Snídaně u Tiffanyho

50% - Průměrná romantická polévka, která by bez Manciniho songu Moon River a krásy Hepburnové zanikla v moři scenaristicky zdařilejších veseloher. Přeceňovaný film s dosti nesympatickými hlavními postavami, kterým se od začátku prostě nedá fandit (jediný, kdo mi připadal aspoň trochu reálný, byl zde všemi nenáviděný Japonec odshora). Zklamání... (10.09.2013)

Další z řady romantických klasik, která mne neoslovala jako třeba Casablanca či Prázdniny v Římě. Audrey Hepburn byla nadpozemsky krásná a patří bezesporu k nejlepším herečkám co kdy běhali po filmovém plátnu. Škoda, že takovéhle herečky už dnes nejsou, ale svým způsobem je to zapříčiněno i dobou. Co jsem postrádal bylo více emocí, které se dostavily až v oném legendárním závěru v dešti. Tři a půl hvězdičky, ale s ohledem na filmy, kterým dávám tři, se přikloním k vyšší variantě. Doporučuji, ale nejsem si zcela jist, jestli bych to musel vidět podruhé, i když se určitě jedná o velmi příjemný snímek........ (24.08.2008)

Obstojně natočený, ale neúnosně konformní dílo, jehož jediným cílem bylo vystavět kolem „belgického úkazu“ zvaného Audrey Hepburn nějaké kulisy. Na ostatní se nebere ohled. Nelze přehlédnout, jak nechutně jsou znásilněný a ponížený všechny vedlejší postavy a jak sebestředně si „screwball“ dvojice Andrey a George přisvojuje okolí a samotný film, který obírá jak o příběh, tak o vypravěče (troufl bych si tvrdit, že „vypravěče“ před filmem stloukli a nechali svázaného ve sklepě). (08.10.2008)

Filmová podoba Snídaně u Tiffanyho s sebou nese jistá očekávání. Legenda hovoří o Audrey Hepburn, údajně ideální módní ikoně a samozřejmě o špercích od Tiffanyho. Ale naštěstí je tu ještě něco mnohem důležitějšího. Truman Capote, jehož text z roku 1958, jak se ukázalo, je nesmrtelný. Na rozdíl od této volné filmové adaptace, která se nepovedla. Uznávám, že krátká scéna rande na zapřenou mezi Holly a Paulem má něco do sebe (zejména to ničení majetku New York Public Library), ale na tomto jediném nápadu nelze postavit celý film. Vše je nepřirozené, vše je umělé jako ten falešný melír, který nosí Audrey v tom nesnesitelném drdolu. Vrcholem všeho šedesátkového kýče je pak samozřejmě scéna večírku, tolik typická pro chaos z mnoha jiných filmů Blaka Edwardse. Pro ty, kteří ctí Capoteho tu ale naštěstí vždycky bude rozhlasová verze s Hanou Maciuchovou a s Jiřím Adamírou, kteří ač zavřeni v pouhém dejvickém studiu v roce 1991 dokázali vytvořit víc, než celá slavná hollywoodská produkce. Ono jednoduše nedává smysl zasadit příběh roku 1943 kamkoli jinam. (10.12.2019)

Audrey Hepburn je asi nejhezčí herečka, kterou jsem měl zatím možnost vidět. Ve slavném snímku Blakea Edwardse jí to moc slušelo a snad se mi ještě nestalo, že bych měl chuť zvednout hodnocení čistě za krásné herectví tohoto stvoření a za neskutečné charisma, které z ní ve filmu vyzařovalo. Snídaně u Tiffanyho je pěkný, dojemný romantický film s prvky komedie (japončíka ne-e), u kterého se dá navíc dobře popřemýšlet nad chováním, argumenty a filosofií jednotlivých charakterů. Moc jsem si toto filmové dílo zamiloval, a po dlouhé době je to jeden z mála filmů, u kterých se velmi těším, až jej shlédnu příště. Vivat! (30.06.2009)