Nanking! Nanking!

Nejprve jsem byla dost nadšená z formální stránky, z vyprávění, i z faktu, že jde o film k výročí a přitom jiný a hodně odvážný, měla jsem pocit, že jde spolu s vynikající "Pšenicí" Pinga He o stylově nejzajímavější nový čínský film, který jsem viděla v loňském roce. Mé nadšení vyprchalo docela rychle, najednou mám pocit, že je vážně černobílý: jsou to čínské postavy, které se (většinou) chovají statečně, charakterně nebo alespoň lidově…a Japonci zase představují fašismus nebo zaostalost. Ano, téma, na které se zapomínat nesmí, ale v zásadě je to jen umná propaganda. (28.12.2011)

Nazvať film Nanking, Nanking takým čínskym Schindlerovým zoznamom by vôbec nemuselo znieť nadnesene. Len ťažko by som ho doporučil slabším povahám a ženy by sa mu radšej mali vyhnúť. Nehovorím , že násilných a drsných scén je tam priveľa, je ich tam tak akurát. Tvorcom určite nešlo o to šokovať dlhými a brutálnymi zábermi , ale podať čo možno najkomplexnejší pohľad na túto neslávnu historickú udalosť. Na druhej strane, všetci čo máme vojnové filmy napozerané, až taký prekvapený nebudeme. Film je čiernobiely, čo pomáha ukázať surovosť a brutalitu ešte v temnejšom podaní a po filme budú zaručene mnohí chvíľu čumieť do prázdna. Ulice plné mŕtvol, odrezaných hláv, nahých ženských tiel, hromadné popravy či znásilnenia, to všetko je surové a keď po hodine vyhodí japonský vojak dieťa von oknom, divák tuší, že toto bude iba slabý odvar toho , čo sa tam dialo v skutočnosti. Vojnové scény sú prehľadne a kvalitne "ryanovsky" natočené a nebude problém, ako v iných ázijských filmoch rozoznať číňana od japonca. Vo filme sa vyskytuje aj skutočná postava nemeckého občana J. Rabeho /aj keď mi to meno vôbec neznie nemecky/, o ktorom je u nás dostupný, taktiež dobrý film John Rabe.Vo filme hudba zaznie skôr výnimočne, čo vo vypätých scénach iba pridáva na pôsobivosti a vierohodnosti. Najviac na mňa zapôsobila veta asistenta J. Rabeho tesne pred popravou:" A viete vy čo?...Moja žena je tehotná..." O masakre v Nankingu ešte asi dlho nič kvalitnejšie nevznikne. V rámci žánru vojnová dráma dávam plný počet. 100%. (05.07.2011)

Repetitívne – absolútna dokonalosť. Autentický záznam vojnových zverstiev, sugestívna čiernobiela kamera, mesto premenené na nekonečné kopy sutín, nahé telá nevinných obetí, zabudnuté a pohodené medzi troskami, znásilňovanie, strach a smrť, pohlcujúca každý plamienok života navôkol. Film, ktorý diváka zničí, rozdrví a pripraví o posledné kúsky optimizmu. Vojnový konflikt prezentovaný v celej svojej ohyzdnej nahote a pravde, ako absurdný akt, ktorého existencia postráda akékoľvek rozumné vysvetlenie, akt, ktorý je nástrojom na zabíjanie obyčajných ľudí, ktorý devastuje a nedáva nádej na prinavrátenie života zbaveného nekonečného strachu, sĺz a bolesti. Obdobný obraz zhnusenia a beznádeje mi sprostredkoval snáď len sovietsky film Choď a pozeraj sa, no pohľad na Nanking je presiaknutý oveľa intenzívnejšou emocionálnou silou, ktorú mnohí nedokážu uniesť. (12.03.2011)

City of Life and Death je z mého pohledu famózně natočený film... Pomalá kamera, která tu scénu dělá napínavější, vytřískává z ní co nejvíc... U některých scén jsem jen koukal, jak je to super natočený.... Celkově je to takové trochu "klidnější" válečné drama, skoro to až přípomíná dokument, ale není to... Nicméně ale scény jsou vcelku brutální, až si říkám kdo byli v tý době větší svině... Jestli Němci, nebo Japonci, protože tak jak tam zacházeli se zajatými Číňani je skoro k nepochopení... A ty scény nejsou "rychlé"... Naopak do detailu natočené, což jim dodává naprosto jiný, důraznější efekt, než rychlé střihy USA... Velmi zajímavý snímek... (31.05.2009)

V souvislosti se druhou světovou válkou se člověku vybaví rok 1939, evropský a americko-japonský konflikt. Málokdo však má povědomí o událostech v Asii po roce 1937. Tento opomíjený snímek o u nás opomíjené události se sice, dovolím si tvrdit, drží při zemi, přesto je opravdu velmi zajímavý, kvalitní a hodnotný! Pro mne vedle Welcome to Dongmakgol nejlepší asijský film. (08.08.2011)