Lovná zvěř

"TLAČÍ NA TEBE, DOKUD SE NEZLOMÍŠ. ALE MĚ NEZLOMÍ. NEMÁM BOD ZLOMU." Je zajímavé, že poté, co skončili s Bournem, se oba jeho režiséři rozhodli odhalit, jak to tedy bylo s těmi zbraněmi hromadného ničení v Iráku. Greengrassova akční ZELENÁ ZÓNA i Limanova konverzační FAIR GAME jsou kvalitní politické thrillery, které mi přišly nečekaně k duhu. U FAIR GAME musím speciálně vypíchnout výkon Seana Penna, ze kterého intenzivně sálá charizma a herecká bravura. (09.10.2011)

Chtěl jsem alespoň jednu chladnokrevnou akční čističku bez kompromisů. Nakonec jsem ji nedostal. Liman režíruje ultra úsporně, bez zbytečných teatrálních eskapád a rádoby cool záběrů. Fair Game je férový příběh podle pravdy, který si nehraje na něco víc, než je. A je to v podstatě průměrná story o falešném obvinění, kde se střetáváme s celkem ožehavými tématy minulosti nedávné a faktem, že Liman si velmi šikovně hraje s událostmi let minulých a tak nějak po očku pomrkává na členy bílého domu. Trochu jak Oliver Stone, schovaný za akční kamerou a minimalistickou hudbou. Nadstandartní, leč neakční. Watts strhující, Penn až na jednu scénu standartně dobrý. (13.02.2011)

Od filmu s takovými herci v hlavní roli bych s ohledem na jejich kvality čekal mnohem víc. Jejich výkon vůbec není špatný, ba naopak, jenže vylepšit takhle pojaté drama je nadlidský úkol. Námět mohl být daleko lépe zpracován. Jako dokument dobré, zajímavé a nevšední, ale udělat z tohohle tématu film v takové podobě je rozhodně krok vedle. Prostě se podíváte a už nikdy víc nemusíte. (16.09.2011)

Velmi zajímavý pohled na fungování amerických tajných služeb a způsobu analyzování údajů v době fungování "Bushovy doktríny", přičemž základem je o kauze "Plamegate" něco vědět, případně se alespoň malinko orientovat v problematice americké vojenské intervence do Iráku (jde o důvody této okupace). To platí pro první linku či část filmu, protože druhá linka se soustřeďuje na dramatické vykreslení vztahu odhalené tajné agentky Plameové a jejího partnera Josepha C. Wilsona. Ten byl americkým velvyslancem v africkém Gabonu a měl být jedním ze zdrojů, které americkou administrativu vedly k zjištění, že irácký režim vyvíjí zbraně hromadného ničení, jelikož údajně získal jistý druh uranu z afrického Nigeru, který mohl sloužit k tvorbě zbraní hromadného ničení. Film má tedy dvě nosná témata, přičemž politicko-bezpečnostní téma je v druhé půli jemně v pozadí a v popředí sledujeme drama v rodině agentky, která se přes noc stala nepřítelem zatím ještě "zaslepených" Američanů. Chemie mezi Watts a Pennem funguje skvěle a ačkoliv je pohled na kauzu poměrně jednostranný - v tomto případě z pohledu Plameové a Wilsona - tak vzhledem k pozdějším událostem je zřejmě poměrně realistický a blížící se "pravdě". Doporučuji si přečíst celý článek Josepha C. Wilsona: "What I Didn't Find in Africa". Jen pro zajímavost, George W. Bush ve svých pamětech "Okamžiky rozhodnutí" této z mého pohledu dosti zásadní kauze, která dobře ilustruje poměry v americké post-9/11 politice, věnoval celé 2 strany - kde se ovšem zaobírá především omilostněním (lépe řečeno zmírněním trestu) člena svého týmu, který byl spolu-zodpovědný za únik informací vedoucí k odhalední totožnosti agentky CIA Valerie Plame. 8/10! (12.11.2011)

Pamatuji si, jak se Američané s Brity snažili najít alespoň jednu malilinkou bombičku, ale kde nic, tu nic. Válka nakonec stejně byla, protože ty trubky, co se z nich měly postavit ty dětské prolézačky na předměstí Bagdádu, se mohly klidně použít v jaderném programu. A že to je blbost, to se říkat prostě nesmělo. Ono je to téma strašně zajímavé, ale i když se v Limanově režii pořád něco děje a člověk musí udržovat pozornost, aby se v tom neztratil, tak se to strašně táhne. O to je to úmornější. Kdyby to bylo proloženo alespoň jednou střílečkou, nebo nějakou scénou třeba ze zajetí, která by zatahala za nervy. Ale bohužel. Plusem je obsazení ať už se jedná o Naomi Watts nebo Seana Penna, ale od člověka, který natočil prvního Bournea, jsem čekal mnohem víc. 60% (01.10.2013)