Zombieland

Lidi jsou čím dál větší hovada a svět se kvůli porušování pravidel řítí do řádných sraček... tohle film odráží, ale vůbec nijak neřeší. Naopak tento fakt bere jako vhodnou záminku k rozpoutání divoké, stoprocentně bezohledné zábavy. Sympatické. Jedinou stabilní hodnotou sice nadále zůstává rodina, ale v tomto případě rodina poněkud umělá a stmelená litry krve a kopci tělesných orgánů. Bezplatný (thx POMO) večer v Zombielandu byl srovnatelně příjemný i přínosný jako den v nejmodernějším zábavním parku. Ničím víc film být nechce, na nic víc si nehraje. Vy-víte-která scéna s BM se pak nachází mimo jakákoliv hodnotící měřítka - so fucking unbelievable! Kéž by šlo o pilotní díl televizního seriálu. Apendix: Abigail Breslin (ta málo pěkná dívenka z Little Miss Sunshine) rychle dospívá v mnohostrannou herečku. 80% Zajímavé komentáře: genetique, 2-Xtreme, JFL (01.12.2009)

Zombieland je postmoderní vize filmové zábavy dnešní mladé generace, která v sobě spojuje dva očividně pokleslé žánry - zombie úchylárnu a teenagerskou komedii, jejíž klišé a manýry tenhle projekt docela spolehlivě sráží až na mnohdy neúnosnou mez, neboť dráždí jak typicky looserovský hrdina, který řeší především to, kam zasunout, jakož i průhledná snaha scénáristů přihrát mu do bytu nejkrásnější mladou sousedku a vydyndat nějaký ten dramatický oblouk, na jehož konci je romanticky vzniklý párek trhlého geeka a sexbomby, uvěřitelný leda tak v Big Bang Theory, o používání pouze těch nejatraktivnějších dopravních prostředků či bezútěšném sklonu v násilí nemluvě... Na režii Rubena Fleischera je znát jeho videoklipová minulost, sází na efekt a zkratku, vypráví především obrazem, jak už to u videoklipů bývá, a řada pasáží snímku jsou vlastně ucelené videoklipy. Ta estetika překvapivě patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabízí, jelikož Ruben Fleischer ovládá své řemeslo skutečně obstojně, na všechny ty zpomalovačky a efektní crashe se tedy dívat dá. Vrcholem je pak cameo Billa Murrayho, ten člověk má skutečně úžasný smysl pro humor a sebeironii. A kvůli tomu stojí tahle hororová komedie za vidění... (16.01.2010)

Asi můj nejoriginálnější zombie zážitek. Zombieland před příchodem do kin neměl moc nadějí na úspěch, naštěstí díky krátké stopáži nemusel Ruben Fleischer ve svém celovečerním debutu vyplňovat mezery mezi zajímavými sekvencemi vatou plnou klišé. Woody Harrelson vyhlašuje do světa svůj návrat do skoro první ligy (on nikdy v té první sto procentně nebyl), Abigail Breslin zase všem dokazuje, že není žánru, do kterého by nezapadla. Ruben Fleischer dokázal spojit hororový akčňák se sociální satirou a výborným smyslem pro humor. Po případné apokalypse je pro mě Tallahassee první zombie kosič, kterého budu chtít mít vedle sebe. A hned potom B.M. (18.03.2010)

Jaké tři hodnoty jsou pro každého zdravého a úspěšného muže v životě nejdůležitější? Je to kamarádství, ženy a práce; či, chceme-li jít k podstatě věci, homosexuální, heterosexuální a asexuální láska k věcem a lidem kolem nás. Hlavní hrdina Zombielandu, ostýchavý geek, ani jedno z trojího nemá, nicméně postupně vše nabývá: kamaráda nalezne ve Woody Harrelsonovi, ženu v Emmě Stone a práci v zabíjení zombíků. Zombieland zcela jistě není typickým hororem, žánrem, který zpravidla odráží noční můry v dobách hospodářských a společenských krizí (kapitalisté jako upíři z Drákuly vysávající dělníky za Velké hospodářské krize, nebo zmutované monstrum Godzilla zrozené z hirošimských traumat), nýbrž do sebe zapouzdřeným a z důvodu geekova pobývání ve virtuálním prostoru s realitou rozkmotřeným filmem, vykreslujícím iniciační fázi puberťáka na přechodu k dospělosti, tj. psychologický vývoj postavy, která se z outsidera stává insiderem. Zombieland, ona bezútěšná provizorní krajina, není pro hlavní postavu noční můrou, ale splněným snem, který si osobně vyprojektoval, včetně „desatera“ pro NE-přežití ostatních, a který přes ichformu kontroluje: disneylandem, ve kterém se přemisťuje mezi různými druhy umělých atrakcí, potká komiksového hrdinu a sám přebírá vlastnosti kreslených postaviček. Závěrečná sekvence v zábavným parku je pak takzvanou „mise en abyme“, kdy určitá minimální část díla zobrazuje a odráží jeho celek. Zombieland představuje extrémně nevybíravou podobu vzdoru mládeže vůči dospělým a světu vůbec: perverzní fantasii, v níž jsou svévolně jednající autority svrženy a suverénem se stává každý jednotlivec sám pro sebe, jak s tím např. počítá Kantova etika, díky čemuž nemusí mladík soupeřit o dívku a kamarády s ostatními, protože jsou k jeho radosti všichni mrtví, počítaje v to i ostrahu kvelbu. (-spoiler-) Žánrový předěl mezi komedií a hororem opisuje geekův osobní předěl mezi simulací a životem; vypořádání se s fobiemi mezi sebou však oba vztahy prohazuje: konečně je život krásný a smysluplný a nedávné geekovské vegetování snad nadobro zmizelým hororem. (06.11.2009)

Žádné dlouhé představování, skvělý úvod s nadrženou zombie sousedkou a jdeme šmahem na věc. Jak už to tak bývá, záhadný virus nakazil lidstvo, které se postupně mění ve slintající zombie. Scénárista tomu chtěl, aby se v (ne)jednom autě sešla nesourodá skupinka, ve které je sladce drsná Lolitka, její mladší sestra, nesmělý mladík, dosud přeživší díky pečlivě sepsanému souboru pravidel a jeden ultra drsný zabiják zombie s radostí batolete a tváří Woodyho Harrelsona. Samé sympatické a nekomplikované charaktery. Nepřejí si nic jiného, než přežít. A někdo si to přežívání chce i po svém trochu užít. Prostě tu a tam něco rozsekat, zastřílet si, navštívit zábavní park nebo si zasouložit. Nejzdatnější ve skromném hereckém obsazení je bezesporu Marlboro Man Woody Harrelson, bourák, který si podobné role náležitě užívá. Ani ostatní nejsou nějak pozadu, na takovou Emmu Stone bude i v budoucnu radost pohledět. Oko diváka pak potěší celá škála vychytávek a nápadů v prvoplánovém násilí, jeho ucho nespočet odkazů na pop-kulturu. Celé je to promaštěné černým humorem, rozkošně krvavými zpomalovačkami, vizuálně neotřepaným kabátem a jedním zhruba desetiminutovým trumfem v rukávu. Chyby to má, ale během těch osmi desítek minut nemá smysl nad nimi přemýšlet. Pevně věřím, že si tohle někdo bude pouštět pořád dokola. Já se k Woodymu a spol.určitě minimálně jednou rád vrátím.. (29.01.2010)