Lovná zvěř

A máme tady další film o Spojených státech a jejich svérázném zahradničení za plotem vlastní zahrádky. Pokud občas na cizím pozemku nenasadí přímo semínko, tak alespoň pomáhají zavlažovat, či hnojit tu rostlinu, která se jim zdá prospěšná. Ale ejhle! Z některých rostlin náhle přestanou padat plody do jejich bedýnek, stíní jim ve výhledu, či dokonce začnou vylučovat pylové částečky, na které jsou alergičtí. Hmyzu na své zahrádce pomocí médií naženou strach a vyhlásí, že je nejvyšší čas plevel, co byl kdysi užitečnou rostlinou, zlikvidovat. Ostatně, garáž mají přecpanou herbicidy, tak nač čekat.. Liman se mi v průběhu Plame/Wilson biografie zdál mnohem jistější ve druhé půli, kdy se ze zákulisí špinavých špionážních her přejde k hutnému rodinnému dramatu a u něj si pak mimo krizi loajality, či boje o pravdu můžete vychutnat drobné životní nuance jako třeba rušivé dotazy dětí v průběhu vypjaté manželské diskuze. Nutno podotknout, že pro tyto účely měl pan režisér v týmu hráče, na které je spolehnutí (Watts, Penn).. Suma, sumárum, texaský kovboj to zase schytal. Chudák. A to jen řekl: „Co se týká Iráku, musíme najít ZHN.“ Znamenala snad ona zkratka „Záminku Ho Napadnout“, tak jaképak lhaní národu? (28.02.2013)

Cítím něco shnilého ve Státech amerických... Velmi dobré politické drama s osobním příběhem dvou manželů, kteří vládě USA pořádně zavařili. Začátek působí trochu pomale a nesourodě, ale děj brzo nabere obrátky. Watts i Penn jsou výborní. Přesně v takových rolích bych si Penna představovala vidět víc a víc. Powell opět nezklamal a dodává svou hudbou dynamiku celému příběhu. Hollywood by se do těhle témat měl pouštět častěji. (30.01.2011)

Při sledování si nešlo nevzpomenout na výtečné Nothing But the Truth, avšak díky času, který byl ve férové hře věnován událostem předcházejícím stěžejnímu incidentu filmu, by byla (alespoň pro mě) potřeba delší stopáž. Nu což... Tento druh námětu mám rád a dvojici Penn & Watts jakbysmet - 70%. (14.02.2011)

Příklad toho, jak by neměla vypadat politika, a to na všech úrovních. Diskuze rodinných přátel mi svou zasvěceností připomínaly komentáře k politickým článkům na novinkách.cz, a když pan chief of staff of VP pronášel svou řeč na téma 99%, měla jsem chuť praštit ho něčím po hlavě, protože kdyby se rozhodnutí státníků řídila podle pravděpodobnosti pod 10%, můžou si všechny státy navzájem vyhlásit válku rovnou. K tomu všemu trailer lehce klame, protože nějaké napínavé drama o životě agentky, jejíž totožnost byla veřejnosti odhalena, se nekoná a tato část příběhu dochází na řadu až v druhé polovině filmu. Což je asi tak stejné jako říct, že první díl Kmotra vypráví o klukovi, který převzal mafiánské impérium po smrti svého otce a rozhodl se urovnat problémy rodiny. Ano, byla by to pravda, jen prostě přichází trochu později, než by člověk čekal. A v případě Fair Game její předvoj bohužel není nikterak zábavný. (24.03.2011)

To neustálé pobíhání od dynamického thrilleru k línému rodinnému dramatu může někomu vadit, ale zase na druhou stranu přesně odráží rozdílnost života obou hlavních postav. A snad i proto, že se mi ta druhá, dramatičtější část filmu líbila více než první, thrillerovější. A hlavně: uchvátil mě (opět) Sean Penn. Zastínit Naomi Watts, pokud má na plátně více minut, je kousek husarský. Obecně ale jde o lehce nadprůměrnou filipiku proti vládním a vojenským zájmům v Iráku. Taková dospělejší Zelená zóna. (16.03.2011)