Satyricon
Satyricon
Satyricon
Fellini Satyricon
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone, Magali Noël, Capucine, Alain Cuny, Lucia Bosé, George Eastman, Ennio Antonelli, Carole André, Gordon Mitchell (více)Obsahy(1)
Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.
Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).
Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (95)
Fellini je ital,kdo jiný by měl (spolu s Petroniem) vědět jak to v Římě chodilo? Ale třeba ,když by to natočil Walter Hill,mělo by to lepší hodnocení.--A nebyl by to Fellini,kdyby si nezabrnkal na tu svou intošskou strunku.Dekadenci a začátek konce (autor předlohy byl Neronův oblíbený básník) však zachytil skvěle. ()
Satyrikon: kde začít ...umělecký film plný symbolismu. Dekadentní a bizardní změť obrazů. Satyrický náhled na upadající mocnost. Pouť zákoutími lidské duše o kterých se nemluví. Čtyříkrát ano. Satyrikon je třeba nejprve dekódovat a každý má svůj vlastní klíč k řešení. ()
Mám takovou teorii (ale fakt je to jen teorie, ruku do ohně za to nedám), že Fellini chtěl Satyriconem v dekadentním stylu varovat před lidskou zvráceností a ukázat, kam by mohla taková skoro-anarchistická společnost, ve které je dovoleno skoro vše, vést (hlavně co se sexu týče, protože v tom filmu to všichni dělají se všema, kluci s holkama, kluci s klukama, holky s holkama, starci s dětmi, lidi se zvířaty...). Tím pádem by to mohlo působit i nadčasově. Ale skutečně si nejsem jistý, jestli nešlo jen o experiment, protože to tak i vypadá. Po vizuální stránce si s tím Fellini skutečně vyhrál a i když se mi zrovna nedívalo dobře na ty homoscény, i tak celý ten film něco do sebe má. A pokud má tu myšlenku, kterou jsem v tom viděl já, tak o to líp a mnoho scén pak není samoúčelných. Líbila se mi i hudba a herecké výkony. Akorát se ten film s přibývající stopáží stále víc a víc vleče, jelikož skoro odnikud nikam nejde. On ale taky natočit film podle knihy, z níž se dost nedochovalo nebo se to blbě překládá, to snad ani pořádně nejde. Stejně se ale jedná o nejdivnější Felliniho film, protože se vizuálem a tématem nepodobá čemukoli z jeho tvorby, spíš to vypadá jako něco od Jodorowského. Ale ne, překvapivě za tím vším stojí Fellini... Rozhodně to nepatří mezi jeho nejlepší filmy a ani to není žádný nedoceněný klenot, ale i tak to není špatný film. Jen jedno jeho zhlédnutí stačí. Když si budu stát za svým výkladem (jakože stojím), tak je to na lepší 3*. ()
Rozpad a dekadencia velkych davnych civilizacii. Gibson ci Fellini? Kto uhadne, ten sa nenudi. Zvysok ruky prec. Genialne vizualne majstrostvo tentoraz s prilis abstraktnym dejom. ()
Sugestivní obraz lidské společnosti těsně před definitivním pádem a zánikem. Portrét lidstva, kde je každý druhý člověk blázen, nebo alespoň nebezpečné zvíře. Svět se díky celkové stylizaci podobá peklu a všechny postavy ztratily jakékoli morální zábrany. Komplexní vize, jejíž obrazová stylizace je rovna jakémukoli malířskému dílu... Na druhou stranu je ale film natolik ulítlý, působivý a... nesmlouvavý, že bude dlouho trvat, než si tento netriviální zažitek dopřeji znovu... ()
Satyricon patří k filmům se schopností vyvolat prudké výměny názorů a zásadní spory. Jsem rád za umělce, neohlížející se na potřeby diváka, přínos umění je v síle niterné zpovědi, konvenčně vedené příběhy musí brát v potaz výnos, jsou nuceny k účelovým ústupkům. Navíc spotřební doba odmítá přemýšlet, na vznešenou ušlechtilost vztekle vrčí a štěká, je zhýčkaná pohodlím a provokace zuřivě odmítá. Satyricon odhaluje své kritické odhodlání již svým názvem, satira nesměřuje pouze k elitám, ale ke společnosti jako celku. Sexualita antického světa nebyla pod vlivem katolického dogmatu. Tělesná potřeba starověku byla založena na bisexualitě, pederastie byla běžným jevem, rozšířeny byly kastrace i z dnešního pohledu velmi sadistická zmrzačení ženských genitálií ve formě faraónské obřízky. obvyklá byla misogynie, žena sice mohla dosáhnout vyššího společenského postavení, ale neměla nárok na stejná práva, ženy byly děleny na milenky a ploditelky potomstva, lesbismus se stal pokrokovou alternativou neměnného stavu nerovnosti života. Satyricon lze označit za katolickou kritiku společenské zkaženosti bez ušlechtilých hodnot. Federico Fellini měl talent k niternému sebeuvědomění a sebezpytování, výsměchem se nešetří, vizuální stylizace se surrealistickými sklony zvýrazňují nátěr kritiky morálního stavu společnosti. Na pranýři jsou kamenovány poživačné hodnoty, rozmary zbohatlíků, prospěchářské přitakávání, satirické laškování jde napříč celou společností a nezastaví se ani před důvěrnou oblastí umění a kultury. Hlavním průvodcem světem mravního úpadku je Encolpio (zajímavý Martin Potter s hlasem Gianniho Giuliana), mladík s dychtivou touhou po prožitcích a společenském uznání. Status svobody je prchavě nestabilním rozměrem, rozkoš je uspokojením kolektivní sounáležitosti, vznešené ideály jsou konzumem znásilňovány, cílem snahy jsou hodnoty. Významnou postavou je Ascilto (zajímavý Hiram Keller s hlasem Antonia Casagrandeho), Encolpiův věrný druh při hledání osobního pocitu štěstí. Je cyničtější, život je stvořen ke slasti bez předsudků a bez zábran. Důležitou postavou je Eumolpo (pozoruhodný Salvo Randone s hlasem Renata Turiho), básník, kritizující manýry doby, když bohatství a efekt jsou nadřazeny nitru, autentičnosti a hodnotám, byť nikdo není bez podílu na vině. Znechucení úpadkem, pokrytectvím a přízemností musí být potrestáno. Výraznou postavou je Trimalchio (příjemný Mario Romagnoli s hlasem Corrada Gaipy), zbohatlík a samozvaný básník, nárokující si právo na určení osobního vnímání vkusu za standardní měřítko hodnot, rozmary si zaslouží obdivný potlesk. Z dalších rolí: bezstarostně nevěrný Encolpiův mladíček Gitone (Max Born), Trimalchiova spokojená žena Fortunata (Magali Noël s hlasem Rity Savagnone), samotnému císaři sloužící otrokářský pirát Lica (Alain Cuny), jeho vždy poslušná manželka Trifena (Capucine s hlasem Benity Martini), vulgárně sebevědomý herec a divadelní principál Vernacchio (Fanfulla s hlasem Carla Croccola), z důvodu výměny císaře dobrovolnou sebevraždu volící patricij (Joseph Wheeler s hlasem Sergia Grazianiho), jeho věrná žena (Lucia Bosé), jejich rozverná otrokyně lásky (Hylette Adolphe), svržená císařovna (Tanya Lopert), zloděj hermafrodita (Gordon Mitchell), boha smíchu uctívající bojovník Minotaur (George Eastman), festival smíchu pořádající prokonzul (Marcello Di Falco), impotenci vysmívající se Encolpiova odměna Arianna (Elisa Mainardi), obnovitelka žáru klína Enotea (Donyale Luna), léčící polobůh Hermaphroditus (Pasquale Baldassarre), provozovatel zahrady potěšení (Elio Gigante), eroticky probuzená vdova z Efezu (Antonia Pietrosi), v poutech se zmítající nymfomanka (Sibilla Sedat), či její nešťastný manžel (Lorenzo Piani). Satyricon je vizuální orgií kritiky morálního úpadku společnosti. Sarkasmus si dopřál luxus zvolením extravagantního stylu formy. Kritika konzumu má provokativní vlnění zvrácené smyslnosti. Psychická energie si dobírá libido, živelnost touhy lační po životě, nestálost je prchavostí vědomí, kolektivní nevědomí má své opodstatnění. Opravdu výrazný umělecký prožitek, využívající sebepoznání nitra! () (méně) (více)
27. Zlatý Glóbus za rok 1969 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie ()
Kdybych se vůbec nezajímal o rok natočení, myslel bych si, že si někdo pod vlivem "úspěchu" Caliguly natočil vlastní římskou legendu - odpovídají tomu třeba monumentální stavby a velké divadelní scény v Římě. Takhle si spíš myslím, že se Tinto Brass inspiroval právě zde, a bohužel pro tento snímek i vylepšil - myslím si, že snímek měl stejný potenciál kontroverzně - historického filmu, ovšem shazuje ho mimojiné příšerný herecký ansámbl, který je vizuálně stylizovaný dobře, ovšem poslouchat je prostě nemusím. Stejně tak je pochopitelné, že dva roky před Mechanickým pomerančem by toho neprošlo tolik jako třeba dnes, věřím tomu, že některý dnešní tvůrce by nešetřil červenou a případně bílou tekutinou - naproti tomu zde homosexuální láska nevzbuzuje nějaká pobouření a krvavé scény jsou víceméně polotovary. Jméno režiséra filmu je taktéž překvapením - maestro Fellini sice točil neobvyklé filmy, ale kontroverzní pojetí mu evidentně dělá problémy, hlavně v takto okleštěné podobě. I tak nemám moc důvodů k nespokojenosti, jedná se o výborný popis života ve caesarovském Římě, o jeho podsvětí, špatných mravech, láskách všeho druhu, či touhách po nějakém vztahu (v tomto směru mám pochopení pro scénu, na jejímž začátku uvidí hlavní hrdina korpulentní černošku - ač by mohla někomu připadat odporná a v normálním kontextu bizarní). Navíc na to, že Fellini si často libuje v přemrštěné stopáži, má film celkem tempo, zdejším negacím jde na ruku prakticky jen část druhé půle, ale to se na konečném hodnocení vůbec nepodepisuje, kromě toho ta absurdita, která, uznávám, dokáže někoho otrávit, má své kouzlo v návaznosti již zmíněné nezvyklé mravy. Tuto šachovou partii se mnou jako divákem opět Fellini vyhrál. Sympatické komentáře: Amarcord_1, TotalFilm ()
To byla hrozná blbost. A je mi úplně jedno, že to natočil Fellini. ()
Ak ma niektorý Felliniho film vyslovene nebavil, tak je to práve SATYRICON. ()
Někdy je prostě Fellini na mě moc bizarní. ()
Přestylizovaný a nudný gay film z prostředí antického Říma, kterou akorát natočil slavný režisér. Ani pár dobrých scén ("Zahráls to výborně") ho nezachrání. ()
už je mi to jasné, Fellini je psychopat ... ()
Tak tento film jsem opravdu nepochopil. Přes dvě hodiny střídajících se uhozeností a nudy. ()
Satyricon rozhodně není filmem pro každého, protože ucelený děj by v něm nenašel ani policejní pes. Tady se vyskutují jen jakési fragmenty surrealisticky rozprostřené po filmovém pásu. Taky to není snaha o historický film a vyobrazení poměrů Říma tak, jak se to odehrálo, Satyricon je především alegorií naší společnosti, která svou dekadenci, zvrácenost a neosobnost považuje za normu a může dopadnout velmi podobně jako antický Řím. To je, dle mého, hlavní myšlenkou tohoto snímku, který je navíc doprovázen zajímavou hudbou a jeho vizuální stránka je přinejmenším originální a působivá. ()
Tento film znamenal přechod Federica Felliniho od ryze soukromých zpovědí k osobnímu pohledu na dávnou minulost, který se ovšem výrazně odchyluje od Petroniova antického spisu. Není to historická, reálná minulost, ale zcela osobní Felliniho mytologie, ve které jeho nespoutaná tvůrčí fantazie spojuje civilizaci starého Říma s civilizací barbarskou v jeden jediný celek. Vznikl tak svět poezie, kterým procházejí dva hrdinové příběhu, kteří svými zážitky a dojmy tlumočí Felliniho pohled na svět, a nejenom dávno minulý. Za jeho hledání vybásněného mytologického světa dávám tři hvězdičky. Mám raději Felliniho soukromé výpovědi s autobiografickými prvky, blížší jsou mi jiné jeho snímky. Mým nejmilejším ze všech stále zůstává Amarcord. ()
Sled obrazů, jejichž smysl mi občas unikal. Ale na druhou stranu to bylo správně bizarní, provokativní, mnohovýznamové, výtvarně perfekcionalistické. Prostě skoro všechno ty věci, co mám rád. A taky to byl první Fellini (po 8 1/2 a Darmošlapech), kterého jsem vydržel až do konce... ()
Bizarné. Občas ťažko stráviteľné. Vizuálne. ()
Felliniho důvody ke zpracování látky jsou nasnadě - dekadentní, epizodická Petroniova haluz o zpracování filmařem horečnatých fantazií, freaků a kozatic vyloženě říká. Své možná sehrály i paralely se Sladkým životem [Mastroianiho putování Římem má s Encolpiovými eskapádami řadu styčných ploch], ale pro mně šlo hlavně o čistě audio-vizuální zážitek, a to prosím pěkně jeden z nejhutnějších, s nimiž jsem měl tu čest. Výprava je DOKONALÁ, společně s maniakálně jiným soundtrackem Nino Roty produkují sice ne zřejmě dokumentární, jistě ale symbolický náhled jinakosti dob dávno minulých. ()
Surrealistické podobenství dnešní doby. 1) Film mě přiměl, abych si Petroniovy zápisky znovu po létech otevřel. A vskutku, leccos z knihy se do filmu dostalo. Ovšem kniha sama je sbírkou fragmentů mnohokrát přepisovaných, upravovaných, vzájemně pospojovaných a rozmanitě překládaných a interpretovaných. Hovořit o filmovém přepisu tedy není na místě. Spíš jde o Felliniho volnou fantasii na antické motivy._____ 2) S tím souvisí otázka, jak moc odpovídají zvyky, oblečení, jídlo, tance, hudba, hovory antické skutečnosti. K tomu říká sám režisér: Petroniův Satyricon je tajemný především proto, že je fragmentární. To symbolizuje neúplnou povahu antického světa, jak si ho dnes představujeme. Proto je text a svět, který představuje, tak fascinující. Během natáčení jsem stál před neznámou krajinou. Mlha byla tak hustá, že se vždy vytratila jen ně několik sekund a umožnila mi uvidět scénu. Antický svět je pro mě ztraceným a neznámým světem. Mohu se k němu přiblížit jedině prostřednictvím tvořivosti a obrazotvornosti, aniž bych se uchyloval k historickému backgroundu či podobným informacím. Federico Fellini, Un regista a Cinecittà, Mondadori, Milan, 1988, strana 127._____ 3) Stylizace i chování postav jako z cizí planety je tedy součástí režisérova vnímání nám nepříliš známé antické reality. Nejde o historický film. Režisér nabízí jakousi surrealistickou poesii, fantaskní obřady a obrazy a komunikuje s našimi emocemi a podvědomím. Co jiného je umění?_____ 4) Spoiler. První část snímku se odehrává v Římě v noci či za soumraku v interiérech. Poté, co dva "studenti" projdou bizarním prostředím města, nacházíme je v další části filmu jako otroky na lodi a sledujeme jejich únik v řadě pikareskních dobrodružství. Tato část filmu je odehrává ve volném prostoru, na moři, plážích a pouštích často pod pražícícm sluncem._____ 5) Spoiler. Noční polovina filmu se často vztahuje k umění. Vidíme divadelní představení, postavy diskutují o malířství, deklamují básně, nabízí se spousta delikátních jídel, sochy jsou rozváženy po městě, architekti hovoří. Druhá část filmu je naopak plna válek a bohů, kteří se nakonec ukáží být falešnými. Unesený polobůh je nemocný hermafroditní albín umírající na žízeň. Minotaurus je prostě muž s býčí maskou. Vládu tvoří řada vzájemně se hašteřících Caesarů, kteří zemi přivádějí do chaosu. V předkřesťanské éře neexistuje pro tyto postavy žádná spása._____ 6) 48letý Frederico Fellini sáhl pro představitele hlavních rolí do zahraničí._____Pro 24letého Angličana Martina Pottera (Encolpius, který bojuje o svého miláčka Gitona) je to filmový debut stejně jako pro 24letého velmi přitažlivého bisexuálního Američana Hirama Kellera (Askyltos, Encolpiův přítel a soupeř v milostných vztazích). Toho Fellini objevil v New Yorku v muzikálu Hair._____17letého Angličana Maxe Borna (Giton) našel Fellini v Chelsea a popsal ho jako this little whore with an angel's face._____Civilní fotografie herců je zde. Zaujal mě i Mario Romagnoli (Trimalchio)._____ 7) Titulky uvádějí rok vzniku filmu 1968._____ 8) Výstižný koment: Ekdahl*****._____ () (méně) (více)