Anděl pomsty

Ferrara už ve své rané tvorbě ukazuje neuvěřitelný cit pro autorskou práci se žánrem. Zdánlivě se v případě filmu Ms. 45 jedná "pouze" o exploatační revenge pecku (i tak by obstála na výbornou), ovšem tento film jde dál. Nebo lépe řečeno: není to případ filmu, který by vycházel z žánru a posouval jej mimo jasně vymezené žánrové vody, spíše osciluje mezi nabízením atrakcí a jejich reflexí. Cítíme tu nejen Taxikáře či Přání smrti, ale při pozorném soustředění na formu i to, že podobné prostředky, jaké využívají často béčkové žánry (rychlé zoomy či střihy sloužící k vyvolání šoku a napětí...), byly vlastní už i novovlnným filmařům (viz Truffautův nejvíce Hitchcockovský film Nevěsta byla v černém). Zde naopak vidíme pečlivě budovanou mizanscénu, promyšlenou práci s detaily nebo pomalé kamerové jízdy - tedy prvky ne až tak vlastní exploatačním filmům. Toto formální napětí mezi "vysokým" a "nízkým" je ovšem svým způsobem i tématem filmu, který je zcela zaměřen na hlavní hrdinku. Nejde tu však o psychologickou studii, která by film "povyšovala" nad sled atrakcí, jde o oscilaci mezi ublíženou němou dívkou nenávidějící muže a sebevědomou femme fatale fascinovanou a posedlou mocí a možností zabíjet muže. Její vrcholně stylizované jednání (rudé rty líbající při nabíjení láskyplně kulku za kulkou či de nirovsky vyšinutá scéna s pistolí před zrcadlem v kostýmu jeptišky...) působí místy vpravdě démonicky, nejde tu však jen o poukaz na patologické chování, které by ji mělo částečně ospravedlňovat; jde tu i o poukaz na filmové zobrazování násilí, na fetišizaci žen a zbraní (neboť Thana vše promýšlí a sama má z toho potěšení, je fetišistkou stejně jako potenciální filmový divák). Ferrarovi se tak daří bez jakéhokoli moralizování či vysvětlování a naprosto nenásilně (jak paradoxně trefné slovo) pracovat s žánrem a zároveň reflektovat, jak působí na diváka. (08.12.2007)

V komparácii s predchádzajúcim autorovým diletantským počinom sa jedná o značný posun, čím však rozhodne nechcem tvrdiť, že scenár Ms. 45 je prešpikovaný invenčnou virtuozitou a vyvaruje sa alogickým miestam. Ferrara umne buduje deviantnú atmosféru amerického veľkomesta, plného špinavých bočných uličiek, ktoré sú semenišťom rabiátnych uspokojení rozmanitého spektra indivíduí (vrátane samotného režiséra v roličke znásilňovača – prvolezca). Krehká a éterická Zoë Lund, ktorej vzrastajúca mizandria vyvrcholí fascinujúcou mníšskou štylizáciou, je režisérovým najväčším tromfom. Spomínané zložky a akceptovateľná minutáž v symbióze s dynamickým príbehom vytvárajú zo snímky temer orgazmický trashový zážitok. (08.01.2014)

Zmes bronsonovky Death Wish, švédskeho rape/revenge kultu Thriller: A Cruel Picture a Scorseseho Taxikára v exploatačnom náleve Abela Ferraru. Režisér Driller Killera stavil vo svojom druhom filme na priamočiarosť, prenádhernú nekorektnosť a nemú hrdinku, ktorej "deň blbec" uštedril dvojnásobné znásilnenie. (26.03.2007)

Člověku se někdy stane, že i přes ten největší zápal a nadšení, proklouzne mu sítí sběratelské posedlosti nějaká ta zlatá (nebo spíš stříbrná ...) rybka... No to se stalo právě mě s tímto filmem, ale díky podobně zaměřeným uživatelům jsem se nakonec o něm dozvěděl a sehnal si naprosto uncut verzi (francouzské dvd je uncut). Ono to bylo ale jednoznačně zaviněno tím, že již na počátku sledování "videonasties" filmů a exploitation brutalit jsem měl tu čest s Ferrarovým filmem Driller Killer (1979), což je pro mne osobně kravina největšího kalibru, dal jsem mu odpad a Ferraru rezolutně odepsal ... Nakonec se to ukázalo jako chyba, protože právě díky tomuto postoji jsem málem zcela "ztratil" Ms. 45 ... A teď k filmu samotnému... On je to takový mix, prostě koktejl, vezměte si první díl Death Wish (1974), smíchejte ho s brutální klasikou Thriller en grym film (1974) a přidejte trochu I Spit on You Grave (1978), rozmixujte a dostanete Ms. 45. Vyloženě vybrakované exploťáky z dřívějších let se zde nezapřou a některé scény jsou téměř okopírované (němá mstitelka, scéna s vanou, střílení chlápků bouchačkou při pochůzkách městem, černý oblek mstitelky, ... atd.). Bohužel tímto film dost ztrácí, je vidět že Ferrara prostě nápady moc nehýřil. Na druhou stranu film je technicky perfektně proveden, což mne dost překvapilo, je chytlavý, zábavný, hlavní představitelka ze sebe udělá fakt drsnou kočku v černém, které těžko nějaký chlap odolá a přitom je to na začátku filmu taková nenápadná puťka, závěrečný masakr na párty je taky super plus výborný hudební doprovod. "Velké bohužel" patří scénám znásilnění a nahoty. Film neobsahuje žádnou nahotu, absolutně vůbec, neuvidíte vůbec nic. Scény znásilnění se mi nezdály až zas tak odfláklé ... první je krátká, protože se týpek hned udělá (nic nereálného ...), druhá je docela dlouhá a drsná, k té bych neměl výhrad už vůbec ... Výborný film, výborný akční exploiťák, ale bohužel na můj vkus až příliš velká vykrádačka, evidentně už tady skoro všechno někde před ním bylo ... Každopádně doporučuji! (24.05.2009)

Němá švadlena Thana (ikonická Zoë Lund) má opravdu pech - dvakrát během jediného dne je znásilněna dvěma různými zvrhlíky - načež se s ráží .45 v ruce vydává na křížovou výpravu za očištěním New Yorku od mužské špíny. Abel Ferrara sestavuje mnohovrstevný a vizuálně zajímavý rape-and-revenge-movie ve velice živém prostředí kriminalitou zmítaného New York City a předhazuje divákovi finální tečku v podobě provokativního krvavého finále s převlekem jeptišky. Vskutku pamětihodný počin v rámci pokleslého žánru. (18.01.2019)