Oběti a vrazi

Všechny filmy (viděl jsem tři) Andrey Sedláčkové se mi velice líbily. Pojednávaly o citech a vztazích z tak trošku jiného pohledu, než jsme zvyklí. Tenhle kousek se nevymyká, není IMHO moc poznat, že jde o debut (jeden televizní snímek měla za sebou), takže odpustím i nějaké ty drobné chybičky. TO JÁ TO MÁM JEDNODUŠŠÍ. ROZDĚLUJI LIDI NA DOBRÉ A ZLÉ. (02.05.2006)

Väčšinu filmu Hilmerová vojede, čo sa hýbe, celú dedinu, mesto, aj tam za humnom, dokonca aj so žiletkou si to sama dá, a to teraz nehovorím o žiletke Golonkovi, ale normálne že Wilkinson pod skuru. Potom sa nám rozšáfne aj Chýlková, čo už nie je tak vábivá podívaná, a preto našťastie do detailných záberov nejde. No ako vzťahová dráma celkom prijateľné dielo. (28.09.2023)

Oběti a vrazi je filmové drama tabuizovaných mezilidských vztahů. Téma může sice vyvolat zdání šokující společenské kontroverze, ale způsob zpracování psychologickou hlubinu duší obchází obloukem ve strachu z procitnutí. Slibné momenty jsou střídány slabšími. Andrea Sedláčková, zřejmě fascinována zakázanou láskou, nedokáže přinést strhující okamžiky, ani psychedelickou náladu a vše opatrně, snad až nezúčastněně, sleduje zpovzdálí a ochuzuje nás o skutečné prožitky. Jsou zde náznaky, herecká ekipa se zdatně dle svých vychvalovaných schopností snaží podat obraz opravdovosti, a přesto se můžeme po konci představení cítit ožebračení z nedotažených možností. Hlavní postavou extravagantního dramatu života je Mirek Vančura (dobrý Karel Roden, jako mladý zajímavý Vladimír Škultéty), psychicky labilní a společensky introvertní průvodce muzejní expozice. Vlivem okolností, mladického očekávání a nezkušeností se dostává do závislého vztahu, ze kterého nemůže a ani nechce nalézt cestu ven k osvobození vlastního ducha. Nakonec se zdá, že jeho hnacím motorem je uražená ješitnost a dětinský vztek. Nejhlasitější momenty jsou spíše dílem náhody, než rozpolcenosti trápící se lidské duše. Hlavní ženskou postavou je Mirkova starší sestra Jana (zajímavá Ivana Chýlková, jako mladá pohledná Monika Hilmerová), sebevědomá druhá strana zkázonosné romance. Sexuální touha je jen vyřčena, nikoli zobrazena. Maloměšťácká bigotnost dokáže zatvrdit lidská srdce a Sedláčková nenašla odvahu ho otevřít ke čtení. A Chýlková se svým pojetím blíží důvěrně známým panovačným ženám. Důležitou postavou je servírka Olga (zajímavá Veronika Jeníková), Janina kamarádka se sympatií k Mirkovi. Snaží se nalézt cestu mezi naléhavým vydíráním a vzplanutím citů, cestička je ovšem spletitá a zarostlá strachem z možné upřímnosti. Výraznější postavou je Josef (sympatický Ján Króner ml.), Janin manžel. Sice se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, leč v některých případech se na stejném místě topíme opakovaně, dobrovolně a bez ponaučení. Z dalších rolí: Janin dlouholetý milenec Ludvík (příjemný Bohumil Klepl), starostlivá a křehká matka sourozenců (zajímavá Daniela Kolářová), autoritativní otec (Ján Sedal), rozezlená puritánka Doubravová (zajímavá Simona Stašová), její nevěrný manžel (příjemný Jiří Štěpnička), či Mirkova mladická známost Kateřina (Anna Duchaňová). Nevšední a extrémní partnerské vztahy mám rád, ale existují značné rozdíly ve způsobech zpracování. Samotné téma je příslibem, vedení děje je kolísavé, dává záchvěvy, naději i zklamání. Škoda. (02.12.2017)

Jen oni dva ví, že smrt jejich otce nebyla taková náhoda, jak si okolí myslí. I když se oba snaží žít svoje životy jejich společné tajemství je vždy dožene a spojí ... Málokdy se mi stane, že u filmu normálně usnu - tak jako se mi stalo u Obětí a vrahů. Sice na podruhé jsem to dokoukal, ale kromě hereckého výkonu Karla Rodena zde není nic, co by stálo za zmíňku (no dobře, ještě Ivana Chýlková). Nicméně DVD dávám do nejhlubší skříně, a doufám že už na něj nikdy nenarazím :) (09.02.2010)

So žiadnou osobou z tohto filmu by som sa nikdy nechcel stretnúť. Jeden z viacerých českých pokusov o psychologický art, ktorý je príliš vyumelkovaný na to, aby sa za art mohol vydávať. Dialogy sú na hrane uveritelnosti a tým pádom neverím ani tomu, že takéto postavy by mohli reálne existovať. Oni by mohli, ale to by musel byť film nakrútený iným spôsobom. Film má svoje svetlé momenty, svojim spôsobom sa jedná o sympatický pokus, ale cítiť z neho pachuť akejsi autorskej chcenosti, ktorú nedokáže Sedláčková zakryť. Ani prechody medzi minulosťou a prítomnosťou nie sú zvládnuté bez problémov, nedodržujú totiž žiaden časový rytmus, proste ak sa prechod chodí, tak tam je a je jedno, že raz po pár minútach a potom zase po pár sekundách. (25.02.2016)