Režie:
Adrián García BoglianoKamera:
Fabricio BasilottaHudba:
Hernan PennerHrají:
Gimena Blesa, Marisol Tur, Magdalena De Santo, Andrea Duarte, Camila Loyza Basualdo, Hernán MoyanoObsahy(1)
Čtveřice mladých dívek jede po delší době z vysokoškolských kolejí domů. Po cestě narazí na brutálně ubitou dívku. Odvezou ji na nejbližší policejní stanici ve městečku Trinidad. Po pár hodinách výslechu se vydávají opět na cestu a za chvíli zjistí, že je sleduje auto, které viděli nedaleko nebohé dívky. Začíná tuhý boj o přežití a zachování si alespoň špetky lidské důstojnosti. (Chatterer)
(více)Recenze (79)
Další pocta kultovním snímkům Last House on the left (1972) a I Spit on your Grave (1978). Takže můžete čekat hodně dlouhou scénu mučení a znásilňování (která trvá asi 15 minut!) a následnou krvavou odplatu. Oběti jsou tentokrát rovnou čtyři a vrazi tři, což zapřičiní slušný masakr a následek toho, že se počet všech postav v závěru pěkně zredukuje. Film je sice amatérský, ale reálný, ženské oběti se chovají po většinu času uvěřitelně, což bohužel neplatí u policisty, jenž se v klíčovém momentu zachová jako debil. Celkově se to dost vleče, hodně záběrů mi přišlo zbytečně přetáhnutých, ale jinak je to slušný exploitation, na který se znova asi nepodívám. P.S. Ta hudba při úvodních titulcích je vážně špičková! ()
Suchý old school exploiťák, odehrávající se někde v Jižní Americe. Fanoušci a úchyláci (což je většinou jedno a to samý) si přijdou na své. Ale mně přišlo dobrých jen cca 20 minut (samotné rape a revenge), zbytek nuda, často dlouhý záběry na nic. Ale srát na to. Scéna znásilnění je rozhodně na úrovni (dá-li se to tak říct) - má dokonce 4 oběti, nikam se nespěchá, vše se odehraje téměř beze slov, slyšíme jen trpící oddechování a tlukot srdce. Násilníci nejsou žádní přehnaní typové a celkově vyzněli spíš jako takové loutky. Poznáme je opravdu jen minimálně. Ono to ale platí i o těch čtyřech děvčatech... Nevím, zda toto 'odosobnění' hodnotit kladně, ale působí to díky tomu tak trochu nevšedně, což je dobře. A taky je to film bez jakýchkoli protěžovaných postav. Toť asi z mé strany vše. Nepřišlo mi to nějak moc brutální, ale minimálně nepříjemný pocit by se na moment dostavit měl. ()
Škoda..., škoda, že Bogliano nebyl první, druhej, ani třetí, kdo kdy v rape and revenge subranku s něčim takovym přišel a škoda, že NO MORIRÉ SOLA nebyl můj první, druhej, ani třetí film s touto tématikou, s kterým jsem měl tu čest se seznámit..., jinak by to hodnocení pravděpodobně bývalo dopadlo daleko lépe... Snímek, kterej mě v rámci své kategorie rozhodně nezklamal, ale také kdovíjak neodpálil..., viděl bych to na solidních 60% ()
Pod celkem lacinou slupkou, která ale naštěstí nezasáhla herce, se skrývá opravdu skvělý rape & revenge, který může směle a bez rozpaků konkurovat hitům z 70 a 80tých let, kdy tyhle filmy letěly. Nicméně nedoporučuju slabším povahám, sice mě celkem zarazila cenzura některých scén, každopádně zabíjení a znásilňování tomuhle filmu nevadí ani zadleka tolik, jako záběr na mužský péro. ()
Argentinští "muži, kteří nenávidí ženy" v akci - občas se ovšem chovají, tak jak vypadají - jako dementi - a podle toho to s nimi dopadne. Tvůrci "No moriré sola" měli možná větší ambice, než natočit jen další variantu "rape and revenge", ale zatímco práce se zvukem je opravdu zajímavá a civilnost postav přidává příběhu na realističnosti, podivné prodlévání u dějově nepodstatných detailů a dlouhé záběry působí mnohdy vyloženě samoúčelně a chvílemi pohříchu i nudně. Celkem vzato si ovšem milovníci tohoto typu snímků přijdou na své, v rámci žánru určitě velmi slušný standart. ()
Galerie (3)
Photo © One Eyed Films
Reklama