Serge Gainsbourg: Heroický život

Jednoznačne azda najzaujímavejší a najoriginálnejší biografický film o slávnej osobnosti.Serge Gainsbourg bol osobnosťou, ktorého život by vydal minimálne na tri takéto filmy.Pri začiatočnej idey pustiť si tento film, sa priznám , že bol kvôli ,,Je t'aime,, , ktorú považujem za najcitovejšie,najerotickejšie a najprirodzenejšie vyznanie lásky v geniálne krásnej hudbe....Na tomto filme toho bolo veľa o čom by sa dali rozpisovať litánie,avšak dojem kazí veľmi silne subjektívne podanie a pár nestráviteľných vecí, ktoré sa dali vynechať...stále sa pýtam prečo?,prečo?!.... (22.09.2010)

Já nevím, co si o tomhle biografickým filmu myslet. Nápad měl,byl originální a určitě se od ostatních nejenom příběhem vyjímal. Jenže jestli já nechci přesně ten typickej životní příběh, který se ve filmech tisíckrát omýlá, protože kdyby to tak bylo, možná by mě to chytlo víc. Pravda ale, že stejně tak muzikanta tak ani tu muziku jsem příliš neznal, možná jenom náznakem, což se možná také podepsalo na výsledným hodnocení. Na druhou stranu je fakt, že film samotný není pro každýho. Na ty Sergeho bludy totiž nebude každej zvyklej a někomu to příjdě jako hovadina. Podle mě to byl alespoň nápad, kterej film samotnej oživil. Serge Gainsbourg tak otevřel dveře jednomu velkému francouzskému muzikantovi, který příliš známý není a na životě také nic extraordinérního nemá. Je to ale natočené zajímavým způsobem, na životopis neobvykle, a proto si to tu pozornost zaslouží. (27.09.2010)

Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)). (21.06.2010)

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)