Jana Eyrová

Knižná predloha má niečo do seba, pretože inak by zrejme nevzniklo toľko rôznorodých a prevažne kritikou i divákmi dobre prijatých adaptácií. Navyše, napriek známemu príbehu a jeho vyústeniu, si mnohí zo znalcov predlohy, či niektorého jej spracovania, pozrú i odlišné či novšie spracovania rovnomenného románu Charloty Brontëovej. Najnovšia z nich sa prispôsobila dobe, vypustili sa pasáže, ktoré by mohli u cieľového publika spôsobiť nudné zívanie a plne sa sústredila na vzťah. Na zdanlivo (či dobovo) nezáživné pasáže sa ale nezabudlo úplne a skratkovito sa o nich v priebehu filmu poinformovalo. Tak aby sa na nič nezabudlo. Celok potom pôsobí sviežo a paradoxne zároveň aj pietne voči predlohe. Príbeh lásky je jemne pretkaný tajomstvom a strašidelnými pasážami, prostredie i herci sú zvolení trefne. Ak má byť toto spôsob ako poinformovať mládež o svetových dielach literatúry, keď už táto sa príliš do čítania nehrnie, tak je to - napriek drobným výhradám - aj spôsob chvályhodný. (26.01.2015)

Vměstnávání několikasetstránkových chytrých románů do dvouhodinových filmů je úkol nevděčný. Tenhle pokus není zlý. Sám ho mám za pěknou ilustraci, má sestra však, která knihu dočetla jen několik hodin před návštěvou kina, po zlhlédnutí snímku oprávněně poznamenala, že na plátně zůstal z Brontëové díla spíše líbivý pocvrch, příběh se svými zvraty, ale ztratila se hloubka. Ale jaké hlubiny lze také očekávat ve 120 minutách? Někdy však nešlo jen o zploštění, ale i o vychýlení postav: malá Jane je příliš spratkovitá (dospělá je nicméně obsazena dobře), v knize éterická Helen působí zde jako blouznivka, z Blanche Ingramové, jež má být ve své bezcitnosti přeci jen oduševnělá a krásná, se stala hned na první pohled podezřelá karikatura a též z Jana Křtitele zůstala pouze slupka náboženského fanatika. Nešťastně nedovysvětlená zůstává též motivace Janina závěrečného rozhodnutí, které zde působí jako vítězství citů nad morální volbou, což tak v románu vůbec není. Miss Eyrová - jedna z vůbec nejkrásnějších literárních hrdinek - totiž okouzluje právě úchvatným spojením citovosti a mravní zásadovosti. Inu, ani tato dvacátá šestá adaptace románu zjevně není definitivní... (29.07.2011)

Laicky a zjednodušene povedané, Fukunaga len jemne obmieňa a upravuje črty charakterov a ich príbehového pozadia tak, aby z hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť à la Sin Nombre urobil hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť v kulisách dobového Anglicka. Podotýkam, že skutočne veľmi zjednodušene povedané. Dôstojná adaptácia klasického románu obťažkaná Fukunagovým estetickým vizuálnym cítením a dramatickou hudbou má na sebe nános patiny konzervatívnej kostýmovej drámy, ako by snáď ani nepochádzala z tohto storočia. Šelest chladného vetru v korunách stromov, vŕzganie starých dverí a drevených podláh, praskanie ohňa v kozube sprevádzajú prvotné kvetnaté slovné prestrelky mladej Jany a rozmarného Rochestera, ktoré postupne rozmŕzajú a počiatočný chlad sa pomaly mení vo vášnivú nádej, ťažko skúšanú osudom, ktorú však prirýchlo doháňa smutná a ťaživá minulosť romantických hrdinov z čias, keď si pravá láska len ťažko hľadala cestičku skrz temný les za svojim šťastím. Precízna a nevýslovne čistá réžia a lahodné obsadenie sú tými pravými ingredienciami na výnimočný film, aký sa dnes už takmer nevidí. Dokonalá voľba na chladné večery strávené doma, ideálne pri skutočnom kozube len za svetla plamienkov. Vidieť to v originálnom znení, zrejme by som siahol po plnom počte. Rád sa o tom presvedčím. 85% (07.10.2014)

Vrcholný romantismus skrze atmosféru à la gotický horror. Prostá gesta místo proslovů. Tokání u krbu skrze slovní výměny, které i z utkání Nadal versus Federer dělají nudnou podívanou. Náběh na kino zážitek roku zruinovaný emocionálně chladným závěrem, kde gesta ustupují proslovům a vůbec všem těm neduhům dobře známým z většiny adaptací klasik romantismu. (29.07.2011)

-I dream –Awaken then. Vyzrálá syntéza dvou „ženských žánrů“, melodramatu a gotického hororu. Vyprávění se drží v intencích feministického diskurzu, s přihlédnutím k mnoha omezením, jež musela žena 19. století překonávat a jež zároveň nejsou hyperbolizované natolik, aby se z filmu stal další beznadějný příběh o ženském utrpení. Hrdinka je sebevědomá, uvědomuje si své schopnosti a její vyrovnané dialogy s „pánem“ neodpovídají tradičně vykreslovanému vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Opatrná zamilovanost bez plného oddání se partnerovi otupuje sentimentální hrany melodramatické roviny a znemožňuje nám sledovat Janu jako přímočarý doják, u něhož si akorát hezky pobrečíte. Fukunagova adaptace využívá klasického románu ke kladení aktuálních otázek, aniž by v jiných ohledech – kamera, výprava, slovník postav – zavile usilovala o modernost. Jinými slovy – autoři předlohu interpretují jako lidé poučení vývojem v přemýšlení o společenském postavení ženy a jako takoví do ní logicky promítají, co Brontëová mohla ve své době považovat pouze za utopii. Moderní a klasické díky tomu dosahuje neobyčejné rovnováhy. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Madsbender, Bluntman, mm13, honajz, Maq, eye candy (01.08.2016)