Tak se ptám
Režie:
Jiří AdamecScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Josef SpitzerHrají:
Karel Roden, Vilma Cibulková, Věra Galatíková, Petr Haničinec, Zdena Hadrbolcová, Karel Augusta, Jan Přeučil, Jan Teplý st., Pavel Vítek, Míla Myslíková, Milan Klásek, Božena Fixová, Janusz Klimsza (více)Obsahy(1)
Přemůže láska alkoholismus? Mladá dívka Martina (V. Cibulková) chodí s Jardou (K. Roden), který si rád posedí s kamarády v hospodě. Na začátku vztahu to Martina nepociťuje jako problém, ale když otěhotní a zjistí, že Jarda neplní své sliby a je nespolehlivý, dívka se velmi rozmýšlí, jestli má vstoupit do manželství za každou cenu. Obavy, že alkohol může být pro Jardu důležitější než rodina, jsou namístě… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Zase chtěl někdo napodobit filmy o opilcích a při tom se neobtěžoval si tom alespoň něco málo přečíst. Roden, asi to bylo mládím, nebo co, tak to prostě flinkal, opilce vůbec nezvládl. Tahle chyba, jeho, nebo režiséra už jde mimo mne. Jedině pan Teplý zvládl úlohu opilce skoro dokonale. On ten scénář taky nestál za moc. Přesto se na snímek dívat dá, ale asi ne víckrát. ()
Téma alkoholismu je samozřejmě vážné, ale já ho vidím lépe zpracované kupříkladu v Tažní ptáci. Tady jde totiž o to, že úvodní text je značně zavádějící. Martina to totiž pociťuje jako problém od počátku a ne naopak. Dokonce když se lízne u rodičů doma, tak už začne hysterický záchvat, že musí přestat pít a přitom je jasné, že se takto opil prvně. Možná kdyby na něj nevyvíjela tlak, dal by si s kamarády pivko, dvě po práci a nikdy by z něj alkoholik nebyl. Ale jinak byly herecké výkony slušné a značně je převálcoval Jan Teplý a jeho fantasticky zahraný alkoholik. ()
Tohle beru jako vyloženě nostalgickou záležitost, neboť jsem při premiéře v Čst na podzim dvaaosmdesátého, jako čerstvý sedmák, tehdy dvanáctiletý, začal přeci jen tak nějak pobírat rozumu a konfrontovat se se světem dospělých. Tento díl ze série Tak se ptám tenkrát mezi lidmi dost rezonoval a dlouho se o něm debatovalo a to všude. No jo, no, chlastalo se tehdá o sto šest. Roden poprvé zazářil, Cibulkovou jsem vnímal jako hrozně milou jemnou holku. Kdo by to byl řekl, že role se v budoucnu spíše obrátí. Zatímco v inscenaci byl tím zlotřilým nasávačem píva Roden, realita zavála na odvykačku naopak jeho tehdejší partnerku Vilmu. Už tehdy byl pak pro mne výborný a neskutečně vtipný Jan Teplý v roli opileckého otce: " No to víš, no...auťák ti koupit nemůžu". ()
Další z řady inscenací tentokráte na téma alkoholismus. Ikdyž v reálu to bylo přesně obráceně a paní Cibulková se svojí závislosti bojovala dlouhá léta. ()
Koukám, že v tomto filmu hráli herci, kteří měli problémy (dříve-později) s alkoholem. Asi nemohli vydýchat, že účinkovali v takové pytlovině! ()
Psycholog Preucil = gestapak. Tohle se nepovedlo ()
Cibulková už tehdy lepší než Roden. Ale jistě... začínali a dnes jsou oba dávno vyzrálí herci. Ale na druhou stranu tady byli krásně mladí... Co nechápu, že ikdyž tento díl také není v TV často, tak ostaní díly (možná polovina) cyklu "Tak se ptám" jsou v podstatě nevysílané. Nebo jsou nevysílatelné? Z jakého důvodu? Tak se ptám! ()
Tato série televizních her měla za úkol vychovávat dospívající mládež, což se asi ne docela povedlo. 3 hvězdy za výkon Jana Teplého, který zastínil všechny ostatní, i když se objevil na obrazovce jenom na pár minut. A takového pitomce, jakého hrál Roden, by snad žádná ženská nemohla chtít, ani kdyby nechlastal. ()
Námět dobrý, ale moc se tam mluví a Karel Roden i Vilma Cibulková jsou herecky velmi slabí a ještě více to vyniká v porovnání s Galatíkovou, Haničincem, Hadrbolcovou nebo Teplým. Je to typická televizní inscenace s šustícími kulisami. Takže za mne slabých 40 %. ()
Projekt Tak se ptám vznikl v 80. letech v podstatě jako vzdělávací projekt pro mládež. Pořady byly doporučovány rodičům i dětem a na některých školách o jednotlivých dílech probíhala diskuse. Musím přiznat, že je pro mě záhadou, proč si z mládí pamatuji právě a jen tento díl. Možná kvůli panu Teplému, jehož výkon v roli byl absolutní. Alkoholismus byl, je a vždy bude aktuálním tématem, a proto bylo, je a vždy bude dobré o něm točit. Inscenace Kvůli mě přestane působí už na první pohled velmi ztísněným dojmem, jemuž dominují vcelku krátké, avšak velmi emocionální dialogy. Díky ideální krátké stopáži jsou i postavy jakoby zahuštěné a spojují se v nich jak výrazné charaktery, tak rodinné "funkce" jednotlivých herců. Vše dokreslují fenomenální herecké výkony, které na mě i přes celkový minimalismus udělaly velký dojem. Zbývá tedy už jen jedna otázka: Co s lidmi, kteří nepijí z nějakého žalu nebo deprese, ale pivo jim prostě moc chutná? ()