Sepisuje-li Bradley Cooper v jedné scéně na lísteček, na co všechno si s kámoši pamatují, fakticky nic nesepisuje, ale podobně jako detektiv rozmísťuje všechny prvky zápletky na nástěnku – hraje tetris.(17.11.2009)

  • B!shop
    ****

    Mam z toho trochu rozporuplny dojmy. Na jednu stranu paradni komedie, u ktery jsem se az na par hluchejch mist bavil prakticky nepretrzite, ale na druhou stranu zase nic extra vyjimecnyho. Mame tu neoriginalni pribeh i vtipy, herci jsou sice sympataci, ale jejich charaktery jsou uz taky mockrat provareny. Ale proste se zadarilo a jako celek to skvele funguje, pribeh ve slusnym tempu odsejpa, hraje chytlava hudba a vtipy se s nicim moc neserou a parkrat se podari nakej brutalni. Z postav nejvic zaujme vymasteny hovado Galifianakis, kterej fakt nema chybu. Ale proste, ze by to bylo neco tak masakralniho, abych film zaradil mezi 250 nejlepsich, pripadne aby mel k dnesku na csfd 87% tak to urcite ne a zaverecny rozuzleni "Kde je Doug" jsem taky cekal drobet zajimavejsi. Ale minimalne tenhle rok se jedna o jednu z nej komedii, to zase jo.(18.6.2009)

  • - Ed Helms kvůli své roli zhubnul 8 liber (zhruba 3,6 kg). (Miuri)

  • - Ráno při snídani Stu (Ed Helms) zjistí, že v casinu Bellagio zaplatil 800 amerických dolarů. Ve filmu Dannyho parťáci (2001) je stejné casino vykradeno. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Troje dvojčata a figurína byly použity na ztvárnění nemluvněte ve filmu. (c.tucker)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace